part 6

439 17 8
                                    

Tak to pro mě byl konec. Na to vážně nemám, napsat mu SMSKu na vysvětlenou?  Třeba to pochopí. Vzala jsem telefon a začala jsem psát.

Ahoj Justine není to tak jak to vypadá! Dáš mi možnost to vysvětlit?

Dlouho jsem přejížděla přes tlačítko odeslat. Už  jsem tu smsku chtěla smazat, ale zmáčkla jsem odeslat.  Začala jsem telefon dusit, jako by to něčemu pomohlo. Chci vůbec znát odpověď? Co když smska bude zase ošklivá? Aaaa… asi se z toho čekání zblázním! Uběhlo už celé odpoledne a  Justin neodepsal. Dobře takže jsem to totálně podělala. Ale co jsem podělala? Vždyť to není tak jak to vypadá. Pošahaní fotografové. A navíc vždyť s Justinem jsme ani oficiálně nechodili. Taky jsem na něj mohla být hodně naštvaná jen protože mě políbil před fotografy a pak mě nechal stát samotnou v hale a kašlal na mě, ale to už Bieber nevidí. Vypla jsem počítač a ulehla jsem s knížkou do postele.  Jednu stránku jsem četla snad 10x, takže jsem si čtení rozmyslela,  jen jsem ležela v posteli a přemýšlela jsem. Kdybych já kráva odepsala na facebook , nic z toho by se nestalo. Já jsem tak blbá, blbá, blbá! Začala jsem si otloukat polštář  o hlavu. Potom  jsem se otočila na bok a zakoukala jsem se na plakáty na stěně. Zkuste hádat kdo tam visel. Ano Justin. Rozkutálely se mi slzy na novo.  Z toho vysilujícího plakání  jsem usnula. Probrala jsem se až v 1 ráno. Koukla jsem se na telefon a měla jsem tam smsku. Mám strach ji otevřít. Odhodlala jsem se. 

Ahoj stejně se musím vrátit, takže se sejdeme ,v úterý se vracím. Ve 14 na pláži.

Hm… tak uvidíme co se z toho vyklube. Dobře. Budu pěkně nervozní.  Nešlo mi usnout jak jsem přemýšlela o tom co se bude dít až se setkáme.

Ráno mě probudil budít. Já jsem usnula a kdy? U přemýšlení jsem šla hledat něco na sebe. Vzala jsem si bílé tílko s nápisem Hope, jak ironické, a k tomu džínové kraťasy sebou do koupelny. Rychle jsem se osprchovala, vyčistila si zuby, oblékla se, namalovala se a mohla jsem vyrazit. Ještě naposledy jsem se podivala do zrcadla, ale krohy pod očima stále byly vidět. Ještě jsem na nošní stolek sáhla po slunečních brýlích a mohla jsem vyrazit do kuchyně. Na kuchyňské lince byl vzkaz od mámi.

Do práce jsem dneska musela dřív. Máme schůzi kvuli nějakému projektu. Už jen poslední týden, to zvládneš. Pusu Máma

Pousmála jsem se nad tím, jak je vždycky optimistická. Z ledničky jsem vyndala připravené sendviče jako svačinu do školy a jablko na snídani. Vše jsem hodila do batohu a mohla jsem vyrazit. "Megan to zvládneš" Pozitivně jsem se na sebe usmála do zrcadla, při nazouvání bot. Vyšla jsem ven, kde na mě čekal už můj černý Range Rover.

Když jsem přijla ke škole, tak jsem viděla jak na mě každý kouká. Super, super! Zaparkovala jsem na své obvyklé místo a v davu čumějících lidí jsem viděla Laylu. Když jsem vylezla, tak si na mě všichni ukazovali a něco si šeptali. Layla mi šla naproti. "Ahoj" Pevně jsem jí objala. "Ahoj ty naše popstar." Objetí mi opětovala. "Nedělej si ze mě srandu, už takhle jsem na prášky." Šťouchla jsem jí loktem. "Promiň promiň, vždyť já jsem to tak nemyslela." Usmála se na mě a mířili jsme si to k našim skříňkám. Ryan stál opodál a něčemu se strašně smál, když mě uviděl, tak jim ještě něco řekl, oni se zasmáli a pak šel přímo ke mě. Všichni na něj koukali. "Ahoj kočko." Dal mi pusu na tvář a chytil mě za bok. "Co-co to kurva děláš?" Vykřikla jsem na něj a odstrčila ho. "No tak kočičko nedělej, vždyť se ti to včera líbilo."

"Co to doprdele meleš? To ty si mě včera políbil a já tě odstrčila."

"Ale nevymýšlej si. Všichni víme,že mě chceš, ale dyž se to dostalo do novin, tak jen děláš herečku, protože nechceš přijít o toho tvýho Biebera."

"Víš co Ryane? Polib si prdel." Zavřela jsem skříňku a odešla jsem za Laylou do třídy. Ještě,že s ním nemám první hodinu. Co si to dovoluje? Myslí si,že je teď za hvězdu? Tak to je pěkně na omylu, i když celkem mu to vychází. "Co to mělo na chodbě znamenat?" Šeptala mi Layla, když zrovna učitel vykládal něco o finanční matematice. " Vůbec nemám tušení, asi mu přeskočilo. Ale všichni mu to dokonale žrali."

"Slečno Black a slečno Miracle pokud vás moje vykládání ruší, tak jděte na chodbu."

"Omlouváme se." Řekli jsme jednoznačně a už jsme mlčely.

Další hodiny probíhali v pohodě, protože všichni kluci, z školy měli nějaké školení, takže jsme se s Ryanem nepotkala ani na jedné hodině. "Megan já si ještě sočím za Moosovou abych si u ní vyšemrala čtyřu na vysvědčení, tak se potkáme na obědě jo?"

"Jojo jasně. Teda pokud to přežiju."

"Ty jsi Black,ty přežiješ a zvládneš všechno." Objala mě a už utíkala chodbou pryč. Za to já jsem se courala jako šnek do jídelny. Naštěstí můj a Layly stůl byl voný, takže jsme si k němu šla sednout. Doprovázely mě pohledy všech přítomných. Budu si na to muset zvyknout. Vytáhla jsem jídlo z tašky a zala jsem jíst. Přemýšlela jsem o zítřku, snad vše dopadne dobře a Justin si to nechá vysvětlit. Z přemýšlení mě vytrhl hluk, který se stupňoval. Kluky nejspíš už vypustili z toho školení. Jako první vtrhl do jídelny Ryan a za ním banda kluků, kteří mu viseli na rtech a čekali co řekne. To je z něj teď king všech kluků? Všichni mířili k mému stolu. Pane bože, ať nedělá zase machýrka přede všema a chová se normálně. "Čau bejby. Ke komu dneka půjdeme? Ke mě nebo k tobě?" Stál mi před stolem, ruku v kapse a žvýkal jako když přežvykuje kráva. "Stále tě to nepřešlo?" 

"Ale co by mě mělo přejít ty malá devko, každý ví,že si mi včera dala a že ta pusa na pláži byl jen dohra našeho milování." Nezmohla jsem se na slovo,ale to nikdo, protože všech oči směřovaly na dveře k jídelně. Stál tam Justin. Moje pocity se šíleně ve mě mísily. Nikdo se neopovážil ani promluvit, Ryan zblednu a čekal co bude. "Nebudeš jí nadávat do děvky ty ubohej zkurvysyne." Vrazil mu pěstí. "Justine po-počej! Já to tak nemyslel, to byla jen sranda." Ryan se držel za nos, odkud mu tekla krev. " Jo? Tak tys to tak nemysle ty jeden sráči." Praštil ho ještě jednou. "Teď už si snad budeš pamatovat.že si nemáš vymýšlet." Ani se na mě nepodíval a odešel. Když jsem se vzpamatovala, tak jsem za ním utíkala abych ho stihla ,ale Justin nikde. Kutálely se mi slzy po tvářích a já se svezla po skříňkách. Dál už tady bejt nemůžu. Odešla jsem ke svému auto, ještě než jsem nastartovala, tak jsem napsala Layle.

Promin,ale musela jsem odjet. Urcite se vsechno dozvis. Skola je jedna velka drbarna.

Odpíchla jsem to a co nejrychlejš jsem jela domu. Přes stékající slzy jsem těžko něco viděla, ale bylo mi to jedno, už jsem chtlě být doma, nic víc. Byla jsem jako tělo bez duše. Dojela jsem domů, vzala jsem si pomeranč a odešla jsem do pokoje. Ani jsem mámu nepozdravila, protože jsem nic neregistorvala byla jsem jak smyluzbavená. Když na mě mluvila máma, slyšela jsem ji z dálky. Byla jsem úplně mimo. Lehla jsem si do postele a začala jsem loupat pomeranč.

***

Probrala v nemocnici na kapačkách. Rozkoukávala jsem se a zjistila jsem,že mě někdo drží za ruku.Vedle mě seděla máma. „Co-co se stalo?“ Hned mě zajímalo. „Zkolabovala jsi, šla jsem za tebou hned do pokoje a ty si tam ležela úplně bledá.Vůbec si neodpovídala, nevěděla jsem si rady, tak jsem zavolala sanitku. Řekli mi, že nevědí proč jsi zkolabovala, možná z toho, že si málo jedla, ale prý budeš v pohodě. Chtějí si tě tu nechat 2-3 dny.“

„Aha.“ Kdyby tam věděla co se stalo, a z čeho to asi je. Ale nechtěla jsem jí to řikat. Objala jsem ji. „Ještě že jsi za mnou šla.“ Stékaly mi slzy po tvářích. Vyrušil nás doktor. „Tak vidím, že už ses probrala. Jak se cítíš?“Doktor vypadal tak na 25 let, celkem pěknej. To tu o mě asi pěne postaráno. Zasmála jsem se pro sebe. „Cítím se fajn, jen mě trochu bolí hlava.“ Přejela jsem si rukou po čele. „Tak to je dobře.“ Usmál se a otočil se na mámu. „Vy už tu jste pěkně dlouho. Běžte domu si odpočinout. My se vám tu o ní postaráme.“

„Dobře, tak já půjdu. Ahoj zlatíčko a opatruj se.“ Políbila mě na čelo a za doprovodu doktora odešla. Zůstala jsem tam na pospas sama a moje myšlenky, tak nejhorší kombinace. Kde je asi Justin? Proč hned odešel? Proč vlastě vůbec do školy přišel?

Nějak mě to začlo bavit, takže už i dnes máte další díl :) doufám,že se vám to líbí :)

xoxo Veu

Everything has changed (czech)Kde žijí příběhy. Začni objevovat