Anděl na zemi

Setkání

(Angel of darkness= temní anděl)

Zamračila jsem se na ni.

,,Jak si mě našla."

,,No... Nebylo to vůbec složité... Pírko andělské se vznášelo ve vzuchu a našlo spící dívku... Spadl ji na nos a ona pčíkla. Ihned poznala vůni své malé sestřičky." Nadzvednu obočí. Nadechnu se abych řekla nepěknou urážku, na její osobnost, ale ona mě zarazí rukou. 

,,Víš jsme si hodně podobné sestřičko má milá. Obě máme v sobě temnotu a ty to dobře víš. Táhne tě k sobě. Určitě cítíš ten krásný pocit. Jak tě volá. Abys ses ji dotkla a dostala její sílu. Sílu zničit celý svět. Přidej se ke mě. Nikdo nás už nezastaví." Vykulila jsem na ní oči a až teď jsem si uvědomila jak je vlastně nechutná. Jak tohle to může po mě chtít? Zavřu oči a prudce se nadechnu. Otevřu je a napřirozenou rychlostí se objevím před ní.

,,NE!... NIKDY NEBUDU JAKO TY!... ZABIJU TĚ ZA TO,  CO SI PROVEDLA NAŠÍ RODINĚ! ZABIJU TĚ ZA TO,  ŽE JSI NÁS SKLAMALA! TEMNý ANDĚLI!"

,,Ale prosím tě... Takové lichotky." Zamračila jsem se a odhodlala jsem se na něco, čeho jsem se bála že nikdy nezvládnu. Dala jsem prst do pusy a kousla se. Přejela jsem si po čele a namalovala dva kříže. Jeden z nich znázorňoval dobro zatím co druhý... obrácení... znázorňoval zlo.

Kolem mě se zvedla černá záře. Mé vlasy zesvětlaly a mé oblečení se změnilo. Vypadala jsem jak maidka. Z mých křídel opadalo peří. Zbyli jenom kost.... Ale i tak byli nádherné. vypadali jak porcelán. Odráželo se od nich světlo... vypadali jako zlaté ... Teda... Dokuť slunce nezapadlo. 

,,Vidíš... máš v sobě temnotu... jsi stejná jako já!" Zasmála se a já odvrátila pohled. Slizce se usmála.

,,Fajn. JDEME SI HRÁT!" Kousla se do prstu a přejela si po čele. Zatajila jsem dech. Věděla jsem to. Na jejím čele, byly tři obrácené kříže. Vydechla jsem  a zazpívala první slova písně... Která měla změnit můj život. (Píseň na hoře)