Lullaby - FF Legendární Parta [Neaktivní]

Kapitola 2.

Andy Black- We Don't Have To Dance

,,Cože? Děláte si ze mě srandu?!" vykřiknu a postavím se na nohy.

,,Ne, jsi nový strážce. Vítej mezi námi!" zašklebí se na mě Jack zatímco Zuběnka zpozorněla.

,,Já nemůžu a ani nechci být strážce! Prostě to nejde. Nejsem ta pravá," složím si hlavu do dlaní a z očí se mi vyhrnou slzy, ale nepustím je ven.

,,Zrovna teď klidně nevypadá..." podotkne někdo, ale myslím, že to byl Jack.

,,Sklapni! Nemám tu co dělat! Nemám žádné schopnosti. Jen zpívám a rozdávám pocit klidu a míru. Nemůžu bojovat se stínem," bezmocně si povzdechnu.

,,Měsíc řekl, že ty jsi ta pravá a on se nikdy nespletl," pronese rázným hlasem Santa a založí si ruce na hrudi. Udělám to samé a vyzývavě nadzvednu obočí.

,,Copak Santo, zlobíš se, že někdo prostě nechce být zachráncem světa?" drze se usměju a probudím v sobě tu dětskou stránku.

,,Nejsem jako vy. Já lidem pomáhám nezištně. Neznamenám nic a přesto musím existovat. Musím udržovat rovnováhu. Pokaždé když zasáhnu to vezme i kousek mě. Rozdávám se pro každého, ale poděkoval mi někdo? Ne! Protože mě neznají. Berou mě jako součást přírody. Berou mě jako samozřejmost. Moje sestra na mě zapomněla. Moji přátelé zapomněli. Nikdo mě doopravdy nezná a už vůbec mě nemá rád," svůj bolestný výraz skryji pod kamennou maskou.

,,To je nám líto, ale..." snaží se říct Zajda, ale nenechám ho domluvit.

,,Nenávidím lítost," syknu.

,,Nemá smysl někoho litovat. Jak mu to pomůže. Nějak. A to je ten problém. Musíme přestat litovat a začít jednat. Zatím se chováte jako banda přerostlých dětí. Tohle není hra moji milí. Tohle je život. A nikomu nepomůžete, pokud tu budete stát a litovat kohokoliv na tomhle zpropadeném místě," seberu ze země kytaru a vyskočím na zábradlí. Mezi mnou a podlahou je dost velká vzdálenost, ale já necítím strach.

,,Ty jedna drzá..." procedí Santa mezi zuby a začne rudnout.

,,Co? Nějak jsem tě neslyšela," ušklíbnu se  a připravím se na honičku s těma potvorama.

,,Argh! Chyťte ji!" zařve rozzuřeně.

,,No konečně!" zasměji se a rozběhnu se i s kytarou. Zahlédnu hlouček potvor co se hrnou ke mě.

,,Tattooed necks and tattooed hands

Oh, how don't you drown in the rain storm?

Fresh regrets, vodka sweats

The sun is down and we're bound to get

Exhausted and so far from the shore

You're never gonna get

I'm a hazard to myself

I'll break it to you easy

This is hell, this is hell

You're looking and whispering

You think I'm someone else

This is hell, yes.

Literal hell," začnu zpívat až na vrcholu velikého globusu. Tóny akustické kytary se změní na tóny elektrické.

Připravím se na refrén a malinko poskočím.

,,We don't have to talk

We don't have to dance

We don't have to smile

We don't have to make friends

It's so nice to meet you,

Let's never meet again

We don't have to talk

We don't have to dance

We don't have to dance..." dozpívám refrén a když uvidím ty potvory jak se na mě dívají, tak si řeknu, že to stačí.

,,Vidíš Santo? Dokážu jenom tohle, nedokážu porazit Stína! Na to nemám!" rozkřiknu se a tím malinko vzbudím Santovy sněžné muže.

,,T-ty j-jsi je úplně ohromila," pohlédne na mě s otevřenou pusou.

,,Já vím," myknu ramenem a seskočím z té veliké kulaté věci.

Dopadnu do dřepu s kytarou na zádech.

,,Ty jsi strážce. To jsou tvé schopnosti a já předpokládám, že to ještě není všechno," usměje se na mě Zoubková víla  a pak se ke mě nebezpečně přiblíží.

,,Ukaž mi zoubky," špitne a já dostanu hrozný záchvat smíchu.

,,Zuběnko, ty jsi normálně závislá. To je úchylka," vydám ze sebe udýchaně.

,,Ale dobře. Máš prostor," naposledy se zasměji a otevřu pusu.

Chvilku mé zuby měří pohledem a nakonec se usměje.

,,Jsou dokonalé," zasněně vydechne.

Podívám se na udiveného Santu.

,,Omlouvám se, ale občas mám pokrk slušnosti a klidu," omluvně ho poplácám po rameni.

,,Vypořádali se semnou. Ty nebudeš tak těžký oříšek," pokrčí rameny Jack.

,,Myslíš?" ušklíbnu se.

,,Jo," udělá to samé.

,,Aby ses nedivil."

,,Mě už nic nepřekvapí."

,,Jak chceš," povzdychnu si nad jeho tvrdohlavostí a podívám se na hodinky.

,,To už je tolik?!" vytřeštím oči a roztěkaně si prohrábnu vlasy.

,,Santo! Máš tu nějakou terasu nebo tak něco?" rychle vyhrknu.

,,J-jo. Jacku zaveď ji tam," mávne na něj rukaou a již jmenovaný mě popadne za paži táhne pryč.

,,Ještě se uvidíme! Musíme vyřešit pár věcí!" podívám se ještě přes rameno a zamávám Sandymu, který se stále usmívá jako sluníčko.