Caligua

Důvěra?

Dneska to jsou přesně dva měsíce co jsem s Cal a za tak krátkou dobu jsme, tedy spíše ona, udělaly obrovský pokrok. Už na sobě měla v pohodě uzdečku i sedlo a lonžovala se ve všech chodech, byla neskutečně šikovná. Dneska jsem jí poprvé po nevím jak dlouhé době chtěla vzít pod sedlo. Nachystala jsem jí, na sobě měla pistáciovou sadu, kterou jsem našla v sedlovně. Šla jsem na jízdárnu, kde jsem jí nejprve vzala na lonž, aby se trochu unavila, potom jsem pořádně dotáhla sedlo, spustila třmeny a jednu nohu dala do třmenu, v tu chvíli co jsem do třmenu opřela svou váhu vystřelila do předu a začala vyhazovat, jelikož jsem to nečekala a bylo to během vteřinky, tak jsem upadla na zem, i když to byl takový polopád, jelikož jsem nebyla úplně v sedle. Naštěstí jsem na jízdárně byly samy, a tak nevadilo, když běhala dokola na volno. Zastavila se v rohu jízdárny a koukala na mě, otěže měla spadlé na zemi. Došla jsem pro ni, otěže jí přehodila zpátky na krk a šla zpátky. Zkusila jsem to znovu, ale stalo se téměř to stejné, až na to, že jsem to teď čekala. Nebyla jsem na ni naštvaná, nemohla jsem.. Vždyť na ní nikdo neseděl od toho pádu, což je něco přes rok, nechápala jsem, jak to mohla tak dlouhou dobu vydržet v boxe.

***

Další den jsem se vybavila pytlem od brambor, který jsem zavázala a do každého rohu jsem dala písek. Dohromady to mohlo mít tak 10 kilo, ani ne. Ale účel to splňovalo správný, chtěla jsem jí to přehodit přes sedlo, a tím pádem to bude jakoby na sobě měla jezdce, i když lehčího. Cestou na mě lidi ve stáji koukali jak na magora, ale bylo mi to naprosto jedno. Vzala jsem jí tedy na kruhovku se sedlem a uzdečkou a po chvilce k ní šla s pytlem, samozřejmě prvně dělala, že by jí pytel mohl ukousnout, ale pak si ho očuchala a zjistila, že to nic není. Po chvilce jsem jí to přehodila přes sedlo, rozběhla se a téměř hned spadl. Hned jak ho sesunula k zemi se zastavila a civěla na mě a na pytel. Vzala jsem pytel ze země a rozešla se k ní, jemně jsem se jí jím dotkla, jenom se zachvěla, ale neposkočila, když byla v klidu zkusila jsem to znovu, ale zase popoběhla, i když jsem jí pevně držela. Nechala jsem tedy pytel pro dnešek být a lehce jí olonžovala ve všech chodech, když jí to šlo, tak jsem jí nechala a dala jí do výběhu.

***
Následující týden jsem s ní chodila na ruce na procházky, lonžovala a už si aji zvykla na pytel se kterým i klusala, tak jsem tam přidala víc písku. Byla jsem každou volnou chvíli u ní. Do konce prázdnin už zbýval jenom týden, vůbec jsem se netěšila, protože škola znamenala, že nebudu moct být pořád u Cal.

***
Po týdnu co si zvykala na pytel jsem jí vzala na jízdárnu, nejprve jsem jí olonžovala, pak jsem si jí přivedla ke schůdkům, nejprve jsem dala jednu nohu do třmenu a zlehka se o něj opřela, když nic nedělala, tak jsem se vyhoupla do sedla, ani jsem si nestihla dát třmeny a už se rozběhla a začala vyhazovat. Nějakým zázrakem jsem se udržela, po chvilce jsem jí zastavila, otáčela po mě hlavu a čekala co se bude dít. Jednou rukou jsem držela otěže společně s řemínkem u sedla a druhou jsem jí hladilo po plecích " ty jsi šikovná" uklidňovala jsem jí a ještě chvíli jsem tam takhle stála, pak dala jemnou pobídku do kroku, jen cukla hlavou, ale nepopoběhla a rozešla se, i když to nebyl úplně ideální krok, tak jsem měla radost. Chodila jsem podél jízdárny, snažila jsem se tam moc nevrtět a otěž jsem jí nechala dlouhou, občas si poklusala, ohlížela se a vyhodila si. Chodila jsem tam s ní asi čtvrt hodiny. Zastavila jsem u východu, přehozením nohy slezla "ty jsi šikovná" moc jsem jí pochválila a zavedla do boxu, kde jsem jí jenom odchystala a dala do výběhu. Zase za námi byl malý pokrok. Nachystala jsem si Magistra a šla s ním na jízdárnu, jezdila jsem lehčí kavaletovou práci a nechalo ho.

***
Další den jsem Cal zase nachystala a šla na jízdárnu, kde jsem to s ní nejprve obešla celé dokola a pak si na ní sedla, jenom trochu poskočila, ale nerozběhla se. Zůstala jsem stát a vždycky se zapřela do jednoho třmenu, jen trochu popošla a jednou vyhodila, ale nebylo to nic co by se nedalo usedět. Pak jsem jí jemnou pobídkou holení rozešla a dělala různé kruhy a vlnovky, které jsem zatáčela pomocí tlaku nohou. Na všechno reagovala moc pěkně. Po chvilce jsem jí pobídkou naklusala, byla jsem překvapená, že téměř hned naklusala a klusala po obvodu jízdárny, vysedala jsem a snažila se tam moc nevrtět. Když jsem jí chtěla zatočit na kruh, tak začala vyhazovat, jen jsem se jen chytla řemínku na sedle a poté dál klusala, i když se občas něčeho lekla, nebo uskočila, tak jsem měla radost. Přešla jsem do kroku a ještě se jí snažila pouvolnit, jelikož už si trochu zvykla z lonžování, tak mi hlavu hezky povolila, přešla jsem do kroku, slezla, třmeny jsem vytáhla nahorů a povolila jí sedlo a uzdečku, otěže jsem jí přehodila přes krk a šla jsem se s ní projít do lesa. Šla jsem cestou kolem louky a potůčku, ke kterému jsem šla a nechala jí tam jít, ihned tam vešla a začala hrabat nohou začala jsem se smát a snažila se od ní být co nejdál, ale stejně už to bylo jedno, protože jsem byla celá mokrá. Po chvilce cesty, téměř u výběhů se Cal zastavila a nechtěla jít dál, pořád se dívala někam do křoví, po chvilce, co jsem se jí snažila rozejít, jsem toho nechala a podívala se stejným směrem jako Cal..

"Co tam vídíš?" šeptala jsem jí a snažila se spozorovat to, co vidí ona, ale marně. Po chvilce se nejistě rozešla, ale pořád si keř hlídala, rozešla jsem se taky a křoví dál nevěnovala pozornost, když jsme procházeli kolem, tak tam něco zašustělo a Cal se lekla, jelikož jsem to nečekala a držela jsem jí jen lehce, tak mi otěže vyklouzly z ruky a Cal se roztryskala směrem k výběhům-naštěstí. Koukla jsem se na mou spálenou ruku a rozběhla se za ní, když jsem jí chytla u výběhu, už se pásla. Vzala jsem ze země otěže, které během tryskání stihla roztrhnout a zavedla jí do boxu. Když jsem z ní všechno sundala, nedalo mi to a šla jsem se podívat k tomu keři, ale nic tam nebylo, muselo to být nějaké zvíře.

---
Je tu další díl ❤😍
Hrozně moc děkuju za votes a komenty❤
-Charlotte