Everything has changed (czech)

part 17

Ze začátku bych van chtěla napsat, že se moc omlouvám. Část nebyla dost dlouho tak bych se ani nedivila, kdyby nikdo nečetl. Jenže se nudím a tak jsem se rozhodla, že se pokusím něco vyplodit :-) .

Z pohledu Meg

Bavili se o mě jako bych s nimi v místnosti nebyla. Ale byla jsem? To netušim. Nemohla jsem se pohnout. Hodně jsem myslela na to, že chci pohnout rukou, ale nic se nestalo. Pokud jsem ale mrtvá, tak proč je slyším? Myslela jsem, že po smrti se člověk dostane na lepší místo, ale já nejspíš uvízla na zemi bez toho aniž bych věděla kdo jsem, kdo je Justin a proč jsem tu.

Z pohledu Justina

Byl jsem opravdu na dně. Sice jsem před Ryanem dělal, že jsem v pohodě, ale nebyl jsem, byl jsem na pokraji zhroucení. Proč radši neudělal někdo něco mě, ale oni ubližují jí. Je to jak v debilní telenovele, chci jí mít u sebe, vyprávět ji o našem vztahu, doufat, že si vzpomene. Ale místo toho je bůh ví kde a já s tím nemohu nic udělat.

Nevěděl jsem kam jít ale co jsem věděl bylo to, že nechci domu. Tu samotu bych neunesl. Z myšlení mě vytrhla sms. Po pravdě měl jsem strach se podívat, kdo píše. Dlouho jsem se rozhodoval a nakonec jsem dospěl k názoru, že se tomu musím postavit čelem a přečíst si jí. Pomalu jsem vytáhl mobil z kapsy a namačkal jsem pro mě dost známý pin na odemčení mobilu. Podvědomě jsem si přál, aby mi mobil spadl a roztříštil se na milion kousků, ale to se nestalo. Otevřel jsem tedy sms, jak jsem očekával, byla od neznámého čísla. V sms nebylo nic napsáno jen byl přiložen soubor. Rychle jsem ho rozklikl. Na fotce byla Meg, nebo alespoň něco, co se jí vzdáleně podobalo. Vypadala jako mrt.... Justine! Okřikl  jsem sám sebe. Nechápu jak mě takováto myšlenka mohla napadnout.

Pozorně jsem si fotku prohlížel. Chtěl jsem přijít na nějaký detail, který by mě zavedl tam, kde je. Ale nic tam nebylo. Přišla mi další sms od toho stejného neznámého čísla.

Chces se s ni rozloucit? Nachystej balik penez. Presne 10 tisic dolaru. Cekej na rohu Alter street a Tail street v 16:00 . Pokud se opozdis, budes mozna tak moct zapalovat svicky u ni na hrobu. A nezapomen, prijd sam, jinak budes pod hlinou taky. A at te opet nenapadne jit za Ryanem!!

Na sms jsem koukal s otevřenou pusou. Jak to vědí, že jsem byl za ním. Začal jsem se okolo sebe ohlížet, ale nikde nikdo. Až teď mi došlo, že bych se měl podívat na čas. Bylo 15:20, to znamená, že mám jen 40 minut na to vybrat peníze z banky a dojet na určené místo. Hlavou mi proběhl Scooter a jeho přehled o mojich financí. Od té doby, co jsem začal utrácet za trávu mi začal kontrolovat účet a když vidí větší útratu, tak chce vidět účtenky a věci co jsem si koupil. A teď budu vybírat sakra velkou částku. Výmluvu si vymyslím potom, teď hlavně musím nasednout do babičinýho auta a rychle zajet do nejbližší banky.

Na parkovišti banky jsem stál do peti minut. Když jsem vešel dovnitř, tak tam bylo plno lidí, kdybych měl čekat a nikdo by nevěděl kdo jsem, nestihl bych to do čtyř, ale protože jsem JUSTIN BIEBER  už kolem mě pobíhala starší blondýnka asi na 15 cm podpatku.

"Dobrý den pane Bieber. Čím vám mohu pomoci?" Nahodila na mě vybělený úsměv, ale to mi bylo jedno, jediné na čem teď záleželo byly peníze.

"Dobrý den slečno Clark. Potřeboval bych si vybrat nemalý obnos peněz." Usmál jsem se na ní a schválně jí oslovil slečno, aby ještě víc roztála a byla co nejvstřícnější.

"Jsem paní, ale velice jste mi polichotil. Pojďte semnou do kanceláře a tam to s vámi proberu." Následoval jsem jí do malé místnosti se stolem a počítačem uprostřed.

Usadil jsem se na židli před stůl na malé pohodlné křeslo. Čekal jsem až se usadí za stůl a vyhledala moje jméno.

"Tak pane Bieber kolik budete chtít vybrat." Přívětivě se na mě usmála.

"Deset tisíc dolarů." Na každém slově jsem si dal velice záležet. Ale i tak při vyslovení takové částky na mě vykulila oči.

"Rozuměla jste nebo snad ne?" Usmál jsem se, ale slova jsem vyslovil dost arogantně. Tížil mě čas a potřeboval jsem je rychle. Mezi tím se už vzpamatovala a někomu telefonovala.

"....Bieber ano..." bylo jediné, co jsem zaslechl z jejich rozhovoru.

"Do 10 minut bychom to pro vás měli mít připravené. " Deset minut? Vážně? Nestihnu tam dojet.

"Nešlo by to rychleji?" Řekl jsem to dost rázně, takže to mohlo být velice podezřelé, ale já je akutně potřeboval.

"Po-pokusim se to zařídit." Zčervenala a opět přiložila telefon k uchu.

"Potřebuji ty peníze rychle!" Křikla do telefonu a odešla z místnosti. Nechala mě tu na pospas mým myšlenkám. Podíval jsem se na zeď, na které odtikávaly hodiny. Bylo 16:45. Zachvátila mě panika. To nestihnu. Rychle jsem vstal ze židle a šel jsem se podivat do dveří ve kterých před chvílí zmizela paní Clark. Málem jsme se srazili ve dveřích.

"Omlouvám se." Usmál jsem se na ní a nechal jsem jí projít do místnosti. V ruce držela kufřík a já tuším, že je pro mě. MUSÍ BÝT!

"Snažili jsme se co nejrychleji. Podepište papíry tady a tady." Vzal jsem propisku do ruky a rychle jsem to podepsal.

"Peníze jsou vaše. Můžete jít." Podala mi kufřík.

"Nashle." Usmál jsem se a rychle jsem vyběhl z banky. Nedivil bych se kdyby si někdo myslel, že jsem je ukradl. Ale teď jsem to neřešil. Chtěl jsem nasednout do babičina auta, ale stálo u něj pár Beliebers. Holky teď ne. Ale nemohu být na ně nepříjemný.

"Ahoj slečny." Došel jsem k ním a každou jsem objal. Všem tlouklo srdce neuvěřitelně rychle. A jejich chvění bylo vidět. Strašně mi přijde roztomilé, když mají z mé přítomnosti radost.

"Vím, že by jste každá chtěla semnou fotku a povídat si. Ale pospíchám. Je to otázka života a smrti.Prosím pochopíte to a nezavrhnete mě? " Smutně jsem se na ně usmál a doufal jsem, že to pochopí.

Všechny sborově řekly ne. Vytáhl jsem si iPhona a vyfotil si je. Alespoň takto jim udělám radost a až nebudu ve stresu, hodim je na instagram.

"Miluju vás!" Nasedl jsem do auta, nastartoval jsem a už jsem byl pryč. Hodiny na palubní desce ukazovaly 55.  Měl jsem pouhých pět minut na to abych to stihl. Bylo to nemožné a já začel ztrácet poslední kousky naděje. Do cíle mi zbývaly tak 2 kilometry. Pedál jsem přišlápl nejvíc, co to šlo. Už jsem viděl ten roh u kterého jsme se měli s tím někým sejít. Na hodinách naskočilo 17:00. DO PRDELE!

Doufám že se najde ještě někdo kdo si pamatuje mojí FF :-) a s chutí si přečte část. Protože mám novej telefon a zjistila jsem že se tu dá psát, tak nejspíš začnu přidávat častějš. Jinak děkuju za překročení 4000 přečtení.