MALEC FANFICTION: Warlock

3: Na dobrou noc

Alek toho nejspíše vypil více než dost. Magnus se vcelku bavil nad jeho náhlou otevřeností, vůbec mu to nevadilo. Až když se Lovec jemně zapotácel, usoudil, že je na čase jít spát.

"Moc se těším na... Naše... Zítřejší rande," zamumlal, zatímco mu čaroděj pomáhal vstát z pohovky.

"Nevím, jestli si raději nezopakujeme dnešní večer, Alexandře," potichu se zasmál čaroděj a už ho bral pod paží.

"P...Proč?" Najednou jeho tvář zesmutněla. Taková kopka neštěstí. "Já si... S tebou ale chci vyjít!" Zasmál se. Čaroděj musel pokroutit hlavou. Na rozdíl od něj na tom byl o mnoho lépe, snad proto, že Lovec stínů nebyl ani trochu zvyklý na alkohol, zvlášť když mu ho dnes večer Magnus dodal v takovém množství, to se potom nebylo čemu divit.

"Dobře, dobře, hlavně klid," pokývl hlavou, zatímco ho vedl s sebou do ložnice. Původně měl v plánu mu podat alespoň nějaké jiné tričko na spaní, no Alekovi to nejspíše v tomto stavu bylo jedno. Dřív, než se s k němu totiž stihl otočit, už ležel na jeho posteli a v pěstích svíral okraje peřiny.

"Tak tedy ne," utrousil si Magnus sám pro sebe.

Na pár vteřin si sedl na okraj postele k němu. Bylo zvláštní ho vidět ve své posteli. Sledovat, jak si k tělu tiskne jeho přikrývku, jak jsou jeho vlasy neposlušně rozházené po jednom z polštářích, jako kdyby za sebou měl velmi divokou noc... S ním. Jak spokojeně oddechuje a usmívá se od ucha k uchu při pohledu na něj. "Předpokládám, že mi to zítra budeš vyčítat," povzdechl si čaroděj. Už to měl před očima. Alexander vstane a první, co bude chtít řešit, je včerejší noc a to, jak do něj čaroděj lil jednu sklenku za druhou. Ale snad to nakonec překousne. Ačkoliv tušil, že mu to bude ještě dlouho připomínat.

Neuvěřitelné, co s ním pohled na tohohle mladého chlapce dělal. Cítil se najednou mnohem mladší, neuváženější... Naposledy se cítil podobně někdy před dvě stě lety. Bylo to už velmi dlouho, co si někoho připustil k tělu a tím byl Alek zvláštní. Magnus totiž nemusel nijak přemýšlet, zda má cenu si ho k sobě pouštět či ne, Alek si brány k němu otevřel sám. Možná se v jeho přítomnosti cítil nevinně, nezkušeně, hloupě, snad proto byl tolik stydlivý a tolik se červenal, což si Magnus se vším všudy zamiloval, ale ve skutečnosti to byl čaroděj, kdo závisel na tom druhém. Jen Alexander zatím nezjistil, jak velkou moc nad ním má. A Magnus za to byl přeci jenom trochu rád. Nejspíš by byla situace úplně jiná.

Stačil jenom jeden zelenohnědý pohled mladého Lovce a čaroději docházely slova. Nemohl si pomoct, zkrátka a jednoduše to tak bylo. Ovládal ho a on se mu nedokázal... nechtěl, bránit.

"Magnusi," polkl Alek, jeho hlas byl najednou tišší a pohledem hltal každičký kousek jeho tváře.

"Ano, nefilim?"

"Můžu," začal a na minutku se odmlčel. Bylo vidět, že se v jeho těle právě strhla velká válka. Čaroděj nevěděl, jak mu pomoct, netušil, co se mu honilo hlavou.

A pak se to stalo.

Alek natáhl ruku a v prstech stiskl látku tmavě modrého trika. Tím si čaroděje na malou chvíli přitáhl k sobě.

Udělal něco, s čím Magnus ani trochu nepočítal.

Alekovy měkké pootevřené rty se na chvilku přitiskly na ty jeho. Jenom se o ně tak jemně otřel.

Magnus se nestačil divit, ale na polibek samozřejmě přistoupil... Krátce rty pootevřel a sám mu ho opětoval. Tělem mu projel ostrý elektrický proud.

Záchvěv jakéhosi silného citu, zároveň chtíče a vzrušení.

Ani Alek nebyl zase až tak opilý, aby necítil to, co cítil.

Miliony motýlků v jeho těle, co do této chvilky spaly tvrdým spánkem, se najednou probudily a začaly o sebe třepotat svými barevnými křídly.

"Aleku." Zaznělo, když se od něj mladíkovy rty odlepily.

"Chtěl jsem... Chtěl jsem pusu... Na dobrou noc," dostal ze sebe, než se s klidem otočil zády k čaroději, jež nad ním byl stále jemně nakloněný.

"V pořádku," zašeptal Magnus po chvilce. "Dobrou noc, Alexandře."

První polibek, který si nejspíše zítra ani nebude pamatovat. Mohl by mu ho jednoduše vzít z paměti a časem ho tam vrátit... Chtěl přece, aby to byl daleko větší zážitek... Ale... Ne, nechá to tak.

Odebral se zpět do obýváku. Palcem si potichu přejel přes spodní ret, než to všechno zapil další sklenkou silného aperitivu.

//Nejspíš to není polibek, na který jste čekali. :P Ten větší přijde, tento je jen hodně podstatný do děje, časem pochopíte - snad se nebudete moc zlobit. ^^

Jinak bych byla moc ráda za jakékoliv ohlasy, vaše názory a vaši kritiku, která je pro mě opravdu hodně důležitá *červená se.* Takže budu ráda za vote, comment nebo follow, to už nechám na vás. Vlastně i jen další zobrazení potěší. :33 Prozatím bye guys, s další kapitolou se ohlásím v průběhu dalších... uhm, nebudu říkat přesné číslo, raději, tak snad brzo. :D