MALEC FANFICTION: Warlock

6: Sourozenecká láska

Ještě tentýž noc se vrátil zpátky do Institutu. 

Nejdříve si musel v hlavě všechno srovnat, popřemýšlet nad tím, co že se to vlastně vůbec stalo. 

Dobře, měl rande s čarodějem. S mužem. Doopravdy k tomu došlo a on po několika letech konečně projevil, alespoň jednu noc, své pravé já? Proč? Protože čaroděj ho okouzlil. Se vším všudy, nemohl na něj přestat myslet. 

Ke kolika dotekům vlastně došlo? Krom držení se za ruce? K ničemu. Správně. 

Polibku se bál, ještě nikdy předtím nikoho nepolíbil a řekněme si upřímně, Magnus nebyl zrovna dobrá volba na první pusu. Už jich měl za sebou zcela určitě tisíce, proto pravděpodobnost selhání byla více než stoprocentní, z Alekovy strany.

Ležel na své posteli v šedivém triku a pohledem probourával zeď nad sebou. Ten výraz nebyl rozzlobený, ani klidný... Vypadal spíše zasněně. V tuto chvíli rozhodně nestál pevně na zemi... Jeho mysl se vznášela v oblacích a on musel přiznat, že to všechno bylo kouzelné. Krásné a kouzelné. 

V tu chvíli někdo lehce zaklepal na dveře a onu krásnou chvilku zničil. "Ano?" Zvýšil hlas, aby se vším všudy dolehl až ke dveřím a mírně nadzvedl hlavu, aby na návštěvníka viděl. Zpoza dveří vykoukla malá hlavička, orámovaná ohnivými vlasy. Na čele Lovce se vytvořilo pár nechápavých vrásek, tohle je totiž nejspíše poprvé, co položila nohu na práh od jeho dveří. Urychleně si sedl na okraj postele a zvědavě se podíval jejím směrem.

"Můžu s tebou mluvit?" Zeptala se ho jemně a držela si přátelský výraz. Alek místo odpovědi jen pokývl hlavou a naznačil jí, že může dovnitř a že ji zde určitě nic nesní. 

"Co se děje?"

"Chtěla bych... Chtěla bych se podívat do svého bývalého bytu." Začala tichým hlasem. Nejspíš šlo o tu nejtajnější věc na světě. Alek by měl být hrdý, že do ní zasvětila zrovna jeho. Kupodivu... Není.

"Není to bezpečné," usoudil ještě dřív, než vůbec stihla doříct to, co měla na mysli. 

"Já vím, ale potřebuji se tam podívat, Aleku! Je tam něco, co by mi zrovna teď mohlo pomoct... Vyřešit můj vztah s Jacem. A když už to nechceš udělat pro mě, alespoň pro něj bys mohl!" Nadzvedla jedno obočí a nasadila tvář výraz a lá já všechno vím a vím, že mám zrovna v této chvilce pravdu. Alek tu tvář neměl rád, ale nebylo to tak, že by neměl rád Clary... Už je to nějakou dobu, co s ním sdílí jeden dům, to se potom člověka naučíte respektovat a do jisté míry ho mít i rád. "Navíc, proč by to mělo být nebezpečné, vždyť Valentine už je teď kdo ví kde," řekla a vzápětí udělala pár kroků blíž k němu. 

"Nic z tvých nápadů není bezpečné, Clary." 

Myslel to dobře, chtěl ji jenom ochránit, tak proč to ona nechápe?

"Ani Magnus konec konců není bezpečný. Tak když to riskuješ ty, proč bych to nemohla riskovat já?"

***

"Nechápu, jak jsi mě k tomuto přinutila," utrousil, zatímco s nataženou tětivou procházel první pokoje stále zničeného bytu.

"Jednoduše. Ale stejně nechápu, proč to rovnou všem neřekneš, věř mi, ušetříš si tak spoustu starostí," zvedla oči jemně v sloup a opatrně se prohrabávala nejrůznějšími věcmi. Alek zůstával v pozoru, držel si svou soustředěnou pozici a kryl tak malé dívce záda. Onehdy tu bylo démonů více než dost a sic se už většina z nich určitě rozutíkala, je dost možné, že tu na jednoho nebo na dva ještě narazí.