Deník Erica Scotta [DOKONČENO]

Broken †

Probudil jsem se v posteli s mokrým šátkem na čele. Po chvíli rozímání mnou projela strašlivá bolest. Nevím co mě bolelo víc, ale nejradši bych usnul a nic necítil. Nemohl jsem se ani hnout byl sem jak přikovaný k posteli. Uslyšel jsem něčí kroky. Bylo mi jasný, že je to Will, ale z nějakýho důvodu jsem se ho bál.

,,Ahoj." Pozdravil mě. Vypadal strašně. Jeho oči byly rudé od toho jak brečel a ty pytle pod očima, celý rozcuchaný a neupravený.. Bylo mi jasný, že za to můžu já...

,,Ahoj." Tiše sem odpověděl.

Přisedl si ke mě a chtěl mě chytit za ruku,ale po minulém incidentu s Johnatanem jsem tou rukou ucukl.

,,Co se ti stalo? Proč si přišel nahý? A kde jsi vzal ty modřiny? " Vyptával se.

,,Johnatan mě... " Těžce sem se vyhoupl do sedu.

,,Co tě?!"

,,Johnatam mě znásilnil. Společně ještě s dvěma dalšima kumpánama a celý to natočili." Samozřejmě jsem se hned rozbrečel.

William si pouze zakryl pusu, kterou měl až do kořán. Když jsem viděl jeho vytřeštěné oči, rozbrečel jsem se ještě víc. Okamžitě mě obejmul. Jeho objetí bylo tak hřejivé, ale bohužel má zranění mi nedovolovali v něm zůstat déle.

,,Wille to bolí.." Špitl jsem

,,Ježiši promiň. Já sem takovej kretén. Kdybych tě neopustil.. Kdybych. Kdyby-" Nedořekl a rozbrečel se. Skácel se mi na postel a brečel.

,,Není to tvoje vina. Nikdo to nečekal." Utěšoval jsem ho a rukou mu přejížděl přes záda.

,,Nebude vadit když si odskočím? Chci to vstřebat. " Vlasy mu spadli do očí. Byl roztomilý jako vždy.

,,Jasně utíkej" A věnoval mu úsměv.

Bez další slov odešel. Ano svazovala mě strach, bolest a samota, ale nechtěl jsem ho tu držet proti své vůli. Odhrnul sem ze sebe deku a podíval se na své nohy. Byli poškrabané a celé modré od modřin. Zbytek těla na tom byl stejně. Nechtěl jsem na to myslet. Má Pandořina skříňka uzamkla všechny chmury do sebe a já byl zas jako dřív.
Pomalu jsem se dobelhal do koupelny, kde jsem si dal sprchu. Připravil jsem večeři pro Willa. Oblíbený hamburger a šel jsem se dívat na televizi.Odbyla devátá hodina a Will nikde. Mé chmury se začli vracet. Cítil jsem jejich prsty jak mi lezou po zádech. Hlasy v mé hlavě se stupňovali a já se začal doopravdy bát. Najednou slyším svůj mobil. Co nejrychleji jsem k němu šel a v mžiku ho zvedl.

,,Prosim?"

,,Ahoj Ericu. To jsem já, Scarlett. Okamžitě přijeď do nemocnice. Will se s někým popral a je na tom dost špatně. "

Chmury mě totálně pohltili. Pandořina skříňka praskla a všechno temno mě teď zevnitř pohlcuje.

,,Ericu?" Zeptala se Scarlett

,,Ano už jedu." Řekl jsem a zavěsil.

Rychle jsem se otočil,že si půjdu vzít něco na sebe, ale to byla chyba. Skácel jsem se na zem. Pronikavá bolest rtu mě naštěstí hned vzbudila. Opatrně jsem se rtů dotkl a podíval se na krev, co jsem měl na prstech. Otřel jsem si to a šel se převlíknout. Bohužel tramvaj mi odjela, a tak jsem se rozeběhl směr nemocnice. Byla mi jedno má bolest teď šlo o Williama.
Dorazil jsem do nemocnice. Sestra byla tak hodná a doprovodila mě k němu. Pokoj číslo 666. To číslo si vůbec nezaslouží. On není žádný ďábel, ale teď mi byla ukradená čísla. Vstoupil jsem opatrně do pokoje. Byli tam všichni. Scarlett, jeho rodiče, Paul, Kevin a Marie.

,,Ahoj" Pozdravil mě Paul.

,,Ahoj. Dobrý den."Zdravil jsem všechny.

,,Ahoj. " Odpověděli.

,,Ericu?" Ozval se tenký hlas na posteli.

,,Wille!" A šel k němu.

,,Necháme vás." Řekla jeho máma a se všema odešla.

,,Co si dělal? " Ptal se Will a přejel mi přes prokousnutý ret.

,,Upadl jsem. "

Pousmál se a koukl do stropu.

,,Wille co se ti stalo?"

,,Navštívil jsem Johnatana. Prali jsme se on a já, ale pak přišli jeho gorili a zmlátili mě. "

,,Pane Bože. Proč si tam chodil? To si neměl. " A slzy byli znova na scéně.

,,Nebreč lásko. Já jinak nemohl. Ale teď mě poslouchej. Miluju tě. Nikdy jsem nebyl tak zamilovaný. Už chápu ty filmy a knížky o lásce. Věř, že pro mě vždy budeš hrdina každý knížky. V tý tmě kolem ty zaříš jen ty. Každý den, každou minutu, každou sekundu tě budu milovat. Nikdy na tebe nezapomenu Ericu Scotte. Nikdy." A políbil mě.
Byla to ta nejkrásnější pusa, kterou jsem dostal. Chtěl jsem se zeptat ještě na tolik věcí, ale bohužel mě sestřička vyhodila.

,,Tak ahoj lásko." Řekl jsem při odchodu a zavřel dveře

,,Sbohem Ericu Scotte." Řekl mi nakonec. Teda aspoň myslím.

Kamarádi mě odvezli domů a já okamžitě zapadl do postele.