Podivnosti nastali zase po půlnoci. Vypadla nám veškerá energie. Plameňák přestal plout a svítit. Chtěl jsem převzít ruční řízení, ale nic nevidím. Poslal jsem Paula ke Kostasovi, ať to urychleně opraví.
Když byl pryč a nefungovalo nic, tak bylo velké ticho a v tom okamžiku jsem slyšel strašný křik. Lekl jsem se a nevěděl, odkud to vychází. Bál jsem se o Paula a o sebe. Strašně mi bušilo srdce. Bál jsem se vyjít z můstku.
Pak přišel Paul. Ulevilo se mi, že nekřičel on. Byl bledý, vystrašený. Prý to taky slyšel, ale neví, odkud to bylo. A pak mi řekl, že Kostas je stejně mrtví jako Chuan, že leží ve strojovně na zemi a on nekřičel, už je prý studený, takže mrtví delší dobu.
Řekl jsem mu, ať sežene zbytek posádky, zabarikádujeme se na můstku a vyčkáme kolem plující lodi a vystřelíme světlici, aby nás zachránila. Když Paul odešel, zamkl jsem přístupové dveře a čekal na jeho návrat.
ČTEŠ
Záhadná plavba
HorrorCo byste řekli, na hororovou krátkou povídku, vsazenou do dnešní doby a na nákladní loď plující po Středozemním moři? Asi to nejprve nezní nijak zajímavě. A co když řeknu, že jste samy na lodi, uprostřed moře, nevíte ani kde a nemůžete utéci a ani n...
