I Will Kill You!

První den ve škole

Bell byla jen o pár dnů starší a tak přišel čas i na moje narozeniny.
Na mé oslavě nebylo nic zvláštního, jako vždy.
Byla tam celá moje rodina včetně Bell, která semnou už začala mluvit a začala se chovat jako dřív.
Den proběl pěkně a já věděla, že se blíží první den školy. S Bell jsme se už nemohli dočkat až potkáme nové kamarády.

...

Byl jen týden před prvním dnem školy, do které nás už dřív zapsali naše matky.
S Bell jsme šli na stejnou základní školu a už jsme se moc těšili.
Celý týden jsme spolu chodili ven a noc před prvním dnem ve škole jsem měla špatný pocit, jakoby mi něco říkalo ať do školy nejdu. Ignorovala jsem to.
Druhý den jsme vstávali moc brzo a mě se chtělo ještě zůstat v posteli, to mi ale nevyšlo a matka mě nenechala dál spát.
Šla jsem se nasnídat. Po snídani jsem se oblékla vyčistila si zuby.
Po pár minutách zazvonil zvonek a já už věděla kdo to je, Bell.
Vzala jsem si tašku do školy, která už byla plná.
Vyšla jsem ven a opětovně jsem Bell pozdravila.
Bylo nám málo a nevěděli jsme kde ta naše škola vůbec je, takže s námi šla moje matka.
Cestou jsme nic neříkali, jen se retardovaně smáli.
Po pár metrech jsme dorazili k obří budově.
Výšli jsme pár schodů a přistoupili k velkým dveřím.
Vešli jsme do školy a namířili jsme si to do prvního patra, kde byli žáci prvního stupně.
Vyhledali jsme naší třídu a usadili se do volné lavice, spolu s Bell.
Seděli jsme v poslední lavici, protože jiné už byli obsazené.
Ve třídě nás bylo hodně, ale zdálo se, že je ve třídě více kluků než holek.
S nikým jsme se nebavili, i když jsme chtěli.
Většina žáků nám přišli namyšlení a psychicky narušení.
S matkou den ve škole proběhl s očekáváním, prostě dokonale.
Po škole jsme si šli odnést věci domu a pak spolu s Bell ven.
Venku jsme byli dlouho do tmy a proto jsme po venku šli rovnou spát.