Stopped

1. Vysoká

Auto zastavilo před obrovskou budovou v San Franciscu. Vydechla jsem přebytečný vzduch v plicích. Tohle bude můj nový domov na pár dalších let „Cassie! Vylez ven a pomoc mámě s tou krabicí" rozkázal mi táta, až teď jsem si uvědomila, že naši už dávno vytahují mé věci z kufru. Odepla jsem svůj pás a vystoupila jsem z auta. Okolo už moji spolužáci chodili s krabicemi v rukou anebo za sebou táhli obří kufry. Pomohla jsem mámě s těžkou krabicí, kde byly naskládané mé knížky. Moje máma je menšího vzrůstu a je drobná. Já jsem spíš po tátovi ten je vysoký a mohutnější, oproti mé mámě. Naložili jsme krabici na už plný vozíček, ještě jsem si vytáhla svůj batoh a zavřela jsem kufr auta.

Došli jsme na místo, kde měl být můj pokoj. V pokoji ještě nebyla moje spolubydlící Charlotte. Vybrala jsem si teda postel po pravé straně a hodila jsem svůj batoh na ni. Táta převzal krabici od mámy a s úsměvem ji lehce políbil na rty. Odvrátila jsem pohled a podívala jsem se z okna na partu kluků z nějakého spolku, co křičí a smějí se, vypadali jak, kdyby byli nalití, a to je teprve půl deváté ráno. Uchechtla jsem se nad tím a podívala jsem se zase na naše. Házeli na sebe zamilované pohledy, zatím co vyskládávali krabice z vozíku. I po 20 letech, co jsou manželé, se pořád milují, tak jak když byli mladí, tomu se říká pravá láska. Přála bych si, aby mě taky někdo takhle jednou miloval. Usmála jsem se a oba jsem je objala „Mám vás ráda" řekla jsem a zvýšila jsem svůj stisk „My tebe taky holčičko" řekla máma s něhou v hlase, jako vždy „Pořád nemůžu uvěřit, že už je z mé malé princezny vysokoškolačka" řekl nevěřícně táta „Jsem na tebe neskutečně pyšná" řekla a po tváři ji tekla slza „Mami" hlesla jsem, objala jsem ji ještě jednou. Máma se ode mě odtáhla a se slzami opustila můj pokoj. Ucítila jsem pevný dotek na svém rameni, zvedla jsem hlavu k tátovi, ten se na mě usmál „Počkej, vlastně pro tebe něco mám" řekl a tvář se mu rozzářila, zahrabal se v kapse svého saka a vytáhl malou černou krabičku „Pro tebe" řekl a předal mi krabičku, s úsměvem jsem si ji vzala a nakoukla dovnitř. Byly to staré zlaté, oprýskané, kulaté hodinky „Páni, děkuju" řekla jsem a ihned jsem hodinky vytáhla z krabičky „Předáváme si je v rodině už po šest generací" řekl zahleděně na hodinky v mých rukou „Ale Cassie" řekl vážně „Hlavně je nerozbij a neztrať" kývla jsem na souhlas a pak se táta s úsměvem vydal z pokoje pryč. Naposledy jsem se koukla na hodinky a pak jsem je schovala do malé kapsičky u kraťasů

Asi po hodinovém vybalování svých věcí jsem se rozhodla, že půjdu omrknout okolí. Otevřela jsem dveře a vyšla jsem na chodbu. Do nosu se mi hned dostal zápach alkoholu a cigaret, skrčila jsem nos, zavřela jsem dveře, aby se mi ten smrad nedostal do pokoje. Uslyšela jsem cvaknutí kliky u dveří naproti mně. Otočila jsem se, abych se mohla seznámit s mým novým sousedem. Když jsem uviděla tvář té osoby, představa o příjemném dni mě opustila.