14ti letá Zoe nikdy nikam nezapadala a nikdy neměla kamarády. Nejraději trávila čas ve svém pokoji a četla knihy. A právě kniha, měla na svědomí Zoeino záhadné zmizení. Zmizení do jiného světa, do světa kde je vše jinak, do světa kde platí jiná prav...
Došly jsme k jakési chaloupce a čekaly, až nám někdo otevře. Byla dost malá a vypadala staře.
Zaklepaly jsme znovu. ,,Už běžím", ozvalo se jakoby z dálky, přitom byla chaloupka malinká. Bylo to zvláštní.
Po chvíli se dveře otevřely a za nimi stála trošku silnější a ne moc vysoká žena. Měla na sobě oblečení pro náš svět nezvyklé, bylo velice barevné, místy potrhané a skládalo z několika kusů. Vlasy měla zrzavé a nerozčesané a na nich měla položený zelený klobouk. Vešly jsme dovnitř.
Zůstala jsem stát jako přimražená a nevěřila vlastním očím. Bylo to tu obrovské. V patře kde jsme se nacházely, bylo tak pět místností. Pater bylo tak pět nahoru a pět do podzemí. Neuvěřitelné, zvenku to vypadalo tak malé a zevnitř........, musí to být nějaké kouzlo. Byla to taková kouzelná chaloupka. Pobíhalo tu spoustu dětí. Všechny měly zrzavé, nebo hnědé vlasy. Asi sem moc nezapadám, jelikož já mám vlasy černé.
Když jsem se konečně vzpamatovala ze všech těch pater, dětí a místností, uvědomila jsem si, že na mě někdo mluví. Byla to ta žena co nám otevřela. Viděla na mně že jsem unavená a že sotva stojím, takže řekla jenom ,,Jeannie ti ukáže tvůj pokoj a až si odpočineš tak přijď a všechno ti vysvětlíme.
Jeannie byla vysoká elfka, myslím si, že mohla být tak o rok starší ode mě. Měla dlouhé hnědé vlasy, zelené oči a velice špičaté uši, což je u elfů normální. Nejvíce mě zaujali její boty, byly černé a měly dost ostrou špičku. Jinak měla černé kalhoty, zelené tričko a na krku krásný medailonek.
Pokoj jsem měla asi ve třetím patře v podzemí. Byl útulný, stěny byly fialové a nikde nebyla žádná okna, nemohla jsem si na to zvyknout, jelikož v našem světě jsem měla v pokoji okna tři. Na posteli byla zelená deka. Asi mají rádi zelenou a fialovou barvu, napadlo mě. Na stěně nad postelí byl hezký obrázek. Byla na něm lesní cesta a to barevné hipster nebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Počkat, teď jsem si všimla že tu nikde není žádná lampa a přitom je tu světlo. Chtěla jsem si jít lehnout, jenže jsem potřebovala tmu a nikde žádný vypínač. Zkusila jsem všechno možné. Až potom mě napadlo říct nahlas ,,Zhasnout", fungovalo to. ,,Rozsvítit", rozsvítilo se. Začalo mě to bavit. ,,Zhasnout, rozsvítit, zhasnout, rozsvítit, zhasnout, rozsvítit, zhasnout". Takhle jsem si hrála se světlem, až jsem se úplně unavila a usnula.
Ahoj, potřebuju znát váš názor, myslíte si, že má cenu psát dál? Prosím napište do komentářů. :)
