Everything has changed (czech)

part 11

z pohledu Justina

"Justine ty stehy, co měla na hlavě, tak se uvolnily a jak se snažila přemýšlet jestli si na něco vzpomene, tak si porušila paměť tak, že bude mít dobré i špatné dny." Dál už nic paní Black neřekla a začla strašně moc plakat. Moc dobře jsem to nechápal, ale věděl jsem, že na otázky není ta správná chvíle. Jediné, co jsem věděl, bylo to, že je všechno špatně a tohle se nemělo stát. Vstal jsem ze země a začal jsem jí konejšit. "Paní Black všechno bude zase v pořadku." Vytrvale jsem ji hladil po rameni.

"Prosím říkej mi Edith." Řekla přes vzlyky a snažila se o úsměv.

"Dobře." I když jsem věděl, že mi to dlouho nepůjde přes jazyk a budu ji řikat pořád paní Black.

"Paní Black, Justine." Oslovil nás mladý doktor, který na první pohled vypadal jako machýrek. 

"Ano?" Řekli jsme oba s naději v hlase. A já z hlouby duše doufal, že se spletli a teď nám řeknou, že se omlouvají a že je Meg v pořádku. Ale bohužel to se nestalo.

"Megan je teď v hlubokém spánku a bude spát minimálně pět dní, tak jako předtim,ale může to trvat třeba i měsíce." Nasadil svůj profesionální pohled ala je mi to líto,ale takhle se tvářim 20x denně. 

"CO ŽE?!" Rozkřičel jsem se po pokoji a začal jsem zběsile rozhazovat rukama.

"Justine uklidni se." Edith se snažila mě uklidnit. Ale nešlo to, byl jsem strašně moc rozčilený, protože to oni můžou za to,že je Meg tam kde je. To oni to špatně udělali.

"Celé jste to zkazili a já se mám uklidnit?! Zkazili jste operaci a my máme být v klidu?!" Doktor na mě zíral a snažil se vymyslet racionální vysvětlení.

"Pane Bieber uklidněte se nebo vás ochranka vyvede." Řekl rázně. To si snad dělá srandu? On neví kdo já jsem? Jsem JUSTIN BIEBER!

"Na mě si takhle hubu otvírat nebudeš. Jde o mojí přítelkyni! Vy to všechno poserete a já se mám uklidnit. Klidně vám to tu můžu zavřít a ty si ani neškrtneš!" Stál jsem blízko u něj a cítil jsem jak mi nasakují žíly na krku.

"Měli by jste si jít domu odpočinout." Řekl a odešel.

"Justine neměj horkou hlavu a neudělej blbost. Přece jen si celosvětově sledovaná celebrita a všechny paparazzi čekají jen na to až uděláš nějakou blbost." Mluvila pravdu, jen jsem si nemohl pomoc. Cítil jsem se tak bezmocně. Přejel jsem si po nagelovaných vlasech a nevěděl jsem, co dělat. Strašně moc jsem chtěl něco rozbít, ale paní Black měla pravdu, měl bych se uklidnit, skandál teď právě nepotřebuju.

"Máte pravdu paní Black, teda Edith, musim se uklidnit." Sedl jsem si na postel vedle ní a obličej jsem si choval do rukou.

"Pojď," pohladila mě po zádech, "pojedeme domu. Meg teď bude spát a my oba se taky potřebujeme vyspat." Vstala a čekla jak zareaguju. Nic jsem neřekl a jen jsem šel za ní.

"Pojedeme mojim autem. Myslim si,že ty teď nejsi schopný řídit." Řekla Edith, když jsme se prorvali přes lidi s foťáky. 

"Jo to je asi nejlepší nápad. Zavolám někomu ať mi s autem odjede." Usadil jsem se na místo spolujezdce. Cítil jsem se hrozně,ale potřeboval jsem trochu spánku. Nechci vidět fotky z dneška, budu mít kruhy pod očima a určitě jsem strhaný. Podíval jsem se do zpětného zrcátka a když jsem se viděl, zděsil jsem se. Byla to hrůza! Bože to zas budou pomluvy.

Konečně jsme dorazili před dům Blackových.

"Vážně nevadí,že zůstanu u vás?" Zeptal jsem se snad už po stopadesátý,ale přišlo mi to divný a nechtěl jsem Edith otravovat.