K-POP Lover

11

Ráno nastala menší panika, jelikož jsme byli tak šikovní a zaspali. Letadlo nám mělo odlétat za ani ne hodinu a všichni jsme byli ještě v pyžamu, neumytí a s nesbalenými kufry. Pospíchali jsme jak nejvíce jsme mohli, ale čas se krátil.
"Holky kašlete na make-up a balte se" přikázal nám Suho přísným hlasem.
"Blázníš? Podívej se, jak vypadám!" Křikla jsem zoufale a ukázala na své kruhy pod očima.
"Tak si říkej, že jsi panda" navrhla Song. V tom mi někdo poklepal na rameno. Hned jsem se otočila. Stál za mnou Tao a podával mi sluneční brýle.
"Vem si je, mám ještě jedny" Tao se usmál a znovu se věnoval balení.
Let jsme stihli vážně jen tak tak. Song hodila hubu do sedadla. Tak to vypadá, když se ráno nestihne pořádně probudit. Vedle ní si hned sedli Xiumin a Luhan. Posadila jsem se před mou nejlepší kamarádku. Doopravdy jsem byla ráda, že nás čeká let odpočinkový let. Řeknu vám jedno. Běžet s EXO po letišti je na zabití.
"Jdu spát" prohlásila Song.
"Nechceš jíst?" zeptala jsem se jí. Song se na mě podívala nechápavým pohledem.
"Neul, jsem tak unavená že jídlo nechci vidět. Takže drž hubu nebo nebudeš mít hlavu" prohlásila v polospánku. Xiumin se začal nehorázně smát. Když Luhanovi došlo o čem je vlastně řeč, přidal se.
Podívala jsem se na sedadlo vedle mě. Stále bylo prázdné a já stále čekala, kdo si vedle mě sedne tentokrát. Z mého přemýšlení mě vyrušil Tao, jež mnou hypnotizované sedadlo obsadil. Byl celý udýchaný, ale úsměv z jeho rtů se mu nevytratil. Jen co si všiml mého pohledu na něj, mile se na usmál. Následně kolem nás 'nenápadně' prošel Sehun. Okamžitě si sedl do sedadla po mé levici.
"Nazdar" pozdravila jsem maknaeho.
"Nazdárek!" zasmál se a zamával mi přímo před očima.
"Hele nejsem slepá" sykla jsem.
"Ale jsi Neul, jen si to nemůžeš připustit" řekla rozespale Song usínající na Xiuminově rameni.
"Jo, tohle ty slyšíš" otočila jsem se na ni. Song otevřela jedno oko a podívala se na mě.
"To víš, Song slyší všechno" prohlásila a znovu se uvelebila na svém ultimate biasovi z EXO. Oddychla jsem si a položila hlavu na Taovo rameno.
Zanedlouho jsem upadla do říše snů. Připadala jsem si, jako by mě někdo zabil. Spánku nešlo vzdorovat.

Z mých krásných snů mě probouzelo šimrání po břichu. Málem jsem si ze zoo unesla pandu... Chjo... proč mě musí budit zrovna teď?
"Ať jsi kdo jsi, pal do háje!" křikla jsem a znova se uvelebila na rameni, jež plnilo úlohu polštáře.
"Neul, okamžitě vstávej! Už jsme v Soulu" Tak tohle nemůže být nikdo jiný, než Song. Otevřela jsem oči a podívala se na ni.
"Mě se tady dobře spí" prohlásila jsem a znova zavřela oči.
"Jak chceš, já tě tady nechám. Víš o tom, že až tu nikdo nebude, letadlo zavřou do temné komory, kde jsou pavouci" zlomyslně se usmála. "A ti tě sežerou" zasmála se a chystala se letadlo opustit. Když Song dořekla poslední větu, já doslova vyletěla ze sedadla. Běžela jsem za ní, jak nejrychleji dokážu. Venku bylo špatné počasí. Song si zrovna nasazovala roušku s pandím ksichtíkem. Pohotově jsem sáhla do kapsy a vytáhla si jí taky.
"Neul makej!" Křikla na mě Song. No jo kawaii osoba s pandí rouškou, ale uvnitř je ďábel. Ta blondýna se bavila s kluky a já se šourala za nimi.

"Neul bože kde jsi? Kluci musí už jet" zamračila se na mne má nejlepší kamarádka. Trochu jsem přidala do kroku. Přeci jen chci obejmout mé biasy. Konečně jsem se došourala ke skupince. Samozřejmě jsem se k nim doplahočila ve chvíli, když Xiumin objímal Song. Zezadu na mne skočil Tao. Neberte to nějak úchylně, prostě na mě skočil, aby mě objal.
"Jednou tě vemu s sebou a podíváme se do mého rodného města. Ale jenom my dva." Řekl mi s úsměvem na tváři.
"Mě vezměte taky!" nafoukl maknae tvářičky. Tao se na něho podíval pohledem vyjadřujícím nesouhlas.
"Víš co Sehune, jednou mě taky někam vezmeš třeba do Japonska co říkáš?" Sehun se usmál.
"Tak to beru" před chvílí zklamaná osoba dala palec nahoru a poté mě objal. Zaměřila jsem se na Song. Ta se zrovna loučila s Luhanem, který jí nechtěl pustit z objetí. Musela jsem se usmát.
Bohužel zanedlouho nastala ta pro mne nepříjemná chvíle, EXO se museli vrátit zpět do SM. My mohly pouze stát před letištěm a mávat jim.
"Hele to nebe nevypadá na to, že by mělo svítit slunce" řekla Song a já se podívala na oblohu. Měla pravdu. Nebe bylo tmavé a šedé mraky stínily slunečním paprskům.
"Problém je, že strejda tu není" svůj pohled jsem stále směřovala na pochmurné mraky. Song se dívala na cestu. Asi doufala, že uvidí strejdovo auto. Její snaha byla bohužel marná.
"Myslíš, že na nás zapomněl?" Vypadala docela nejistě.