Do you know?

6. Část - Start

Když jsem se probudil nic jsem neviděl, byl jsem v místnosti bez jaké koliv známky světla. Byla tu zima a divný vzduch. Bál jsem se pohnout nevěděl jsem co je okolo mě, natož co je přede mnou. "Sakra" zakřičel jsem, protože když jsem sáhnul do kapsy zjistil jsem, že jsem mobil nechal na nočním stolku u sebe v pokoji. Co budu dělat? Honilo se mi hlavou.

Naposledy jsi pamatuji, že jsem šel před dům, kouknout se kdo házel ty kameny do mého okna. Vím, že jsem vyšel z hlavních dveří, ale pak už si na nic nevzpomínám. A najednou jsem tady. Vlastně ani nevím kde jsem a proč tu jsem. Doufám, že je to jen blbý vtip.

"Vítej, Zacku" ozval se hlas ze tmy.

Vylekal jsem se a ještě víc se přitiskl ke zdi co byla za mnou. "Kdo jste a co po mně chcete" zeptal jsem se neznámého hlasu.

"Zahrajem si hru" oznámil mi neznámý hlas muže. "Schválně jestli jsi tak chytrý jak o sobě říkáš" zasmál se. "Před sebou máš spínač, který spustí hru a odpočet, když se dostaneš na konec budeš zachráněn, ale měj napaměti, že čas se krátí."

Najednou se rozvítilo světlo, než jsem si zvykl na jas světla chvilku mi to trvalo. Přede mnou byl stůl s červeným tlačítkem, na kterém bylo napsáno START.

Než jsem tlačítko stisknul, prohlédl jsem si místnost. Nebylo tu nic jiného než stůl, tlačítko, dvoje dveře naproti sobě a číslo na zdi vedle jednich dveří.
Co je to za blbou srandu! Zajímalo by mě kdo si s tím dal takovou práci, aby mě takhle vystrašil, pomyslel si.

"Sakra, to je blbý vtip" zakřičel Zack. "Okamžitě mě pusťte ven" dodal

"Tohle není vtip milý Zacku, ale REALITA" zasmál se neznámý hlas.

Najednou se na zdi ukázala časomíra s 00:10:00. "Doprdele co to má znamenat?" vykřikl jsem.

"Máš 10 minut na rozhodnutí, jestli chceš hrát a možná přežít nebo zde zůstat a umřít. Rozmysli se dobře Zacku. Svůj osud máš v rukou jen ty."

"A co je to za hru?" zeptal jsem se neznáme osoby.

"Zkouška tvé inteligence a zručnosti. Jestli jsi tak chytrý jak o sobě tvrdíš, tak to pro tebe bude hračka"
"Čekájí tě zkoušky, jak fyzické tak i psychické" popsal mi hru neznámý hlas.

"A jak dlouho tu budu zavřený?" zeptal jsem se.

"Dlouho Zacku, dlouho. Vše závisí jen na tobě. Záleží jak si poradíš s nástrahami a úkoly, co jsem si pro tebe připravil."

Bylo jasné, že budu hrát tuhle podělanou hru, ale vůbec nevím co mě čeká. A co budu muset udělat pro to abych se dostal ven. Časomíra ukazovala něco málo okolo 2 minut a strach mě popadl ještě víc. Rychle jsem stisknul tlačítko. Na to se otevřeli dveře, za kterými byla jen další místnost. Bál jsem se jít dovnitř.

"Začíná hra, hodně štěstí" oznámil hlas a zasmál se zlomyslně.