Devotion ➶ larry - CZ translate

twelve

Je to nejspíš už jeden týden od té nehody, neboli jak to Harry nazval. Od té doby se snažil Louisovi co nejlépe vyhýbat, přičemž si znovu radši nesentimentálně oblíbil obývací pokoj, gauč. Zde spával, nechávajíc postel pro Louise. Ovšem většinu rán, se probouzel s bolavými zády, ale bylo to lepší, než zopakování minulé týdenní události. 

Harry se zamračil, když Niall na telefonu  pokračoval. Louis měl koupel a Harry byl rád, že mohl být chvilku sám. Velmi se o chlapce staral, ale potřeboval si s Niallem promluvit soukromě.

"Skutečně o něm nemůžu nic najít. Je to, jakoby neexistoval." řekl Niall, jeho hlas zněl frustrovaně a unaveně.

"Já--dobře. Díky, Ni." řekl Harry do telefonu.

"Žádnej problém, kámo. Nechám oči pro cokoliv otevřené." Harry zamručel a rozloučil se. Ani ne o minutku později už Louis ťapkal do obýváku, oblečený ve chlupatém růžovém svetru a v černých úzkých džínech. 

"Ahoj." řekl, dívajíc do země. Harry se zamračil a posunul se, aby si mohl sednout vedle něj. Louis se posadil na okraj gauče, daleko od něj, choulíc se, čímž si dal kolena k hrudi. Nepodíval se na něj. Harryho srdce puklo nad tím pohledem a povzdechl si, prohrabávajíc si rukou vlasy.

"Jak se máš?" zeptal se Harry, snažíc se rozjasnit napjatou atmosféru. Louisova ouška sebou cukla a pokrčil rameny, hledajíc chyby na svém svetru.

"Lou, neignoruj mě." prosil Harry a Louis se na něj podíval, s plachostí v modrých očích. Podíval se dolů, tak rychle, jak to šlo. Harry se přesunul, takže seděl vedle chlapce.

"Omlouvám se, za to, co jsem řekl, dobře? Jen--jen se snažím dělat správné věci." řekl žádostivým tónem. Chlapec se na něj znovu rychle podíval, s nervozitou v očích. 

"Co--co když nechci dělat správné věci?" zašeptal, sotva slyšitelně. Harry zasténal a promnul si kořen nosu z podráždění.

"Lou..."

"P--polib mě. A pokud nedostaneš ten divný pocit, který mám já, přestanu." žebral Louis, zírajíc na Harryho s blankytně modrýma očima. Starší muž by měl říci ne a říct mu, aby přestal. Měl by ho vzít na policii a oni by přišli na to, co s ním dělat. Ale nemohl. Proste nemohl.

"Jedna pusa. A to je vše." řekl Harry. Louisovi oči se rozšířily, překvapen tím, že to fungovalo. Když Harryho oči přelítly dolů na Louisovi rty, když si uvědomil, že je v prdeli.

Naklonil se, aby ho políbil, vzdychajíc nad tím pocitem, který mu tak chyběl. Bylo to příliš dlouho. Jeho ruce uchopily Louise za pas, přitahujíc si ho blíž. Jejich rty se proti sobě hrubě pohybovaly, týden zadržované frustrace vyšla na povrch. Harrymu to nevadilo. Cítil se ohromeně, Louis byl všude, v jeho mysli, na jeho rtech, v jeho srdci.

Když se na kousek odtáhli, Harry si nechával oči zavřené, neopovažujíc se je otevřít. Otevření jich, by znamenalo čelit realitě. Cítil něco k Louisovi. A to bylo poprvé z tolika polibků. 

****

Harry si chtěl omlátit hlavu o pracovní stůl. Evelyn říkala, mluvila o nějaké dívce, která se chce setkat s Harrym, někdo kdo se jmenuje Stacy. Popravdě, kolik přátel ta ženská má?

Přikývl na všechno, o čem žvanila, zamumlal kdykoliv potřeboval, když byl pak hotov s nějakým papírováním.

"Takže to znamená ano?"  Harryho vytáhla otázka z otupělosti.

"Promiň, co?" zeptal se, dívajíc vzhůru ze štosu papírů.

"Půjdeš ven se Stacy? Umírá touhou tě poznat." řekla Evelyn. Harry si povzdechl a zatřásl hlavou.

"Jsem teď hodně zaneprázdněný. A nemáš náhodou ty něco, čeho by jsi se měla účastnit?" zeptal se Harry a žena vyskočila, přikývla a vyběhla z Harryho kanceláře. Vydechl, konečně byl pro jednou sám a položil se od židle.

Vytáhl si telefon a zavolal Liamovi, který byl tak laskavý, aby znovu zůstal s Louisem. Kluk neměl rád, když musel být víc hodin sám.

"Ahoj, jak se má?" zeptal se Harry a Liam hned odpověděl.

"Má se dobře. Dívá se na telku skoro celý den a je--"Liam byl přerušen vysokým hlasem.

"Je to Harry? Můžu s ním mluvit?" zeptal se Louis, a Liam mu beze slova předal telefon.

"Harry! Ahoj! Chybíš mi!" řekl Louis do telefonu. Harry se zasmál, a řekl, že mu taky chybí.

"Kdy budeš doma? Chybíš mi dad--er, Harry." řekl. Starší muž ho přichytl, jak se přeřekl a ušklíbl se.

"Nedělej si starosti, kotě. Budu doma za pár hodin. Dáš mi k telefonu zpátky Liama, ju?" Louis udělal, tak jak on řekl a Liam byl zpátky na telefonu. 

"Díky, že ho hlídáš. Už jsem ti řekl, jak osamělý byl--" 

"Co s ním budeš dělat? Myslím jako, že nemůže u tebe zůstat napořád." zašeptal Liam do telefonu. Harry protočil očima.

"Přemýšlím o tom." odpověděl Harry odměřeně. Liam si povzdechl a po rychlém rozloučení zavěsili. Vrátil se k práci, mysl se mu unášela zpátky k Louisovi. Nevěděl, co s ním bude dělat. Užíralo ho to, chtěl, aby s ním mohl zůstat, chtěl, aby byl jeho, ale. Věděl, že to je špatné. Věděl, že to je konsensuální, ale je to odsuzované.

Dvaceti-sedmi-letý s šestnácti-letým? To se prostě nemohlo stát. Už překročil tolik hranic tím, že ho líbal.

Pokračoval se štosem papíru a snažil se myslet, ne tak negativně o celé té situaci. 

A poté, co se dostal domů a Liam odešel, přišpendlil Louise oproti zdi a nesmyslně se s ním muchloval, což se nesměl nikdo dozvědět.

*~.~*~.~*~.~*~.~*~.~*

No další část je na světě, snad se líbí a není tam moc chyb ((': 
Už lepší konec, než minule? Myslím, že ano.. :D 

[Ehhmm.. Ano, popravdě jsem chtěla vydat díl už včera, ale nějak na to nedošlo, něco jsem potřebovala vyřešit, a pak mi zavolal kámoš z Ameriky se kterým jsme se nedávno pohádali a prostě tak..., a nakonec to skončilo, že jsme kecali až do půl šestý do rána, takže tak nějak ((': ]
nechápu proč to píšu, když si tu stejně tu poznámku nikdo nepřečte ((': 
Což znamená, že dneska možná bude ještě jeden díl, ale až navečer! :D

Vote/ comments -> potěší <3 :3

Kxx