Tajemná energie mě teleportuje skrz tělo do místnosti z
mapy, ve které jsou rozmístěna oválná zrcadla. Pozorně
si je prohlížím, každé je z nich je zamazáno tmavou krví
Prsty setřu jedno z nich, abych viděl, co se v něm skrý-
vá. V tom momentě začne v jednom ze zrcadel praskat
a opět z něj vystupuje ta samá dívka, která mi tentokrát
podá ampuli s krví. Po té se podlaha pode mnou rozevře a
já se propadám do černé díry. Tělem prudce narazím na
kamennou desku obřadního stolu pod kostelem, u kterého
jsem před chvílí byl. Vyleju krev z ampule do poháru a
kamenná deska se zatřese takovou silou, až praskne a od-
kryje tělo ležící dívky, kterou znám ze svých dětských
vzpomínek. Místo očí má prázdné důlky, ze kterých drob-
nými praménky stékají kapky krve. V ruce svírá medailon
s vyrytým jménem Isabel. Po přečtení se od nikud začíná
zvedat mrazivý vítr, ve kterém se vše točí jako v obrov-
ském víru. Z dívky vylézá démon a ze strany hlavy mu vy-
stupují rohy, na kterých se zmítají malí ďáblové. Musím
neustále uhýbat obrovským pařátům ďábla, které se mě
snaží zabít. Kulky z revolveru se cíli ale vyhýbají. Ne-
mám šanci, to je můj konec. Z posledních sil beru do ru-
ky obřadní dýku a zabodávám ji do srdce démona. Vše nás-
ledně utichne a já se jdu podívat na místo, odkud vše
vzešlo. Tělo dívky se začíná postupně rozkládat. Červi
mají svůj hodokvas. Chce se mi zvracet, něco odpornější-
ho jsem ještě neviděl. V kamenném hrobě zbyly jen kous-
ky rozloženého masa. Bože to je děs ! Mám výčitky svědo-
mí, přemáhají mě depresivní pocity. Co když za tu zkázu
můžu já ? Pod zbytky střev cosi září, ano, je to medai-
lon, co měla dívka v ruce. Vyčerpán po boji s démonem se
hroutím k zemi pokryté třpytivými, červenými krystaly
písku. Když se proberu, bez váhání a rychlým krokem vy-
běhnu zpět po schodech k oltáři. Překvapeně zírám, že je
zde čisto a ze všech koutů na mě padá posvátná atmosféra
očistce. Už tady nechci být ani minutu. Po chvilce pře-
mýšlení se rozhoduji definitivně opustit tohle prokleté
místo a jít dál. Pevně rozhodnut procházím ulicemi na-
lézt někoho živého. Pod lampou pouličního osvětlení na-
lézám stopy hluboko zaryté v závěji čerstvého sněhu. Na
první pohled to vypadá jako lidská stopa. Opravdu mě za-
