Do you know?

7. Část - Klíč

Vstoupil jsem do místnosti, která byla stejná jako předešlá, až na jednu výjimku. Místo červeného tlačítka, leželi na stole 4 klíče. Když jsem si je prohlížel vypadali všechny stejně. Nebyl mezi nimi vizuální rozdíl. Stejná barva i velikost.

"Jen jeden otevře dveře dál. Zjistíš jaký je ten správný? Máš jen jeden pokus. Ale pozor čas se krátí" oznámil neznámý hlas.

Když to dořekl, najednou se na zdi objevila stejná časomíra jako v první místnosti, ale místo 10 minut odpočítávala jednu hodinu. Začal jsem okamžitě panikařit.

"Jak mám zjistit, který je ten správný?" zařval jsem.

"To ti neřeknu, to by potom nebyla zábava. Hodně štěstí Zacku" zasmál se a už ne promluvil.

Když jsem si každý klíč vzal do ruky zjistil jsem, že každý má pod sebou jedno písmeno. Všechna písmena tvořila slovo Keys, stále jsem si každý klíč prohlížel postupně, aby jsem omylem klíče neprohodil. Mezi klíčem a daným písmenem pod ním jsem neviděl žádnou spojitost, na klíči bylo vyryto jen sériové číslo klíče.

Na prvním klíči pod písmenem (K) bylo číslo - 12
Na druhém klíči pod písmenem (E) bylo číslo - 5
Na třetím klíči pod písmenem (Y) bylo číslo - 24
Na čtvrtém klíči pod písmenem (S) bylo číslo - 20

Žádnou spojitost mezi čísly jsem neviděl, mezi 12 a 24 byl násobek dvou a mezi 5 a 20 byl násobek pěti, ale žádná spojit mezi všemi čísly. Nešli dělit jedním číslem, neměli stejný základ ani nebyli o stejné číslo větší. Byl jsem v koncích, čas se krátil. Zbývalo posledních 20 minut a já neměl tušení, který klíč je správný. Vybrat jeden klíč náhodně bylo moc riskantní, protože jsem se nemusel trefit do správného klíče a mám jen jeden pokus.

"Copak Zacku nevíš?" zasmál se neznámý hlas. "Vždy ten nejjednodušší důvod je ten pravý, to si pamatuj."

"Ale mezi nimi žádná spojitost není" zařval jsem z plných plic.

"Ale je jen přemýšlej, až tak těžké to není."

Časomíra ukazovala posledních 5 minut, čas utíkal relativně rychle, nebo to tak aspoň přišlo. Když najednou mě to napadlo mezi klíče bylo abecední pořadí, každý klíč měl na sobě pořadí písmene v abecedě. Rychle jsem prohlédl znovu klíče a zjistil že jeden z klíčů neodpovídá pořadí v abecedě. Zbývali už jen 2 minuty na odpočtu času. Popadl jsem klíč a rychle běžel ke dveřím.

"Sakra" zakřičel jsem, když mi klíč upadl na zem. "Kde je?" panikařil jsem, když jsem klíč nemohl najít na zemi. Najednou se na hlas začalo odpočítávat posledních 20 sekund. Zběsile jsem klíč hledal, kam mohl spadnout? "Tady je" zakřičel jsem. Rychle jsem klíč sebral a strčil do zámku od dveří.

"Tentokrát jsi měl štěstí Zacku" řekl s naštvaným tónem neznámý hlas muže.

Vstoupil jsem do další místnosti a říkal jsem si, že příště nemusím mít takové štěstí a musím si dávat pozor i na maličkosti. Další místnost byla utvořena z velké a nejspíš hluboké jámy, přes kterou bylo položeno úzké dřevěné prkno.

"Tohle je zkouška tvé rovnováhy a schopnosti chodit po úzké ploše. Dokážeš překonat strach a možnost pádu do propasti?"

Když jsem našlápl na prkno zjistil jsem, že není až tak stabilní jak se zdálo na první pohled. Strach mě znovu převládl. Co když se neudržím a spadnu dolů? Nedokázal jsem si představit co by mohlo být na dně propasti. Voda? Ostny? Snažil jsem se na to nemyslet a soustředit se jen na to jak přejdu po vratké lávce na druhou stranu. Ale lehké to nebylo, pořád jsem před očima měl pád do propasti.

"Notak schopse Zacku" zařval jsem na sebe. "Musíš se dostat ven kvůli Cait a rodičům, nemůžu je tu nechat s pocitem že nežiju." praštil jsem pěsti do dveří, které jsem otevřel v předchozím úkolů. A až teď mi došlo že jsou zavřené. Není možnost se vrátit do předchozí místnosti, takže jediná cesta zpět je pokračovat. Nadechl jsem se a nakročil na lávku. Když jsem byl skoro na konci tak jsem ztratil rovnováhu a spadl, naštěstí jsem se stačil chytit lávky rukou. Právě jsem vysel dolů jak opice na stromě, ale myslím že opice nemá takový strach že spadne. Zapřel jsem se a vší silou se dostal zpátky na lávku, zbývalo už jen pár kroků a byl jsem na druhé straně. "To bylo o fous" oddechl jsem si. Všiml jsem si čísla vedle dveří Nějaké číslo bylo napsáno i v první a druhé místnosti, ale nepamatuji si jaké to bylo. Když je tady 18 a prošel jsem už  dvě místnosti, tak první číslo mohlo být 20, ale nevěděl jsem to jistě. Teda pokud ty čísla jdou postupně za sebou. Takže přede mnou je možná ještě 17 místností, které musím projít a budu volný.