Nikdy jsem se Tě doopravdy nevzdala

Ohnivý pohár

Hraju si s malým Jamesem. Nikdy jsem mamku nechápala. Vždycky ze všeho šílela. Co já se jí napřemlouvala, než mi dovolila hrát s bratry famfrpál. To bylo pořád "Je to moc nebezpečné....Co když spadneš?...Famfrpál je pro kluky... Tvý bratři jsou starší, mají větší sílu. Ublíží ti...." Nebo když jsme byli přes prázdniny na Grimmauldově náměstí 12. "Na to aby jste byli v řádu, jste ještě moc mladí... Jste ještě děti. Siriusi, nic jim neříkej!..." Vždycky mi to bylo strašně protivné. Teď už to ale chápu. Mám Jamese. Až teď, když jsem taky matka, chápu ,že to s námi myslela dobře. Bála se o nás. Já mám o Jamese taky strach. Když na to koukám zpětně, nedovolila bych mu o nic víc, než mamka nám. Dívám se jak si hraje, jak okusuje malou figurku hypogrifa, na jeho černé rozcuchané vlasy, které se ve svitu odpoledního slunce lesknou. Stejné vlasy jako má jeho otec. Vzpomínám si jak jsem se o něj taky vždycky bála, i když kolikrát jsem to ani nestihla. Někam zmizel, potom se vrátil a já zjistila, že porazil hejno mozkomorů nebo jen o vlásek unikl Voldemortovi. Ale při Turnaji tří kouzelníků to bylo jiné. Je to turnaj TŘÍ kouzelníků a on byl vybrán jako čtvrtý. Už to samo o sobě nevěstí nic dobrého a když máte ještě splnit tři nebezpečné úkoly. Jako by se to mohlo obejít bez zranění, nebo smrti. Vzpomínám si na ten školní rok plný strachu spojeným s Turnajem tří kouzelnických škol.

...

Bylo 31. října, předvečer všech svatých, 13. výročí smrti Harryho rodičů. Koho by napadlo, že se schyluje k dalšímu neštěstí.

Ve Velké síni, která byla vyzdobena desítkami vydlabaných dýní, bylo při hostině cítit napětí. Všechny oči byly upřené na Ohnivý pohár ležící na dřevěné stoličce a taky na Brumbálův talíř, jestli už je prázdný. Já osobně jsem to moc neprožívala. Proč taky? Na to abych se přihlásila jsem moc malá, Fredovi ani Georgovi se pomocí Postaršovacího lektvaru nepodařilo přihlásit a nikoho ze sedmých ročníků, abych mu mohla přát výhru, neznám. Když byly všechny talíře prázdné a čisté, Brumbál konečně vstal, celá síň ztichla. Brumbál začal mluvit. " Nyní, už je Pohár téměř připraven učinit rozhodnutí. Podle mého odhadu si to vyžádá pouhou minutu. Až ohlásím jména šampiónů, prosím je, aby se laskavě dostavili do horní části síně a prošli kolem učitelského stolu do sousední místnosti," ukázal na dveře za svými zády, kde dostanou první pokyny," prohlásil slavnostně Brumbál a mávl hůlkou, všechny svíčky ve Velké síni až na ty, které hořely ve vydlabanýh dýních, zhasly. Velkou síni jako nic jiného zářil Ohnivý pohár. Bylo naprosté ticho. Všichni čekali na rozhodnutí Poháru, ze kterého začaly sršet červené jiskry a vyšlehl plamen, když se rozplynul a nad Brumbálovou hlavou se vznášel ohořelý kousek pergamenu. Brumbál jej obratně chytnul a rozložil. "Šampiónem za Kruval - bude Viktor Krum!" zněl Brumbálův hlas. Od zmijozelského stolu, kde seděli studenti z Kruvalu se ozval bouřlivý potlesk. Krum se zvedl a s kamenným výrazem odešel do sousední místnosti, jak žádal Brumbál. Z Poháru začaly zase létat červené jiskry a znovu vyšlehl plamen. Když zmizel, kousek pergamenu se zase vznášel nad Brumbálovou hlavou. Brumbál stejně jako předtím lístek chytil a rozložil. "Šampiónem za Krásnohůlky - je Fleur Delacourová!" Zvolal Brumbál znovu. Od krásnohůlskýh studentů, kteří seděli u havraspárského stolu, byl slyšel nejen potlesk ale i pláč. Dvě krásnohůlské studentky si zakrývaly obličej dlaněmi a otřásaly se ve vzlycích. Fleur tomu ale ani v nejmenším nevěnovala pozornost. Elegantně se zvedla a pomalu s hlavou vztyčenou si kráčela, stejně jako předtím Krum, do vedlejší místnosti. Z poháru začaly potřetí sršet jiskry a stejně ,jako už předtím dvakrát vyšlehly plameny. Vzduchem se znovu nesl útržek pergamenu a Brubál ho stejně jako předtím chytil. " Bradavickým šampionem - se stává Cedric Diggory!" vyhlásil Brumbál třetího šampióna. Všichni mrzimorští vyskočili na nohy a hlasitě tleskali a dupali. Cedric se s úsměvem na tváři zvedl a prošel kolem bouřlivě tleskajíího stolu své koleje do vedlejší místnosti. „Výtečně! Takže teď máme všechny tři šampióny. Jsem si jist, že se mohu na vás na všechny spolehnout - a mluvím teď i o ostatních studentech z Krásnohůlek a z Kruvalu - že své šampióny podpoříte, jak nejlépe umíte. Tím, že svého šampióna budete povzbuzovat, opravdu významně přispějete -" Brumbál přestal mluvit. Z Poháru totiž znovu sršely jiskry a vyšlehl plamen. Ve vzduchu se po čtvrté vznášel kousek pergamenu. Brumbál ho chytil mezi konečky prstů. Rozložil pergamen a chvíli na něj koukal a pak přečetl, co na něm je: "Harry Potter!"

Chvíli mi trvalo,než mi došlo, co se stalo. Harry je čtvrtým šampionem. Harry je čtrnáctiletým šampionem, mezi sedmnátiletými. Harry byl vybrán Ohnivým pohárem.