MALEC FANFICTION: Warlock

8: Neuvěřitelné

Alek nad příkazem nijak zvlášť nepřemýšlel. Jednoduše se opatrně sebral a bez povšimnutí opět odešel zcela jasným směrem.

Čarodějův byt nebyl zase až tak daleko, snad proto tam byl skoro jako na koni. (Nebo to bylo kvůli tomu, že se na něj tolik těšil?) Nejspíš. Vlastně se nemohl dočkat, až ho znovu uvidí, usměje se na něj, dotkne se ho...

Čaroděj se opíral o rám dveří. Na tváři si držel velmi zamyšlený pohled, co se v tu chvíli změnil na šťastný. Po pár vteřinách snad dokonce na smyslný. Prohlédl si mladého Lovce od hlavy až k patě. "Jsem moc rád, že jsi přišel. Takhle pozdě," pousmál se a teprve teď si všiml Alekova rozpačitého pohledu, který se stůj co stůj snažil udržet na jeho tváři...

A vyhnout se tak polonahému hrudníku, přes nějž měl čaroděj přehozenou jen tmavě fialovou, se vším všudy rozepnutou, košili.

Přemístili se do pokoje, kterým jim byl doposud nejznámější. Alek byl stále v rozpacích. Celou dobu od svého příchodu si kousal spodní ret.

Magnus se posadil naproti němu do křesla, podal mu sklenku jemného neškodného alkoholu a po chvilce zkoumání jeho tváře si povzdechl. "Přestaň s tím, ublížíš si," zatvářil se kysele. Správně, narážel na jeho spodní rtík, který právě musel zažívat velkou bolest.

Magnus se pomalu zvedl a začal si košili knoflíček po knoflíčku zapínat.

Alek teprve teď dal svobodu svému pohledu a se zatajeným dechem si prohlédl čarodějův hrudník. Najednou tu bylo mnohem větší horko.

"Uhm, ne,... Nemusíš," pokusil se ho zastavit, přičemž se nemotorně postavil. Ani nevěděl proč ho zastavoval, zdálo se mu, že na tohle vůbec nebyl připravený.

Čaroděj zvedl pohled od své košile k němu.

"Ne?"

"Ne." Polkl Alek.

Co se bude dít? Mladý Lovec stínů nevěděl, zda si má znovu sednout a začít s zcela normální konverzací. To asi nebylo možné, vždyť ho právě požádal o to, aby nechal své tělo napůl nahé! Co to jen provedl?

Cítil, jak jeho tváře nabírají červenou barvu.

Cítil také, jak se k němu čaroděj přiblížil.

Najednou od sebe byli asi jen na vzdálenost jednoho malého krůčku. Alekovi se zrychlil dech, srdíčko možná na pár vteřin vypovědělo službu a Magnus? Ten se zdál být naprosto v klidu.

"Zastav mě, jestli,..." zašeptal opatrně. Alek chtěl na poslední chvíli uhnout, ale rozmyslel si to.

Nakonec to byl čaroděj, co zničil prostor mezi nimi.

Jeho rty se otřely o ty Alekovy tak ladně jako dvě naprosto nevinná motýlí křídla.

Magnus, spokojený, že do jisté míry získal to, co dnes opravdu chtěl, zvedl své ruky a z obou stran je položil na pas Lovce, jen aby ho tak držel blízko sebe.

Alek, zprvu zmatený z toho všeho, instinktivně chytil do pěstí okraje košile u krku a tiskl se k němu v polibku.

Alekovi najednou vůbec nezáleželo na tom, jak nezkušený je a jak to nejspíše musí dělat špatně. Nic z toho neviděl. Chtěl se jen dotýkat jeho rtů zas a znovu.

Chutnal jako něco skoro až zakázaného, něco, po čem se vám začnou podlamovat kolena a ještě ke všemu to bylo podtrženo sladkou chutí alkoholu.

Alek jakoby ožil. Jeho ruce upustily látku a začaly přejíždět Magnusovi po hrudi. Čaroděje to překvapilo, zareagoval však jen pouhým pousmáním. Ve skutečnosti byl nadšen, že se Alek odhodlal k dalším dotekům.