Deník Erica Scotta [DOKONČENO]

Kapela

Ráno jsem se probudil na Williamově hrudi. Byla tak hřejivá. Vůbec se mi z ní nechtělo pryč. Bohužel Will se začal opatrně zvedat.

,, Kam jdeš? " Zasýpal jsem.

,, Na záchod. Chceš mi dělat asistenta?"

Usmál jsem se a zakroutil hlavou.

Při společné snídani nás vyrušil zvonek.

,,Dojdu tam." Řekl jsem. Ve dveří stála Scarlett, Paul,Kevin a Marie.

,,Co tu všichni děláte?!" Zhrozil jsem se.

,,Kdo to je?" Ozval se Will z kuchyně a vykoukl.

Tak a teď jsme v prdeli. On bez trička v ručníku. Já v boxerkách. A všichni na nás zírali. Co teď? S rozklepaným výrazem jsem se otočil zpátky na partu.

,,No konečně jste to dali dohromady!" Zajásala Marie.

,, Ne asi. Už jsme se báli." Řekl Kevin

,,Tak pozvete nás dál?" Zeptala se Scarlett.

Měl jsem opět blackout. Stál jsem tam a čuměl jak vyvoraná myš. Naštěstí Will mě chytl za ruku a odtáhl od dveří, aby ostatní mohli projít. Po chvíli mé mozkové motory znovu naběhly a já šlapal jako hodinky.

,, No pokud vám to nebude vadit. Nabídněte si něco, a my dva se převlíknem."

,,Jistě." Odpověděl mi vřele Paul.

Zalezli jsme s Willem do pokoje a převlíkli se. Rychle jsme se vrátili a usadili se k nim.

,,Tak než se začnem bavit o tom, proč jsme sem přišli, chceme vám říct, že váš vztah schvalujeme a nevadí nám to. Přejeme vám to." Řekl vážně Paul.

,,Dík kámo. Děkuju všem, že to respektujete." Poděkoval jsem a usmál se na něj.

,,A teď, proč tu jsme. Jde o naší kapelu.."

,,Vaší kapelu?" Skočil do Kevinova monologu Will.

,,Ano máme kapelu. Hrajeme po takových malých událostí. Já sem zpěvák. Paul má bubny. A Kevin kytaru. Nejsme známý, ale nám to nevadí" Vysvětlil jsem Williamovi. Ten jen přikývl hlavou a zas mlčel.

,, No takže zpět k tomu, co jsem chtěl. Máme koncert dneska večer na oslavě Johnatana Finna."

,, Johnatana?! Ty si se posral ne? Já k němu nejdu. Zapoměň! " Nasral jsem se a okamžitě utekl z bytu. Chudák Will neví o co jde, ale já k Johnatanovi nepůjdu..

Kam jinam jsem utekl než do lesa na svůj domek na stromě. Po asi 30 minutách zamnou vyšplhal Will.

,,Ericu jsi v pořádku?" Mluvil na mě jeho medovým hlasem.

Bohužel jsem se rozbrečel ještě víc. Okamžitě mě přitáhl k sobě a začal mě utěšovat.

,,P-Pr-Promiň." Vysoukal jsem ze sebe

,,Ššs. To bude dobrý vyplač se a pak mi to řekneš."

Neubránil jsem se slzám. Nechtěl jsem mu to vysvětlovat,ale musel vědět o co jde. Ale no tak zmuž se Ericu už je to dávno. Tak přestaň řvát.
Slzy začaly ustupovat a já se konečně nadechl a koukl na Willa.

,,Tak co tě tak rozrušilo?"

,, Víš když má matka a sestry umřeli byl jsem na party u Johnatana. Chodili jsme spolu. Miloval jsem ho. Byli sme mladí a zoufale do sebe zamilovaný, ale rozešel se semnou ten den tý autonehody. On nevěděl, že se to stalo,ale když se to dozvěděl přešel na jinou školu,aby se mi už nemusel podívat do očí. On za to nemůže, ale.. Prostě.. "

,,Chápu bojíš se, že se to všechno vrátí, ale neboj jsem tu já. A nic se k tobě nedostane. Tak neboj. Běž na tu party a dokaž mu, že si se změnil."

,,Děkuju lásko, že ve mě věříš."

,, Já budu vždycky."

Vrátili jsme se ke mě do bytu. Já se připravil na vystoupení a Will mě sradostí vyhodil před Johnatanovým barákem.

,,Promiň,ale musím, tak si to užij."

Jo tak ahoj." A dal sem mu letmou pusu a odešel.