Do you know?

8. Část - Diego

Caitlyn:
Dovolená s rodiči v Barceloně ve Španělsku byla úžasná, ale chyběl mi tu brácha. Poslední dobou jsem na něm víc závislá a ani nevím proč. Možná kvůli tomu jak se mě zastal nebo proto, že jsem spolu trávili více času než dřív.

V Barceloně jsou nádherné památky a tradice. Hlavně to jídlo je výborné, je to něco jiného než v Anglii. A hlavně jsem byla na místě kde není Victorie, co pro mě byla úleva. Nemuse jsem se bát vyjít ven na ulici, bez toho abych jí potkala.

Byli jsem se kouknout na zápasy s býky a na fotbalovém zápase, ale to jenom kvůli tátovi je do fotbalu zažranej až po uši. Nechápu co ho na tom tolik baví. Několik hráčů běhá za míčem tam a zpátky. Já na tom nic nevidím, ale musím uznat, že někteří fotbalisté jsou vážně sexy.

Když měl Zack dvacáté narozeniny napsala jsem mu na messengru zprávu. Ještě že ten facebook existuje, protože z Španělska do Anglie je drahé volání a sms. Brácha ale neodepsal, asi nemá čas nebo je někde s Dannym. Vůbec bych se nedivila, jsou spolu hodně času. Nechala jsem to být, určitě odepíše až bude doma nebo až bude mít čas.

Večer jsme šli s rodiči do klubu, ani mi nevadilo, že jsem tam s mámou a tátou. Je s nimi sranda, teda hlavně když se trochu napijou. Po delší době, když jsme seděli u stolu, mi číšnice přinesla bez objednávky koktejl.

"To vám posílá ten pán s bílým trikem na baru" vzkázala mi servírka.

"Tak mu vzkažte, že děkuji" poprosila jsem ji.

Pořád na mě koukal, já se vždy usmála a dělala že koukám někam jinam. Nejsem typ, co by se seznamoval v baru, ale on vypadal sympaticky a byl i docela hezký. Po nějaké době mi někdo poklepal na záda. Lekla jsem se.

"Pane bože" zakřičela jsem, když jsem se polekala.

"Promiň, nechtěl jsem tě polekat" řekl se smutným výrazem kluk z baru, co mi poslal ten koktejl.

"Dobrý, ale už to nikdy nedělej" zasmála jsem se.

"Promiň, zapomněl jsem se představit. Jmenuji se Diego" pousmál se.

"Caitlyn, ale všichni mi říkají Cait" vrátila jsem úsměv. "Diego, to zní španělsky. Jsi odtud?"

"Tak napůl. Máma je španelka a otec Angličan" prohrábl si vlasy.

Byl ještě hezčí z blízká než jsem si myslela. Měl nádherné, světle modré oči a černé vlasy nagelované nahorů. Jeho hlas byl příjemný jako kdyby patřil andělu. No prostě kluk mých snů. Takový ten kluk co se vám o něm zdá, ale víte, že ho nikdy nebudete mít. Tak opak je někdy pravdou, protože on právě stal přede mnou a usmíval se na mě.

"A ty bydlíš v Anglie nebo tady?" zeptala jsem se zvědavě.

"Tady, ale po prázdninách se stěhujeme do Anglie do Londýna. Teď si nevybavuji do jaké části. Jediné co vím, že je to blízko Axfrdské universitě."

"Pane bože to je náhoda. Já chodím na Axfrd" zajásala jsem. "A když tak je to jižní Londýn" zasmála jsem se.

"Já na Axfrd budu nastupovat, tak by si mě tam mohla provést" pousmál se.

"Budu poctěna" vrátila jsem úsměv.

"Omlouvám se, že ruším, ale už by jsme měli jít" nakoukla máma přez rameno.

Rozloučila jsem se a odešla s rodiči z baru. Když jsme nastupovali do taxíku, někdo na mě zařval.

"Cait počkej, zapomněl jsem si říct o číslo" oznámil udýchaně Diego.

Bylo to jak z nějakého filmu. Nikdy bych neřekla, že by se mi něco takového mohlo stát. Dala jsem mu svoje číslo a nastoupila do taxíku. Když jsme vyjížděli otočila jsem se naposledy. Diego tam stál a koukal jak odjíždíme, byl tak sladký.