Tón kterým to řekl a ani samotná otázka se mi vůbec nelíbily. ,,Už jsem říkala, že o svých rodičích nechci s nikým mluvit."
,,Ale budeš muset," řekl pan Gregorio a zasmál se, až naskakovala husí kůže a dřevěněly končetiny. Musím utéct. Blesklo mi hlavou. Jenže kudy ? Dveře jsou zamčené a navíc před nima stojí slečna Batoanová a u okna stojí pan Gregorio.
Už jsem ztrácela naději, když se najednou ozvala rána. Propadl se strop a do kupé vlezl Luk. ,,Nech ji bejt ty obludo ! Ona nic neví !" zařval na pana Gregoria a hodil na něj nějaký kufr. ,,Pojď," podal mi ruku a když jsem se jí chytla, vytáhl mě ven.
Rychle jsme vyběhly po střeše vlaku ve směru jízdy, jenže pan Gregorio vylezl a běžel za námi. Najednou se těsně přede mnou na střeše objevil drát a zachytil mou nohavici. Nemohla jsem ji vymanit a Gregoriem a mnou byla čí dál tím kratší vzdálenost. Luk se mi snažil pomoct a když se mi konečne povedlo uvolnit nohu, byl Gregorio od nás už jen několik kroků.
Když to Luk viděl, proměnil se ve lva a odrazil ho svou silnou tlapou o pár metrů zpět. Převtělil se zpět v člověka, pomohl mi vstát a běžel se mnou dál.
Luk pomohl, ale Gregorio se přibližoval každým krokem a byl blíž a blíž. ,,Tomu neutečme, tamhle už je konec vlaku !" vykřikla jsem, ale Luk mě neodpověděl a po chvilince mě strhl dolu další dírou ve střeše. Když jsme dopadly, všimla jsem si, že jsme v jeho kupé. ,,Není čas na rozhlížení, musíme rychle pryč," vzal mě Luk zase za ruku a táhl do uličky vlaku. Když jsme vybíhali, všimla jsem si koutkem oka, že pan Gregorio už se chystá slézt do kupé.
Běžela jsem co nejrychleji za Lukem, ale i přesto nás pan Gregorio doháněl. ,, Z vlaku se za jizdy nedostanem ! Chytí nás !" křičela jsem vyděšeně na Luka.
Luk se najednou zastavil. Otočil se a začal zkoumat vzdalennost mezi nami a Gregoriem. Pak se podíval na mě. Nasadil pohled, jakoby prosil o svolení a ptal se, jestli jsem připravená. Nevěděla jsem o co jde, ale přikývla jsem.
Luk mě obejmul a najednou se celý svět zatočil. Potom už si nic nepamatuju. Jenom tmu.
