Záhadná plavba

Lodní deník dne 22.5. 2014

V noci, ve 4:06 mne jednou probudili hluboké dunivé zvuky, takové, které se dějí na starých lodí často. Ale někdy podobné zvuky bývají od narážení lodi do dna. Protože se dělo spoustu zvláštních věcí poslední dobu, raději jsem došel se podívat na můstek za Chuanem, zda cesta pokračuje v pořádku jak má. Docela jsem měl v kajutě zimu v noci, což mi přišlo divné, takovou jsem nikdy neměl.

U Chuana na můstku žádný problém nebyl, tak to bylo nejspíš jen od narážení vody. Akorát si Chuan všiml, že mám zarudlí kříž vytlačený v kůži na paži, nevěděl jsem o něm, asi to je jen přeleženina z postele.

Ani jsem nespal dlouho, když mne po páté hodině ranní, zbudila vysílačka z můstku. Bylo slyšet jen chrčení, předpokládal jsem, že je asi membrána v ní rozbitá, nevěnoval jsem tomu zvýšenou pozornost, i když jen tak by mi Chuan nevolal, tak něco bylo nutné řešit. Vyšel jsem na můstek, ale neviděl ho. Myslel jsem si, že si odskočil, ale pak jsem si ho všiml v koutě schouleného. Přiskočil jsem k němu, ale co jsem viděl, mne dočista vyděsilo. Měl vystrašený výraz, oči mu skoro lezly z důlků a byl mrtvý. Před hodinou jsem s ním mluvil a byl OK. Sakra! Co se to stalo nevím.

Svolal jsem posádku a řešili jsme to. Nikdo nic neviděl ani neslyšel podezřelého. Při svítání jsme ho odnesli do podpalubí a s Igorem udělali ohledání těla, ale žádné známky zápasu, ani způsobu usmrcení. Asi jed ho zabil. Vypadá podobně jako Ganéš a k tomu je výrazně zchudlí, vyhublí, to myslím, že taky nebyl předtím. Nemoc to nebude, takhle rychlí průběh snad ani žádná nemá.

Když jsme se vrátili s Igorem na můstek, všichni už byli rozhádání a svalovali smrt na toho druhého. Italiáni na Igora, že ho otrávil, Kostas, že nějakou nemoc sem zavlekli Indové, proto nechtěl Káfur se vrátit zpět.

Než se situace se zbytkem posádky uklidnila, bylo už odpoledne. Chtěl jsem zavolat o pomoc, ale žádné komunikační zařízení nefunguje. Jediná možnost byla přerušit náš kurz a vydat se do nejbližšího přístavu. Máme to kousek na Sicílii do Palerma.

Na můstku jsem zůstal já s Paulem a ostatní šly dělat nutnou práci, abychom zdárně se dopravili do přístavu.

Už jsem se dlouho nemodlil, ale dnes jsem musel. Doporučil jsem všem, ať se taky pomodlí ke své víře, protože tu teď potřebujeme nejvíce.