Dangerous Liaisons

Kapitola šestá - Jsem tvoje? Ano, jsem.

17. 4. 2010

Je to divný. Já asi vážně randím s upírem. Tedy aspoň myslím. Jenom nevím, jak moc to brát jako vážné. Je to vražedný upír, který nemá problém se zabíjením lidí. Jak moc se můžu v tomhle spolehnout na věrnost? Máme vůbec vztah? Kde vlastně začíná?

Tohle je celé opravdu podivné. Mně je 24 let a on bude staletí starý. Hodně toho zažil, hodně lidí zabil a radši se ani nebudu ptát na jeho sexuální zkušenosti. Jsem si stoprocentně jistá, že některá z nich musela být v posteli lepší než já. Bojím se ale toho, že by takové mohly být všechny z těch, které měl. Moje obava je jednoduchá. Může za to moje nulová sexuální zkušenost. Je to divné v mém věku, že ano?

Ale nejsem nějaká ufňukaná chudinka, která by z nějakého absurdního důvodu léta odříkala sex. Ne, já jsem spíš jenom tak hodně vybíravá. Už se mi několikrát stalo, že jsem s nějakým klukem málem vyspala. Měla jsem na to příležitosti. Dokonce jsem i párkrát s klukem skončila nahá, takže od toho prvního sexu nás dělily prakticky jenom centimetry. Jenže já jsem v tu chvíli prostě nechtěla. Nic jsem v tu chvílí necítila, žádné vzrušení, prostě nic. I když moje tělo ho rozhodně cítilo. Jenom ti kluci prostě nebyli ti pravý. Může za to totiž můj zlozvyk. Pokaždé, když se mi někdo líbil, tak jsem ho nedokázala sbalit. Nakonec mě víceméně vždycky sbalil někdo, kdo se mi ve výsledku ani nelíbil. To jsem si zpravidla uvědomila právě až v té posteli.

Jenže mám takový pocit, že s Klausem je to prostě jiné. Vím, že většina lidí na světě se ho bojí. Měla bych se ho bát, že jo? Dávalo by to smysl. Jenže já se ho nebojím. Nikdy jsem se ničeho nebála, takže se nebudu bát ani jeho. Navíc si začínám být docela jistá tím, že by mi neublížil. Naopak se mě spíš bude snažit udržet v bezpečí. Soudím tak podle toho, jak byl naštvaný, když mě tehdy napadla ta upírka. Urval by jí hlavu, kdybych ji nestihla zabít dřív.

Sakra, teď zním jako ta pitomá holka Bella ze Stmívání. Stupidní film, stupidní upíři a nic z toho nemá s realitou nic společného. Teď musím přemýšlet nad tím, jestli náhodou nejsem jako Bella. Obě jsme lidskými dívkami, které si až doteď žili skromně a normálním životem. Jenže mezi tím potřpytkovaným panákem a Klausem je jeden velký rozdíl. Edward celou dobu vykládal, jak je nebezpečný, může ji ublížit, že je zabiják a podobně. Jenže stejně skoro nikdy nikoho nezabil. Na druhou stranu Klaus ten zabíjí lidi. Dělá to denně a nechává za sebou těla bez krve. Média ho označují za sériového vraha a snaží se mu vymyslet nějakou pěknou přezdívku. Nevím, co by řekla Bella Edwardovi, kdyby něco takového prováděl, ale vím, co na to říkám já Klausovi. Nic. Mě je to jedno. Mám ohledně toho jenom jedinou podmínku, aby nezabíjel lidi, které znám a se kterými často přicházím do styku. Nechci, aby mi hrozili nějaké výčitky svědomí. Ještě bych se kvůli tomu zatvářila provinile a budila bych podezření. Působilo by to moc problémů.

Tohle je asi hlavní zvláštností našeho vztahu. Jinak si opravdu připadám jako taková typická chudá holka, kterou její bohatý přítel rozmazluje. Znamená to spoustu luxusních večeří, na které si už moje chuťové buňky začínají zvykat a vychutnávat je, také návštěvy divadel a několikrát jsem se dostala i do opery. Klaus má pro umění vkus, který musím ocenit, protože se nespokojí s obyčejným brakem. K mojí smůle se ale začínají blížit moje státnice, na které se musím učit a proto mám poslední dobou méně času na podobné rozmazlování. Klaus nejednou nabídl, že mi ovlivní učitele, abych se tím nemusela trápit, jenže já jsem umanutá tím, že tuhle školu zvládnu dokončit z vlastního úsilí. To znamená učit se dnem i nocí na zkoušky, pokud tedy nejsem zrovna v práci.

Práce se mi v poslední době zdála víc únavnější než obvykle. Nejspíš za to mohla ta vidina učení, která mě pak po práci čeká, namísto nějakého příjemného odpočinku u televize. Ne, musím si přestat připomínat to učení a myslet při práci na něco příjemnějšího. Proto jsem si představovala celou cestu z práce, kdy mi pršelo na hlavu, protože jsem neměla deštník nebo kapuci, jak si doma vlezu do horké sprchy. Pustím si na sebe horký proud vody, pod kterým budu stát dobrých deset minut, než se vůbec pohnu pro mýdlo. Víte, jak pak člověka naštve, když hned ve vchodě domu narazí na ceduli, že neteče voda? Měla jsem doslova chuť vraždit. V tu chvíli jsem zatoužila po tom být upír a prostě se do někoho zakousnout. Ale klid, svědomí, já vím, že nemůžu vraždit lidi. Neumím po sobě skrývat stopy, takže by mě stejně rychle chytili. Vraždění se tedy odkládá.