Nikdy jsem se Tě doopravdy nevzdala

Znamení zla

Malý James právě usnul. Dívám se na jeho černé, věčně rozcuchané vlasy ,které zdědil po otci. Na jeho bezstarostnou tvářičku. Jsou mu 2 roky, tak čeho by se měl bát? Navíc, díky svému otci se už nikdy bát nemusí. Voldemort je poražen. Od bitvy o Bradavice uběhlo už 7 let. Ještě naposledy Jamesovi upravím dečku a a potom potichu odcházím. Pomalu zavírám dveře od jeho pokoje a tišše scházím dolů po schodech. Vejdu do kuchyně, kde se díky kouzlům ve dřezu myje nádobí. Mávnu hůlkou a hračky se kterými si hrál James a jsou rozházené po podlaze se začnou samy sbírat a skládat do krabice. V tom mě zezadu kolem pasu chytnou ruce. Jeho ruce. Na pravé mu září bledé jizvy ze kterých ,když se trochu zadíváte rozluštíte nápis - Nemám vykládat lži. Ta hnusná ropucha Umbridgeová! Hlavu položí do mých zrzavých vlasů a zašeptá "James už spí?" "Ano. Před chvílí usnul." odpovím také šeptem. Otočí si mě k sobě čelem a políbí mě na čelo. Podívám se mu do očí. Do těch krásných smaragdově zelených očí, které podle všech zdědil po své matce. Do těch smaragdově zelených očí, které jsem milovala od chvíle, kdy jsem se do nich v 10 letech na nádraží King Cross poprvé podívala. Už jsem skoro zapomněla. Už jsem skoro zapomněla, jak dlouhá to byla cesta. Kolik utrpení a strachu jsme si všichni prožili. Kolik jsme toho ztratili. Je na čase si zase vzpomenout...

...

S Hermioniu jsme už spaly, když do našeho kempu vpadli ti lidé v maskách - taťka říkal, že to jsou Smrtijedi - a začali všechno ničit, zapalovat, vysílal všude kolem kletby a ponižoval tu rodinu mudlů. Rychle jsme si s Hermionou nasadili kabáty přes naše noční košile a vyběhl před stan, kde už byli Harry, Ron, Fred, George, Percy, Bill, Charlie a taťka, který nám nařídil, abychom se schovali v lese a sám se s Billem, Percym a Charliem rozběhl ty mudly zachránit a zjednat pořádek. My začali utíkat. Fred mě chytl za ruku a táhnl mě za sebou. Pořád jsme běželi. Fred, George, Ron, Hermiona, Harry a já. Všude byl chaos. Byl slyšet křik a pláč. Stovky lidí se stejně jako my hnali do lesa. Každou chvíli do mě někdo vrazil nebo mi šlápl na nohu. Stále jsme ale utíkali k lesu a už jsme byli skoro tam, když jsem si všimla, že už běžím jen já, Fred, který mě pořád držel za ruku a George. Harryho, Rona a Hermionu už jsem nikde neviděla. Prudce jsem zastavila a strhla s sebou i Freda. George ,který se právě otáčel přes rameno do nás narazil. "Co je?" zeptali se oba najednou. "Kde jsou Harry, Ron a Hermiona?!" odpověděla jsem otázkou. Oba dva se začali rozhlížet, ale stejně jako já je nikde neviděli. Chtěli jsme tam zůstat, počkat na ně, ale dav nás unášel pořád dál do lesa. Najednou skrze stromy prosvitla zelená záře. Jako všichni ostatní jsem prohlédla na oblohu. Zeleně zářící lebka s hadem místo jazyku se vznášela nad korunami stromů. Lidé kolem hrůzou vyjekli. Proč? Co to znamená? Chtěla jsem se zeptat Freda a George, ale chaos v davu se ještě mnohonásobně zvýšil a my museli držet krok, aby nás lidí kolem neušlapali. Najednou jsem si vzpomněla. Bylo to Znamení zla. Znamení Voldemorta. Bála jsem se. Ne o sebe ,ale o ostatní. O taťku, o Billa, Charlieho a Percyho, o Freda a George, o Rona a Hermionu, ale hlavně o Harryho. Pokud je to na obloze opravdu Znamení zla, neznamená to nic dobrého. Jestli se Voldemort ,ač slabý a bez moci opravdu někde skrývá, mohl poslat své přivržence, aby Harryho zabili nebo unesli. Jedno horší než druhé.

Věřte nebo ne, chvíli po tom, co se na obloze objevilo Znamení zla, hluk v kempu ustal. Dav v lese se uklidnil, když už neslyšel řádění lidí v maskách. Ještě chvíli jsme počkali v lese a potom jsme se pomalu a opatrně začali vracet do kempu, který byl pobořený. Některé stany ještě hořeli a nebyl tam nikdo kromě pár lidí z ministertva a dobrovolníků, kteří hasili hořící stany a dávali vše do pořádku. S Fredem a Georgem jsme našli náš stan. Byl v pořádku. Oheň se mu vyhnul. V tom k nám přispěchal Bill. "Jste celý?" ptal se hned a pozorně si nás prohlédl. "A kde jsou Ron, Harry a Hermiona?" dodal,když je nikde neviděl. "Někde u lesa se nám ztratili." svěsil hlavu Fred a z jeho hlasu byla slyšet provinilost. "Hledali jsme je a chtěli na ně počkat, ale ty lidi utíkali jak splašený. Udupali by nás." řekl George, stejně provinile jako Fred. Já ze sebe nedokázala vydat ani hlásku. Vešli jsme do stanu. Byl zvětšený kouzlem. Zvenku vypadal jako stan a zevnitř jako malý byteček. Dvě palandy, malá koupelna a kuchyňka. Všichni jsme se posadili. Nezbývalo nám, než čekat. Až teď jsem si všimla,že má Bill na paži tržnou ránu. Vzal prostěradlo a na ránu si ho přitiskl. Plachta stanu se nadzvedla a dovnitř vešli Charlie,který měl roztrženou košili a Percy s rozbitým nosem. Řekli jsme jim co se stalo. Znepokojilo je to stejně jako nás. "Půjdu se po nich podívat." řekl Charlie a vydal se ven ze stanu, ale jen co vystrčil hlavu, slyšeli jsme ho křičet„Co se děje, tati? Fred, George a Ginny se v pořádku vrátili, ale ostatní -" "Ti přišli se mnou." slyšela jsem taťku. Vůbec jsem nevěděla, jak obrovský kámen mám na srdci, dokud nespadl. Nejdříve vešel do stanu taťka, hned za ním Harry, pak Ron a Hermiona. Společně nám vyprávěli, co se v lese stalo. Jak Harry ztratil hůlku. Jak pak někoho slyšeli vykouzlit znamení zla. Jak byla obviněna skřítka pana Skrka, Winky , u které se našla Harryho hůlka, kterou bylo Znamení zla vykouzleno. Ještě dlouho do noci rozebírali předešlé události, ale mně se začaly klížit oči a během chvíle jsem usnula.

Děkuju za přečtení první kapitoly :) Doufám, že se líbila. Povídka se ze začátku odehrává v roce 2005. Vzpomínka je z roku 1994. Po prázdninách jde Harry do 4. ročníku a Ginny do 3. ročníku.