Záhadná plavba

Prolog

Nejprve vás seznámím s lodí a jejím pracovním zařazením, pak s posádkou, potom se mnou, jako s kapitánem lodi a nakonec s naší pracovní cestou.

Naše loď, na které se plavíme, je italské rejdařské nákladní společnosti. Náš zaměstnavatel má pobočku v Portugalsku, odkud pocházím a kde je i naše domovské kotviště. Loď je střední velikostí s můstkem na zádi lodi, nad strojovnou a kormidlem. Je sice už stará, byla spuštěna na moře v roce 1982, ale prošla v průběhu let modernizací, od motorů až po elektroniku. Bez nejmodernější elektroniky, co se týče navigace, se nedá dneska už plavit. Abych nezapomněl na to nejdůležitější, tedy na jméno lodi, které je Flamingo-Plameňák.

Jsem kapitánem na Plameňáku přes 5 let, ale předtím jsem tu dělal kormidelníka 3 roky. Takže s touto lodí odrážím 8 let přístavy ve středozemním moři. Naše práce je plavit se po přístavech od portugalských, přes africké a evropské až k suezskému průplavu a nakládat a vykládat nejrůznější náklad, po většinou v kontejnerech.

Plameňák má osmi člennou osádku plus mne, jako kapitána. Osádka je mnoho národnostní, ale každý je rejdařem tělem i duší. Já Fernando Deco, kapitán lodi se svým kormidelníkem Paulem Costou a navigátorem Chuanem Domingézem jsme z Portugalska. Tedy Chuan je původem Španěl, ale jeho rodina za druhé světové války utekla před nacismem ze Španělska do Portugalska a usadila se tam. Nás tři na můstku dala dohromady práce na Plameňáku.

Další členové posádky je náš vyžraný ruský kuchař Igor, pak řecký strojvůdce Kostas, je to chlap jako hora, taky toho sní nejvíce. Je mu už padesát let, nejstarší z posádky, ale fakt odborník na techniku a elektroniku. Jsem rád, že ho tu mám. Dále pak dva jeřábníci z Itálie, Mario a Giovanni, to jsou dvacetiletí mladíci, kteří si chtějí vydělat na moři. Nesmím zapomenout na námezní dělníky z indie. Bratři Káfur a Ganéš. Nechávají se najímat dle práce, chtějí si vydělat a někde v Evropě se usadit a otevřít si svůj Kebab občerstvení.

Mne bylo letos 34 let, takže od 29 jsem kapitánem na této lodi. Ono se toho událo hodně v mých 29 letech, vzal jsem si svojí lásku Bernadetu a narodila se nám pak v témže roce dcera Catarina. Takže mám s Plameňákem hodně spjatý i svůj osobní život. Miluji svou práci po celých 5 let a vždy se těším na návrat a přestávku abych byl každičkou minutu s mojí krásnou rodinou. Když jsem na plavbě, mailujeme si, píšeme si, aby nám nic z našeho života neuteklo, když nejsme denně spolu. Ale jen vždy, když jsme v přístavu, na otevřeném moři s nimi komunikovat nejde. Po předchozím starém kapitánovi jsem pochytil, že je dobré si psát i lodní deník. Je to staromódní, ale podle mne užitečné.

Teď zrovna jsme na zpáteční cestě ze suezského průplavu, plně naloženy a vezeme zboží do Řecka, Francie a k nám do Portugalska. Takže za 10 dní bychom měli být zase doma.