Deník Erica Scotta [DOKONČENO]

Lepší začátky?

Probudil jsem se kolem poledne. Vedle mě ležel vzkaz a bylo tam napsáno:

Ahoj šel jsem domů a nechtěl jsem tě budit. Snad tu procházku někdy zopakujeme. Jinak nezapoměň jsem tu pro tebe.

Když sem si to dočetl položilo mě to. Jsem tu pro tebe.. To mi nikdo nikdy neřekl. Vzpomněl jsem si na včerejšek, jak sem seděl v jeho objetí. Bylo tak příjemné a uklidňující. A to jak mě hladil po vlasech. Okamžitě se mi rozbušilo srdce. Že bych se do něj vážně zamiloval? Ne! Ne! Ne! To nejde! Znám ho jen dva dny. Nemůžu vědět za dva dny, jaký je to nejde,ale.. Ale co když mám jen strach být s někým. Co když už má nedůvěra je moc velká? Třeba mi to přerostlo přes nos? Ano. To bude ono. Jsem až moc opatrný. Třeba bych mu mohl dát šanci. Jen ho někam pozvu. Třeba do kina. Jo to je dobrej nápad, zítra ho pozvu do kina.

Utřel jsem si oči a šel se převlíknout. Bohužel jsem neměl moc čas, protože sem spěchal do práce. Rychle sem se najedl, převlíkl a běžel do práce. Doběhl jsem tam včas. Vystřídal sem Velmu a čekal na zákazníky.

Bylo tak 18:30. Za půl hodiny sem měl končit. Zašel jsem se napít, když v tom slyším vrznutí dveří a zacinkání zvonku, co byl nad dveřmi.

,, Už jdu." Zařval jsem a napil se.

,, Dobrý den. Co si budete přát?" Říkal jsem automaticky,když sem šel zas ke kase. Když jsem vylezl nemohl jsem uvěřit svým očím.

Stál tam Will. Vedle něj byl menší kluk. Byl asi tak velký jako já. Měl světle hnědé vlasy ostříhané na krátko. Měl nádherně zelené oči, které ještě zvýrazňovali černé brýle.

Nejhorší věc na tom klukovi asi bylo to, že se držel s Willem za ruce. Chtěl jsem mu vyškrábat oči. Chtěl jsem jít a vlepit mu facku za to, že se dotýká Willa. Žárlil jsem. Ano vím, že Will není můj, ale todle.. To bylo moc. A já kretén jsem si myslel, že bych mu mohl dát šanci. Je dobře, že jsem to neudělal. Tady mi osud jasně řekl, že jsme jen kámoši. Naštěstí mě ten žárlivý pocit rychle přešel a mohl jsem zase racionálně myslet.

,, Ou.. Ahoj Wille." Pozdravil jsem mile.

,, Ahoj Ericu. Nevěděl jsem, že pracuješ v tomdle květinářství."

,, No teď už to víš. " A zasmál jsem se.

,, To jo. No hele todle je Bruno můj nový přítel."
,,Ahoj Bruno rád tě poznávám." A podal jsem mu ruku.

,, Ahoj taky tě rád poznávám."'A stiskl mi ruku.  Kdy   jako ti dva spolu začli chodit? Není to ten kluk z tý party? Jo je to on. Už chápu odkud ho zná.

,, Tak co to bude?" Zeptal jsem se

,,16 rudých růží." Řekl chladně Will.

,, Dobře a nějaký vzkaz tam chceš?"

,, Jo. Pro Bruna."

,, Dobře. Tak počkej chvíli."

Odešel jsem k váze, kde jsme měli růže. Opatrně jsem vzal 16 růžích. Vzal jsem je ke kase. Tam sem je úhledně svázal. Napsal jsem vzkaz a vložil ho opatrně dovnitř.

,, Tak hotovo. Bude to 4000. "

,,Dobře." Řekl Will.

Vytáhl peněženku a dal mi 4000. Já mu za to dal do ruky kytici. Hned jí dal Brunovi. Ten ho za to odměnil dlouhým a vášnivým polibkem. Nemohl jsem se na to dívat. Chtělo se mi zvracet.

,, Tak teda ahoj a díky za kytku" Loučil se Will.

,,Ahoj." Řekl Bruno

,, Ahoj." Rozloučil jsem se a věnoval se dál práci.

V 7 jsem skončil a šel domů. Cestou domů jsem potkal Scarlett s nějakým klukem, co ji líbal krk.

,, Scarlett?" Řekl jsem.

,,Jé.. ahoj Ericu." A odstrčila kluka

,,Paule??" Divil sem se.

,,Ahoj Ericu." Pozdravil mě.

,,Vy jste spolu?" A zvedl jsem jedno obočí. Dnešek nemůže být divnější.

,,Ano, ale seš jediný kdo o tom ví. Prosím neříkej to nikomu." Prosila Scarlett

,,Neboj nikomu to neřeknu."

,,Dík kámo." Řekl Paul.

,, Za málo. Hele já sem docela strhanej tak zítra ve škole jo? "

,, Jo tak jo." Souhlasil Paul

,,Tak ahoj a snad vám to vydrží." Rozloučil sem se.

Takže rázem všichni někoho maj.
? A co já? Kdy já někoho budu mít? Co sem tak hroznýho udělal, že nikoho nemám? Sere mě to..

Když jsem došel domů švihl jsem sebou o postel a usnul.

------------
1. Obrázek: Bruno
2. Obrázek: Paul a Scarlet