Dangerous Liaisons

Kapitola desátá - Jsem v Mystic Falls? Ano, jsem.

26. září 2010

Dnešní den je ten DEN. Dnes zemřu a proberu se jako upír.

Přemýšlela jsem o tom, že do deníku zapíšu i detaily, jak to plánuju provést. Ale nakonec jsem ráda, že jsem to tam nenapsala vzhledem k tomu, jak se to nakonec nevyvedlo.

Už to ráno nebylo nic moc. Začalo vztekajícím se Klausem, když zjistil, že mu ukradli rakve s těly jeho rodiny. Já jsem tou dobou byla ještě v posteli, když se kolem mihnul, vztekal se a pak zase zmizel.

Mezitím jsem měla jiné starosti. Byla jsem ještě unavená po cestě a mému žaludku nebylo dobře. Asi nějaká otrava jídlem. Trvalo mi celé dopoledne, pár tabletek černého uhlí a občasné odběhnutí do koupelny, než jsem dokázala normálně fungovat. I Klausovu krev jsem vypila. Možná to bylo to, co mi nakonec pomohlo a vyléčilo mě.

Kolem jedenácté jsem vyrazila do města. S sebou jsem měla jednoho hybrida, shodou okolností to byl jeden z místních a tak mě mohl provést po městě.

„Jak je vlastně tohle město starý?" zeptala jsem se ho, když jsme se usadili v restauraci na náměstí k venkovním stolečkům.

„Někdy koncem devatenáctého století pěti rodinami zakladatelů," odpověděl mi Tyler.

„Okay, takže typický maloměsto. Někde tady jsou staří páprdové, se svými tradicemi a s předky, kteří to tu založili," poznamenala.

„Jeden z těch páprdů jsem já," ušklíbl se. „Ale za historií města se skrývá i pár detailů, jakože tehdejší zakladatelé pracovali na tom, jak dostat z města upíry, a tak jedné noci udělali zátah, postříleli je sporýšem a dovlekli do hrobky pod kostelem, kde je jedna čarodějka zavřela."

„To je mohli rovnou zabít a bylo by to jednodušší."

„To by pak nemělo takový efekt, když se nedávno dostali ven z hrobky a začali tady po městě zase řádit."

„To se nedivím, že se o mě Klaus tak bojí," poznamenala jsem a pak jsme konverzaci na chvíli přerušili, když k nám přišla servírka a já si objednala oběd.

„Můžeš být v klidu, už jsou mrtví. Moji rodiče a zbytek městské rady použili jedno čarodějnické zařízení, který upírům a vlkodlakům způsobuje nesnesitelnou bolest hlavy, natáhli je do sklepa a upálili je tam." Už jsem chtěla říct, že to je dobře, když Tyler ještě dodal: „Akorát tam zatáhli omylem i mýho tátu, protože neznali vlkodlaky, a tak tam umřel taky."

Pravděpodobně bych měla říct, že mě to mrzí. Tvářil se trochu zdrceně. Akorát mě jeho utrpení moc netrápilo. Víc mě zajímalo, jak to tu ve městě chodí. „Ale teď už se o vlkodlacích ví, že jo? Když tu jsi ty a ostatní hybridy."

„Upíři to vědí. Moje máma už taky, ale zbytek městský rady ne," odpověděl mi. Jestli mu nějak vadilo, že jsem ho nelitovala, tak to asi taky přešel.

„Takže proti Klausovi jsou ti upíří?" ujišťovala jsem se. „Kolik jich je?"

„Tři."

Vykulila jsem oči. „Jenom? Čekala bych, že když dělají takový problémy, tak jich bude víc. To je Klaus může rovnou zabít a bude klid."

„Jedna z nich je moje přítelkyně," upozornil mě Tyler.

„Jo, tak to by ti mohlo trochu vadit," připustila jsem. „Tak může zabít ty zbylý dva. I když vlastně někdo z nich ví, kde jsou ty rakve, co teď hledá. Tak možná až potom," odmávla jsem to.

„Ono to s nimi není tak hrozný. Jenom nechápu, že Klaus může být v pohodě a že chce jenom svůj klid s rodinou a s tebou."

„Tý rodiny se obávám víc, s tou bývají potíže," vzpomněla jsem si na moje krátké setkání s jeho sestrou. U nich je větší šance, že by mi někdo z nich mohl něco udělat. A před nimi mě armáda hybridů neochrání.