Anděl na zemi

Zpěv.

Jiskra:

An si vzala kytaru a já mikrofón. A zeptali jsme se jestli je někdo bubenista. Přihlásil se jeden kluk. Začali jsme hrát... Teda já zpívat.

Učitelka nás začala chválit a přihlásila nás na jednu soutěž. Nikdy jsem neuměla odmítnout. Prý zpívám jak anděl ale to už dávno vím. Přece jen jsem anděl no ne? Usmála jsem se a sedla si do lavice.

Tatsumi:

Musel jsem se usmát. Já s nima fakt budu zase muset hrát? No ale ty obličeje za to stály. Hehe.
Sedl jsem si a koukl se na tu dívku. Byla krásná. A hlavně KAWAII!

Jiskra:

To už skončila škola? Dnes byla zábavná. Usmála jsem se na An. Ta vypadala jako kdyby ji propustili z vězení.
,,Jiskro! Jak můžeš mít ráda školu!?"
Úsměv se mi ještě zvětšil.
,,Tak jak ty máš ráda oslavy."
,,Ale škola není oslava! Je to vězení!"
,,Pro tebe asi jo ale někoho škola baví." Začala jsem se smát.
,,Hej tam je ten kluk!" An se rozběhla do parku. Kolem něj byli krásné obrazy. Má talent.
,,Líbí?" Poskočila jsem.
,,A-ano." Vážně se teď dívám na jeho tělo? Má roztomilý pupek. Na co to myslím!
,,Hej radši se zakryj. Nebo sestra vybuchne. Je víc červená než já když mi vlezl bráchův Kámoš do koupelny." Uchechtla se.
,,N-nejsem červená!"
,,Ale ne už vybuchla!" Rozesmála se a ten kluk sní.
,,Mimochodem jsem Tatsumi a vy?"
,,Já jsem An a tohle je má sestřička Jiskra."
,,Ahoj." Usměju se.
,,Ahoj." Oplatí mi i s úsměvem.
,,Vám to tak sluší!"
,,A-An! C-co?!"

Tatsumi:

Jéé! Ona je tak kawaii když se červená! Usměju se a vezmu si své malůvky.
,,Tak já už musím. Už se těším až si s vámi zase zahrají. Tak ahoj."
,,Ahoj!" Zamává An.
,,A-ahoj." Zašeptá Jiskřička. Jiskřička... tak ji budu říkat! Jiskřička!

Hihi! Tak tady je další kapitola. Nevím jestli se to někomu líbí ale mě ano. :) Jiskřička! KAWAII!