Devotion ➶ larry - CZ translate

one

Jdou si pro mě

Louis se rozhlédl po prázdném poli. Nevěděl, kde byl. Vyšlo z něj malé zakňučení, podíval se dolů na díru v jeho boku. Začalo ho to bolet více. Kulhal přes pole, vypínal jeho uši, když slyšel zvuk jedoucího auta na dálnici před sebou. 

Zrychlil jeho tempo, při nadechnutí kulka v ráně pulzovala. Držel si dlaně proti tomu, snažíce si zastavit tok krve. Udržoval si chůzi, slyšel zvuky lidí křičících za ním. 

Jeho ocas švihl v očekávání.

Jsou téměř tady

Začal běžet, syčel nad bolestí v jeho boku, spokojený při cestě na dálnici. Teď to mohl vidět; ty auta se přibližovala z malých teček. Bože, byl tak daleko. A dostával závratě. Neodvažoval se podívat dolů na tu ránu, bál se toho, co by uviděl. 

Byl pořád v pohybu, jeho dech vycházel v těžkém supění, mísil se se studeným říjnovým vzduchem. Teď byl tak blízko. Teď mohl vidět ta auta. Najednou zazněl výstřel a on se vrhl na zem. Možná byl zraněný, ale stále byl hbitý jako kočka. Hlavně, protože částí kočkou byl.

Zvedl se a běžel za strom, zhluboka se nadechl. Donutil se uklidnit, než poběží tak rychle, jak bude moct. 

Jsou tady

Znova zazněl výstřel. Teď byla dálnice přímo před ním. Bylo tam několik aut, přibližujících se, zkoušejících se dostat domů z pozdní večerní směny nebo něco. 

Udělal jen rozumnou věc, mohl přemýšlet o jeho stavu. 

Vyskočil před jedno z přijíždějící aut. 

Auto přijelo blíže, řidičem byla stará žena. Uviděla ho, vytřeštila oči než dupla na brzdu. Auto ostře stočila, zastavilo palce od Louisovi malé postavy. Vydechl a běžel ke straně spolujezdce. 

"P-Prosím, m-můžete mě pustit dovnitř? J-Jsem zraněný." Vykuckal Louis a žena na něj zírala, než přikývla hlavou.  Louis byl v radostné náladě, musel se zastavit ze skákání jí do náruče a líbání jí.

Vyškrábal se na sedadlo, zavírajíc dveře za ním. Odjela dříve, než měl bezpečnostní pás na sobě. Louis se otočil, uviděl šest siluet dosahujících dálnice, se zbraněmi v rukách. 

****

  Jeli méně než třicet minut, když žena zajela. Otočila se a podívala se na něj.

"Co se ti stalo?" Zeptala se, její hlas byl měkký a malátný. Louis sebou od ní ucukl. Nedůvěřoval jí, ačkoli ona v podstatě zachránila jeho život. 

Adrenalin od úniku proudil v jeho žil, nahrazujíc ho mráz.

Žena se zamračila a podívala se na toho kluka. Opravdu se na něj podívala. 

Byl malý, možná šestnáct při nejstarším. Jeho vlasy vyrůstaly přes jeho bledé oči, zakrývající jim při výhledu. Jeho oblečení bylo opotřebované a potrhané, sotva drželo pohromadě. Byl špinavý, pokrytý špínou a blátem a kdo ví čím ještě. Co zůstalo venku byla temně červená kapalina prosakující přes jeho tričko a obklad jeho rukou. 

Krev.

Zpanikařila.

"Já--" nevěděla co má dělat. Byl to hybrid kristepane. Ona nikdy předtím žádného nepotkala. Z nových zpráv, jí bylo řečeno, že hybridi jsou nebezpeční. Že jsou geneticky poškození a mohou chladnokrevně zabíjet.

Udělala jednu logickou věc, kterou mohla udělat.

Otočila se na svoje auto a upustila ho na jeden blok od nejbližší nemocnice, opustila ho rychle za sebou. Louis se rozklepal, jeho hnědý a bílý ocas omotal okolo sebe, trochu se třásl.

Louis se podíval dolů na jeho ránu, krev se zastavila, možná protože kulka byla stále uvnitř něj. Kulhal blokem dolů, k světlé vítající značce Red Cross.

Louis držel pohyb, dokud nebyl u čistých posuvných dveří. Sotva měl chodidla ve dveřích, než se zhroutil, jeho vidění bylo rozostřené. 

Mohl slabě slyšet doktory pospíchajících okolo něho a pak bylo vše černé.

****

První věci, které si Louis všiml byl zvuk jedoucích aut. Zasténal, otevřel jeho oči. Jeho zraněný bok a hlava pulzovaly. Posadil se, očekával že bude v nějakém typu nemocnice, ale namísto toho se potkal se zdmi uličky. 

Louis svraštil obočí, rozhlížejíc se kolem. Ta ulička byla cítit po zkaženém jídle a odpadcích. Byla tam modrá skládka po jeho levici a čtyři pytle odpadků po jeho pravici. Chrupl nosem a vstal. Ostrá bolest zasáhla jeho bok a podíval se dolů, jen aby našel jeho bandáž na jeho bok. V nemocnici mu to zašili.... a pak ho vyhodili ven. Jako kdyby byl odpad. 

Možná byl.

Zakňučel, když se pokoušel znovu postavit a vydal vzdychnutí, než se rozhodl si sednou zpátky na zem. Stále nosil jeho potrhané oblečení. Jediné oblečení, které měl za posledních šestnáct let. Bylo tak roztrhané a opotřebované, že prostě vypadalo jako hadry místo skutečného oblečení. 

Znovu se rozhlédl a povzdechl si, stočil se do sebe. Jeho bok bolel a byl krvavě zmrzlý ale naučil se s tím vypořádat. Jeho ocas omotal okolo něj, teplý kožíšek okolo jeho paží. Jeho kočičí ouška ohnutá dozadu ve strachu, zkoušejíc zaslechnout  jakýkoliv zvuk nebezpečí. 

Chladný vzduch štípal jeho holá chodidla, jeho prsty začínaly modrat. Jeho rty byly popraskané a rozpraskané a nemohl si vzpomenou, kdy naposledy jedl. Rozklepal se když závan větru vletěl do uličky. 

Ale někde tady umrzne k smrti a kulka v ráně v jeho boku, on byl stále volný odtamtud 

A s tou myšlenkou usnul na chladné zemi, snící o městských světlech a svobodě.

---

( Tak další část, znovu omlouvám se za chyby/překlepy, jako vždy, doufám, že se část líbila. :D Kdyby jste měli nějaké připomínky k překladu, klidně mi napište do soukromých zpráv, protože každý člověk může udělat chybu, takže tak.. :) Co si o tom myslíte? :)) Jinak vote/koment potěší. :)) - Karry114 )