Když vejdu konečně dovnitř tak na mě skočí prsatá dáma.
,,Ty jsi určitě Hikaru! Jmenuji se Kyoko! A ty jsi tak... roztomilá!"
To mi chybělo.
,,Dík."
,,Koko?" Otočím se a tam malá dívka.
,,Koko?" Nechápu.
Kyoko se jen usměje a podá ji čokoládu.
,,To je Yumi. Je stejně stará jako ty. takže spolu budete určitě vycházet."
,,Je roztomil... " Co jsem to právě málem řekla! Moje ruce mě neviditelně fackují.
,,Ale na tebe nemá!!" Vezme moje tvářičky do rukou. Ještě jedno roztomilé gesto a já ji udělám bolavé gesto!
,,Ahoj! Jsem Saki! A jsem tady na vaření a uklízení!" Usměje se hnědovláska.
A taky na pití.
Tak si aspoň vybalím. Vejdu do svého nového pokoje a musím se usmát. Je krásný. Vybalím si rychle věci a jdu za Saki aby mi udělala ovocný čaj. Ta se hned rozeběhne do kuchyně. Nečekám ani pět minut a hned mi donese čaj.
,,Tak rychle?"
,,Už jsem ho měla připravenej." Usměje se a jde si pro další džus. Saki přinesla ještě oběd. Nao se ale hned zmocnil mé vidličky.
,,Umím se najíst sama."
,,Řekni ááá."
,,Fajn. Áááá.... Ham."
,,Chutná?"
,,J-jo." Zčervenám. Ten mě jediní zatím donutil zčervenat. Je to divní pocit.
SEN:
Mám zase 5 let a jsem v té hnusné uličce.
,,Tak holčičko. Trochu si užijeme ne?"
,,Opovaž se mě dotknout!" Mám slzy. Jsem ještě ta malá holčička která neví co je její rodina a ona vůbec zač... neví že je démon. Neublížila by ani mouše ale jemu ublížila. Ten sen vždy skončí stejně. Zabije ho. Jako ve skutečnosti. Jak ji ten sen bude ještě dlouho pronásledovat.
Stojí u mrtvého těla a má prázdný pohled.
,,Jsem démon."
REALITA:
Otevřu oči a ztěžka odechuji.
,,Jsi v pořádku Hikaru?"
,,Nao? Co ty tu děláš?"
,,Hlídám tě." Usmál se.
,,Nejsem malé dítě!"
,,Já vím." Úsměv mu pořád nemizí. Musím se taky usmát. Jsem ráda že tu nejsem sama. Co se to se mnou děje?
ČTEŠ
Jednou každý zažije lásku
FantasíaČau! Jmenuji se Hikaru Takashi. Je mi 18 let a... no co bych o sobě ještě mohla říci. Jsem démon.