Do you know?

10. Část

10. Část
Caitlyn

Když jsme přijeli na hotel hodila jsem si sprchu a šla jsem spát. Po celém dnu chození po památkách a náštěvi baru jsem byla dost unavená. Chvilku jsem myslela na Diega a pak usnula. Ráno mě zbudila máma, že je čas snídaně a že počkají v jídelně u stolu. Chvilku mi trvalo než jsem se vyškrábala z postele. Šla jsem do koupelny se opláchnout a vyčistit zuby. Oblékla jsem se a vyrazila na snídani, po cestě dolů mi zabzučel telefon, asi mi někdo poslal SMS, ale nekoukla jsem se. Když jsem přišla ke stolu jídlo už leželo na stalo a rodiče už svojí část snídaně měli snědenou.

"My jdeme na pokoj. Ty si sněz svojí porci v klidu a pak příď na pokoj" vzkázala mi máma.

"Dobrou chuť" přidal táta.

Jen jsem pokývala hlavou a začala jíst. Před sebou jsem měla talíř se zeleninovým salátem a misku s ovocem. A vedle talíře stála sklenice vody. Když jsem dojedla vrátila jsem se na pokoj. Dnes jsme měli naplánovaný výlet po vinici nedaleko od města. Po cestě na vinici jsem si konečně přečetla tu SMS. Psalo mi neznáme číslo, ale po přečtení zprávy mi hned bylo jasné že to píše Diego

>> Dobré ráno, vyspala si se dobře? Diego <3 <<

Řekla jsem si, že nebudu odepisovat hned, ale pak jsem si uvědomila, že mi tu zprávu poslal už ráno a teď je odpoledne. 
>> Ahoj, dalo se, ale vlastní postel je vlastní postel. :) << Odepsala jsem a usmála se jen tak pro sebe. V hlavě jsem si pořád představovala jeho obličej ze včerejška.

Když jsme se blížili k vinici byla už z dálky vidět dlouhé sady a krásná krajina okolo nich. Nikdy jsem neviděla nic tak krásného a tak barevného jako tohle. Nejdřív jsme měli v plánu prohlídku vinice a na konci ochutnávku vína. Jelikož mi už bylo 18 tak jsem si mohla dát taky. Vinice byla úžasná a toho hroznového vína všude bylo to krásné

Po skončení návštěvy vinice jsem se rozhodli že se pujdem převléknout na hotel a zajdeme k bazénu, který byl v areálu hotelu. Asi po půl hodině opalování u bazénu mi někdo zaklepal na rameno. Zase jsem se lekla a překvapivě mě zase vylekala ta samá osoba.

"Promiň nechtěl jsem tě znovu vylekat, asi bych se měl naučit oslovovat lidi jinak" zasmál se Diego.

"Ahoj Diego, co tu děláš?" otočila jsem se a sedla si na kraj lehátka.

"Občas jsem tu pomáhal s nějakou práci tak mám vstup k bazénu povolený i bez ubytování" usmál se na mě.

Měl tak nádherné světle modré oči a ten úsměv byl jako by patřil andělu. Měl sportovní postavu ale zase to nebyl žádný kulturisty což bylo dobře. Prostě můj typ a kluk snů.

"Nezajdeme na bar? Zvu tě." zeptal se mě.

"Jasně" usmála jsem se.

"Co piješ?" zeptal se Diego.

Nemohla jsem si vzpomenout na název drinku tak jsem řekla "Cola, rum a limetka" cítila jsem se jako prodavačka u Vietnamců.

"Dvakrát Cuba Libre" objednal u barmana Diego a zasmál se. "Ještě že pijeme to samé jinak bych ti asi nerozuměl" zatřesl hlavou a podal mi drink.

Nezmohla jsem se na nic jiného než, že jsem se zasmála a rychle se napila nápoje. Dokonce života nezapomenu tenhle název a jeho boží oči, z kterých jsem tak v rozpacích.

"Půjdeme si sednout na lehátko?" Zeptal se.

Vrátila jsem se ze světa snů a rychle vyhrála "Co? Jo jo můžeme" koukala jsem vyjukaně.

Asi po hodině neustálého povídání se ozval z dálky hlas "Diego, poď mi pomoct."

"Omlouvám se, ale musím jít" pohladil mě po vlasech, zamával a odešel do hotelu.

Najednou s vynořila máma a povznesla "Ten je hezký jak pak, že se jmenuje?" štouchla do mě.

"Diego" usmála jsem se.

"Škoda že nežije v Anglii co?" řekla s povzdechem.

"Ale on se tam právě stěhuje a bude chodit na stejnou školu" prohrábla jsem si vlasy.

"Tak to je super a kdy nás predstavíš?" zase do mě štouchla, ale tentokrát silněji.
"Mami!!" vykřikla jsem.

No tak co je? Jen se ptám nemusíš se hned hněvat"