Devotion ➶ larry - CZ translate

eighteen

Po nějaké době, když Harry znovu mohl vidět Louise, tak vypadal ještě hůře, než předtím. Jeho tělo se chvělo z ohromného strachu a byl hubenější. Harry mohl vidět jeho vyčnívající lícní kosti, tím nejhorším způsobem.

Harry se svezl podél zdi v novém pokoji, kam ho přestěhovali, když ho unesli. Hlava ho bolela již tolikrát, kolikrát ho už bili, ale když uviděl Louise, tak se pokusil postavit, aby mu pomohl. 

Chlapec, který si vedle něj klekl, sledoval, jak se s prásknutím za ním zavřely dveře. Jeho ruce vystřelily k Harryho obličeji, aby mu z něj odhrnuly prameny vlasů, prsty se mu nedobrovolně klepaly.

"J-jsi v pořádku?" zeptal se, na což Harry pouze přikývl a zvedl ruku, aby zkontroloval Louisovo tělo, hledal jakékoliv zranění. Chlapec sebou škubl, když Harryho prsty přejely přes jeho bříško. Jakmile Harry nadzvedl to tričko, tak zjistil, že na boku měl fialovou modřinu.

"Zlato...Co ti to udělali?" zašeptal a nepřítomně přešel po pokožce. Louis zakňučel a stáhl si tričko dolů. Ještě předtím, než se postavil, tak si rychle setřel slzy, které mu stékaly.

"U-už musím jít. Dal mi po-pouhých 5 minut." zamumlal Louis a předtím, než Harry mohl něco říci, tak byl chlapec už pryč, znovu ho nechal samotného.

****

Nevěděl, jak dlouho už to bylo od té doby co nebyl doma, ale už pomalu ztrácel víru v myšlenku toho, že je někdo najde, natož živé.

Nepřetržitě se rozhlížel po hezkém pokoji, snažil se najít něco, co by mu mohlo pomoci se dostat z tohoto místa, ale byl prázdný.

Jídla dostával méně, některé dny nedostal vůbec nic. Ale horší něž toto byly rozhodně srdcervoucí výkřiky, které mohl slyšet zpoza dveří. Pokaždé sebou ucukl, když slyšel Louisův křik a přál si, aby mohl zastavit to, co mu oni prováděli, ale sotva ani na svých nohách stát nemohl, skoro ani chodit ne.

Svezl se podél zdi, zavřel oči nad těmi zvuky Louisových výkřiků a v rukách svíral vlasy. 

"Přestaňte! Prosím! Omlouvám se!" mohl slyšet Louisův křik. Harry zanaříkal nad tím zvukem, tělo sebou trhlo, chtěl něco udělat, cokoliv. 

Usilovně se postavil a kulhavě se rozešel ke dveřím s malým skleněným oknem a opřel se o něj. Zhluboka vydechl než rukou udeřil do  kovových dveří, ten zvuk se rozezněl skrze chodby.

"Hej! Nechte ho být!" zařval Harry s chraptivým hlasem. Mohl slyšet Louise, který stále křičel, dokud nebylo odříznuto. Nahradilo jej kňučení.

Ten stejný muž, který ho unesl z domu, vešel do dveří a jemně se usmál. Mohl vypadat jako milý chlápek, tedy pokud by jeho ruce nebyly poskvrněny krví. 

"Nazdar. Mohl bys být prosímtě zticha. Všechno z toho by pak šlo snáze."

"Co mu děláte?"

"Experimentujeme. Testujeme jeho léčení."

Harrymu se z té představy, že ho řezají, jen aby viděli, jak se rychle může uzdravit, chtělo zvracet. 

"Jste nechutní."

"Pokrytče." řekl ještě předtím, než se otočil k odchodu. Harry nad ním křičel, a opakovaně mlátil pěstmi do dveří. Muž se zastavil, otočil a rozešel se zpátky, mumlajíc si něco pod nos. 

"Oh, přál jsem si, aby to nemuselo zajít až sem." řekl. Otevřel dveře a Harry se napřáhl, aby mu dal pěstí, ale minul a místo toho spadl na zem. Zabručel a vzhlédl na toho muže, který si už vytáhl zbraň.

Zamířil s ní na Harryho a slavnostně zatřásl hlavou.

"Už mi lezeš na nervy."

A zmáčkl spoušť.

****

Louis se pokoušel posadit, ale jeho ruce byly drženy pouty na stole a navíc ztrácel hodně krve, což na něj mělo velmi negativní efekt. Uslyšel Harryho výkřik a výstřel ze zbraně a prostě jen potřeboval vědět, zda je v pořádku.

Zasténal bolestí, když se posunul na kovovém stole, zatímco se snažil dostat z pout. Po pár beznadějných minutách předtím, než se ten muž vrátil s arogantním úsměvem na tváři. 

"C-co se stalo Harrymu?" zeptal se Louis s vystrašenýma očima. Muž, který položil zbraň na kovový stůl vedle Louise, se na něj pouze usmál. Chlapec zalapal po dechu a znovu zatahal za pouta. 

"Proč jsi mu ublížil?!" zakřičel Louis, slzy mu stékaly po tvářích. Cítil, jak mu to lámalo srdce nad myšlenkou, že by Harry bez pomoci vykrvácel.

Muž se zamračil a natáhl ruce k jeho krku, prsty omotal okolo něj. Louis lapal po dechu a prohnul záda, potřeboval se od něj odtáhnout a nadechnout. 

"Ta mluva se ti stále nezlepšila." Louis ze sebe vydal žvatlavý zvuk, šíleně sebou házel. 

Týpek pouze upevnil sevření pout a šíleně se usmál. Louis zasýpal, snažil se nasát nějaký vzduch, ale nemohl. 

Ale pak přestal.

Prostě, jak rychle to přišlo, tak to i odešlo. Louis těžce vydechl, dýchal rychle, hruď mu klesala a nadzvedávala se. Muž na něj zíral s arogantním úsměvem, než se podíval na jeho ruce.

"Pokud to nespravíš, tak ti tu pusu zašiju." s tím muž odešel.

Louis se rozkašlal, těžce polykal, když si pokládal hlavu o kovový stůl. Tiše nechával stékat slzy, přál si, aby mohl být zpátky v bytě s Harrym, aby se mohli dívat na filmy a poslouchat Harryho, jak říká, jak to hodně pro něj znamená.

Zavřel oči, slzy stékaly rychleji a malé vzlyky vycházely z jeho úst. Brečel do té doby, dokud už nemohl a dokud jeho krk nebyl v bolesti a jeho oči nebyly rudé. 

Lehl si na stůl, zírajíc na fluorescenční žárovky, zajímalo ho pouze, zda je Harry v pořádku. Musel být v pořádku. 

Nevěděl, jak dlouho tam tak ležel, ale pak uslyšel slabý křik a výstřely se ozývaly skrz ohrazená místa. 

Nezajímalo ho to. Cítil se vysíleně a na hranici odchodu. Nepřesunul svou pozornost, stále se soustředil na strop, i přes to, že se zvuky výkřiků a výstřelů přibližovaly.

Zavřel své oči přesně, když se dveře s prásknutím otevřely. 

*~.~*~.~*~.~*~.~*~.~*

Hlásím se po měsíci a něco s dalším dílem! (: Zase mi to dobu zabralo vím, jenže učitelé si fakt něco dali, že chtěj psát skoro furt -.- Tak se ZNOVU omlouvám, už radši OPRAVDU neslibuju, kdy bude další díl... (': 

Takže snad tam není moc chyb a líbí se. ^^

Vote/comments -> potěší <3 :3 

A jako na závěr, jak jsem slíbila tak i plním, tato část je pro tebe: @Zombie_Annabel  ^^ :* =^.^=

Kxx