Ve městě se k nám přidala i Kyoko. Donutili mě si vybrat nějaké oblečení.
Taky jak mě Kyoko viděla byla všude krev.
Potom mě donutily aji zpívat. Yuu si vzal kytaru. Yumi se už po druhé usmívala a sedla si ke klavíru... Ona umí hrát? A Kyoko... Té začala zase téct krev. Aspoň že Nao zůstal doma. Nechci vědět co by dělal on. Ještě že démoni umí měnit hlasy. Nechci vědět jak se budou tvářit u mého jemného hlasu. To by tu všude byla krev. Na touhle myšlenkou jsem se musea usmát. Dokonce jeden pán nabídl abych zazpívala na jeho oslavě. Nemůžu přeci odmítnout. Ale to co mu ještě pošeptala Kyoko mi neuniklo.
,,Ještě sní zazpívá Nao. Je taky dobrý ve zpěvu."
Proč to nevím? Myslím že až přijdu domů pěkně z něho vše vytáhnu. Nebude my přece tajit že umí zpívat.
Když jsem přišla hned co jsem viděla bylo jak Nao trénuje.
Vzala jsem ho za ruku a táhla do svého pokoje. Řekla jsem mu o zítřejším vystoupení a on souhlasil.
když jsem sešla dolů viděla jsem trénujíc Yumi.
,,Je hezká kostra." Musela jsem se usmát. Oblíbila jsem si ji. Od dneška je moje nejlepší kamarádka. A to ona mě donutila abychom byli Bff. Té vzpomínce jsem se musela usmát.
ČTEŠ
Jednou každý zažije lásku
FantasyČau! Jmenuji se Hikaru Takashi. Je mi 18 let a... no co bych o sobě ještě mohla říci. Jsem démon.