Everything has changed (czech)

part 14

Přišla jsem si jak ve špatném filmu. Máma mi všechno řekla, co jsem měla s Justinem, jak se to stalo, pověděla mi o Raynovi. Ale vůbec na nic jsem si nevzpomněla. Po tom, co mi to dovyprávěla, jsem jí poprosila, aby odešla, protože jsem si to potřebovala v hlavě urovnat.

Takže teď právě sedim na posteli, nohy přitáhlé až k bradě a slzy mi samovolně stékají po tvářích. Nevím jak se s tím vypořádat. Přijde mi jako by všechno bylo špatně. Myslela jsem si,že od řečí mámi, mě tu někdo odreaguje a objevil se tu on. Byl krásný až božský, krásně zpíval, na nic se neptal, ale teď už jsem věděla proč. Všechno věděl. A já ho políbila, políbila jsem ho na rty. Byl to tak krásný a známý pocit. Nikomu jsem nic neřekla, ale vybavila se mi s tím jedna jediná vzpomínka.

Justin pár holkám dal podpis, když už jsme byli u dveří do areny, tak se zastavil otočil si mě směrem k sobě a dal mi polibek. Fotografové se kolem nás seběhli tak rychle, všude byly vidět jen světla od blesku, bylo to strašné. Potom mě zase normálně chytl za ruku a šli jsme dovnitř. " C-co to bylo? Vymáčkla jsem ze sebe. "Něco pro publikum." Jen odpověděl a  odešel. Nechal mě samotnou v tom chaosu. 

Vzpomněla jsem si, ale odhaduji,že to nepatřilo k nejlepším vzpomínkám. Ale proč jsem si na ní vzpomněla jako na první? Copak jsme spolu neměli i šťastné vzpomínky?. Tento krátký kousek mého života jsem si v hlavě přehrávala pořád dokola a snažila se tomu přijít na kloub. Ale nic mě tam neuchvátilo, jen jsem cítila strašné zklamání z Justinova chování. 

Ani jsem si nevšimla, že už se setmělo, někdo zaklepal na dveře. Chvíli jsem přemýšlela jestli mám dělat, že spim a nebo ne. Ale nakonec jsem koukala na dveře a čekala, kdo vstoupí. Naštěstí to byla jen sestřička.

"Meg tys nebyla na večeři. Děje se něco?" Položila tác na noční stolek.

"Ne nic se neděje, jen jsem na to zapomněla." Falešně jsem se usmála, tak že by to poznal i slepej. Ale ona se dál neptala a odešla. Nejspíš to byla jen formální otázka, kterou jí někdo nařídil mi dát, a když zjistila, že jsem v pořádku, tak se na to vybodla.

Podívala jsem se na tác, který ležel na stole a obsah mě překvapil. V mističce byl zeleninový salát, vedle dvě malé bagetky a máslo. Dneska se konečně pořádně najím. Sedla jsem si do tureckého sedu a tác si položila na nohy. 

Ani nevím jak, ale do deseti minut na tácu zbyla jen prázná mistička. Vstala jsem, nazula si bačkory a šla jsem do kuchyně odnést tác, protože kdyby ráno viděli tác na stole asi by nebyli nadšení. Všude už byl klid a semtam probliklo světlo. Přišla jsem si jak v hororu, a tak jsem do kuchyně vyloženě sprintovala. Snažila jsem se velice potichu otevřít dveře od jídelny, protože už z předešlých zkušeností vím, že šíleně moc vržou. Otevřela jsem je jen tak málo, abych prolezla a kupodivu zavrzaly jen trochu. 

I když tu bylo 5 oken, tak tu byla šílená tma. Tác jsem odnesla na prázdné stojany. Když jsem se ale chtěla otočit, tak jsem cítila něcí ruce na svých bocích. Strašně jsem se lekla a chtěla jsem začít křičet,ale ten někdo mi přiložil ruku na pusu a zakryl mi i nos, takže jsem nemohla moc dýchat. Začala jsem sebou házet,aby mě pustil, jenže měl silný stisk.

"Nehejbej sebou." Zavrčel na mě. Měla jsem z něj strach a tak jsem se uklidnila, byl slyšet jen můj nepravidelný dech. Srdce mi bilo, tak rychle, že jsem myslela, že mi každou chvíli vyletí z hrudi. Když i on spozoroval,že jsem se uklidnila, tak mi pustil pusu. 

Teď nebo nikdy,řekla jsem si a chtěla jsem zakřičet, ale hlas mě opustil, takže ze mě vyšlo jen nesmyslené chrčení. 

"Řekl jsem ať držíš hubu." Otočil mě čelem k sobě, takže jsem mu viděla do obličeje. Jediné, co mě upoutalo na jeho obličeji byly jeho pomněnkové oči. Jinak mi naháněj dost velký strach. Byla jsem z toho celá vyjukaná a on to poznal.

"Ty si mě nepamatuješ co? Tak to je dobře." Zasmál se jako by řekl vtip století,ale mě to tedy vtipné nepřišlo. 

"Dělej obleč si tohle na sebe." Hodil po mě legíny a tílko. "A nesnaž se utéct." Sledoval jak se převlékám. Bylo to víc než trapné,ale nechtěla jsem aby se mi něco stalo,  takže jsem dělala to, co chtěl.

"Teď vyjdeme z těch dveří a ty budeš držet hubu. Jestli cekneš tak ti ustřelim palici." Odkryl bundu, kterou měl na sobě a mě se naskytl pohled na rukojeť pistole. 

Nevím co to bylo do teď,ale teď jsem začala pořádně panikařit. Cítila jsem jak mi vstaly chlupy všude, nemohla jsem se ani pohnout jak se mi klepaly kolena. Jediné co jsem veděla bylo, že musím poslouchat a nic se mi nestane. 

Vyšli jsme před nemocnici bez povšlimnutí, což mě celkem zaskočilo, protože jsem se modlila, aby nás někdo zastavil a poznal mě, ale nestalo se. Vedl mě k červené dodávce. Otevřel zadní dveře a pohodil mě tam, jako bezcenný kus hadru. Než jsem se vzpamatovala, tak už jsme se rozjeli. Neviděla jsem na něj, protože tu byla kovová přepážka, jen jsem přes ní slyšela jak s někym telefonuje. Jediná slova co jsem zaregistrovala byly: Už jí mám, takže hra může začít.

Z pohledu Justina

Musel jsem za ní jít a vysvětlit jí to. Bůh ví, co jí Edith řekla. Musím ji vidět, nechci, aby se na mě zlobila. Moje myšlenky byly neuspořádané, ale všechny byly jen o Meg. Musel jsem jí vidět. Už tak dvacetkrát jsem došel ke dveřím a zbaběle se vrátil zpátky, protože jsem neměl koule na to za ní jít. Nevěděl jsem, co jí na to říct. Lhal jsem jí, ale byla to milosrdná lež, chtěl jsem, aby na to postupem času přišla sama. A ta pusa. To jsem nechápal, ale tak moc bych jí chtěl cítit znovu, ty její jemné rty, které se přitiskly k těm mým.

Dobře Justine, dost! Buď chlap a jdi za ní. Okřikl jsem se v duchu. Ano jsem blázen, co mluví sám se sebou, ale s tím už nic neudělám.

Tentokrát jsem odhodlaně vstal a došel jsem k Meganinýmu pokoji. Bylo celkem pozdě, takže bych se nedivil kdyby už spala, proto jsem neklapal a rovnou jsem vstoupil. Ale nikdo v pokoji nebyl. Nejspíš šla na záchod, tak jsem si sedl na židli a začal si rozmýšlet, co jí řeknu. 

Seděl jsem tu už přes 30 minut a Meg nikde. Přišlo mi to dost divný, proto jsem se po ní šel podívat. Jen co jsem vyšel ze dveří, jsem narazil na sestřičku.

"Pane Bieber takhle pozdě tu nemáte, co dělat." Spražila mě pohledem.

"Já vím, čekal jsem na Meg, ale ona není na pokoji." Sestřička zpozorněla.

"Jděte na pokoj, já se po ní podívám."

"Ale.." Chtěl jsem něco říct, ale její pohled naznačoval, ať mlčim a odejdu. Tak jsem tak učinil.

Dopochodoval jsem do pokoje a lehl jsem si na postel. Veděl jsem,že neusnu, ne po tom jak mi myšlenky vířily v hlavě jak zběsilé. Šáhl jsem po telefonu a chtěl jsem jít na twitter, ale překvapila mě zpráva od zablokovaného čísla.

Chceš jí ještě vidět, tak budeš muset spolupracovat!

Ha! :D Co na to řikáte? 

Vote a komenty potěší ;)

Děkuju,že čtete :)