Dangerous Liaisons

Epilog

Jestli doufáte, že nějakým způsobem ve mně upírská krev ještě zůstala a já jsem přežila, tak se pletete. Je to pravda. Klaus mě vážně zabil. Definitivně.

Všechno potom bylo takové zmatené. Jako člověk jsem se dostala do lidského posmrtného světa. Když nadpřirozené bytosti se dostávají na druhou stranu, tak my lidi bychom si mohli zabrat název první strana. Ale byla jsem tam vůbec? Byla jsem vůbec ještě něco? Nebo jsem přestala existovat?

Nevěděla jsem moc ani o tom, co se dělo normálně mezi živými. Aspoň tehdy ještě ne. Co jsem se potom o mnoho let později dozvěděla, tak to byl právě Tyler, kdo se postaral o moje tělo. V tomhle udělal Klaus ne moc šťastně rozhodnutí, protože Tyler zrovna začínal pochybovat o Klausovi. Nedlouho předtím mu Jeremy trochu otevřel oči. Řekl mu, že lidé okolo Klause často končí. A pak jde a najde moje tělo. Mě, na které Klausovi záleželo nejvíc. Přesto mě zabil. A tak jsem skončila pohřbená na hřbitově v Mystic Falls.

Klaus mezitím předstíral, že se nic nestalo. Že jsem mu nijak neublížila nebo on mě. Možná byl jen trochu naštvanější a o to nebezpečnější. To nebylo moc dobrý pro Stefana, který mu vyhrožoval, a tak možná proto pak Klaus řekl Tylerovi, ať kousne Caroline. A krátce na to ti dva navázali první pouto. A úplnou náhodou je mi Caroline přitom malinko podobná. Věděli jste, že máme narozeniny ve stejný den? Akorát já jsem o pár let starší a úplnou náhodou se Klausovi líbí hlavně blondýnky. A možná kecám, ale podle mě ten diamantový náramek, co jí pak dal, měl být pro mě.

Ale nechci rozebírat ty dva. To ať si rozebírá ona ve svém příběhu. Takže zpátky ke Klausovi. Sice to nikdy nikomu nepřiznal, co se mezi námi stalo nebo že jsem vůbec existovala, ale trápilo ho to. Užíralo ho to. A pak se jednoho dne objevila Hayley. S ní to nemělo nic znamenat, akorát že otěhotněla a v tu chvíli Klausovi došla pravda.

„Tohle je lež. Vy všichni lžete. Upíří nemůžou mít děti," popíral pravdu stejně jako u mě. Ale v hloubi duše mu to muselo být povědomé.

„Ale vlkodlaci můžou. Magie z tebe udělala upíra, ale narodil jsi se vlkodlak," řekla mu Sophie to, co jsem mu tehdy měla říct já. „Jsi Původní hybrid, první svého druhu a tohle těhotenství je jedno ze skulin přírody."

Klausovi zvlhly oči. Štěstím? To asi ne. „Byla jsi s někým jiným, přiznej to!" obořil se naštvaně na Hayley.

„Hele, drží mě v zajetí v zatracený krokodýlí zátoce, protože si myslí, že nosím nějaké zázračné magické dítě, nemyslíš, že bych si ozvala, kdyby to nebylo tvoje?"

„Moje sestra se obětovala, aby udělala kouzlo, které tohle těhotenství potvrdilo. Její život a toho dítěte teď kontrolujeme my. Můžeme je držet v bezpečí anebo je můžeme zabít. Takže nám pomoz zbavit se Marcela," pokusila se ho přesvědčit ke spolupráci.

A zatímco se Elijah s nimi začal lehce dohadovat, že ho klidně zabije, jestli chtějí, což zase nechtěli úplně oni, protože je to mnohem složitější, Klaus přemýšlel. Hlavně když ho Elijah vyzval, aby poslouchal. Slyšel tlukot srdce dítěte, stejně jako kdysi slyšel i naše dítě. Vzpomínal na ten moment. Na to, co jsem mu řekla. Jak mi nevěřil. Jak jedno svoje dítě už zabil. A tak odmítl i tohle dítě.

„Zabijte ji i to dítě. Proč by mi na tom mělo záležet?"

A tady se do toho vložil Klausův bratr Elijah. Tedy aspoň to zkoušel. Přesvědčoval Klause, jak je dítě požehnáním. Ale šel na to špatně, protože nevěděl o tom, že Klaus už jednu takovou šanci měl.

Klaus byl vzteklý. Zuřil. Štvalo ho, že mi tehdy nevěřil. Stačila by chvilka, zamyslet se nad tím, vzpomenout si na to s vlkodlakem, a byla bych tam pořád s ním. A tak si svůj vztek vybíjel na všem okolo. Bylo to pro něj mnohem jednodušší, vykašlat se i na tohle dítě, všechno odmítat, než čelit té bolesti, že jedno dítě přinášející mu radost mohl už dávno mít.