Padlá Naděje

Kapitola V. Zohanská pevnost

Draci se začali bít ještě zuřivěji, Sirath si všimla Razetha, který právě spálil několik těch ptáků. Nabrala svůj plamen a vychrlila obří sloupec. Mnoho ptačích jezdců padalo k zemi sežehlých. Jakmile se kouř maličko rozptýlil uviděla děsivou scenérii. Z mraků se vynořila modrá dračice se čtyřmi křídly. Byla to matka Deneth a Zoraltha. Otevřela tlamu, modře se zazářilo, zablesklo se a klubko blesků vyrazilo k lodi. Nějaký čaroděj se tomu pokusil zabránit. Vypadalo to, jako kdyby na chviličku ta loď celá vzplála zlatým světem. Poté se ozvala rána, výbuch a z lodi zbyli jenom trosky.

Pak si všimla jak se odehrával boj mezi Zoralthem a tím bohem. Bylo to vyrovnané. Drak vychrlil kyselinu na božského jezdce. Ovšem, vypadalo to, že on i jeho pták jsou proti kyselině odolní. Svým kladivem zasadil jednu obří ránu Zoralthovi přes tlamu. Poté zvedl kladivo a zaklel něco v nesrozumitelném jazyce.

Zakousla další ptačího jezdce a podívala se na bojiště. Jezdci byli téměř rozprášeni a lodě také. Pak se podívala na boha. Do jeho kladiva bez neustání proudily blesky a do středu jeho kladiva vedlo ohnivé tornádo. Legendární pohled. Bůh se usmál a pronesl jediné slovo.

"Zhyňte"

Všechna energie se z kladiva uvolnila a vytvořila obří výbuch. Síla výbuchu odmrštila stranou všechny. Sirath, se pokusila roztáhnout křídla. Nešlo to, proč to nešlo? Uvědomila se, že je celá v křeči. Otevřela oči, zařvala a pokusila se roztáhnout křídla. Podařilo se jí to. Párkrát mávla křídly aby, zastavila pád a nabrala výšku. Rozhlédla se. Zbývalo jen pár stovek metrů k zemi. Pak uslyšela mocný jekot, natočila hlavu a uviděla, jak se k ní zezadu řítí povoz tažený obřími zlatými kanci, kteří běželi po obloze. Divnější bylo, že takováto spřežení byla tři a všechna vypadala stejně. Všichni tři muži na povozech byli oblečeni v zlato bílém plášti a brnění, jejich tvář zakrývala helma a všichni tři měli dlouhá kopí. Prudce mávla křídly, vyhnula se prvnímu, složila křídla, aby stihla proplachtit pod druhým a když byla těsně pod třetím, roztáhla křídla otočila hlavu a strhla pomocích svých ostrých zubů jezdce z povozu. Stiskla tlamu dokud neuslyšela křupnutí a neucítila na jazyku jeho krev. Chutnal jako člověk. Vyplivla ho a vzlétla, aby si postavila zbylým dvěma jezdcům. Věřila, že se jí nemohou vyrovnat. Obrátili se a vyrazili proti ní.

Vylétla proti nim, aby se vyhnula prvnímu, udělala piruetu, zaměřila se na druhého a ze svého hrdla vypustila modrý válec plamene. Ozval se výkřik a kvičení kanců. Kouzlo najednou přestalo působit a kanci se propadli a společně s hořícím jezdcem do hlubin. Poslední jezdec se před ní zastavil.

"Jsi dobrá letkyně. Jaké je tvé jméno?" Zazněl jeho hlas přes zlatou přilbici. Hlas měl hromový, jako by nepocházel z hrdla nižší rasy.

Byla překvapená, že ho vůbec v tom větru a ve zvuku bitvy slyší. Rozhodla se mu odpovědět.

"Jmenuji se Sirath. A jaké je tvé jméno vrahu? On se zasmál a z kol jeho vozu začaly odskakovat blesky.

"Pěkné jméno Sirath. Já jsem Kikaldir , Kikaldir bůh, Kikaldir mocný, Kikaldir krásný. Můžeš si vybrat." Jeho pýcha neměla konec, až to Sirath znechutilo.

"Chtěl jsem ti říct, že jsi bojovala dobře. Ale ne dost dobře na to, aby jsi porazila mě!"

Čím více mluvil, tím více zářil. Zlaté světlo vymodelovalo jeho ramenní chrániče a jeho kopí začalo nebezpečně zářit. A ona si uvědomila, že udělala chybu.

Rozjel se proti ní plným tryskem. Vylétla výše, podjel ji, ale jen bylo to těsné. Začal také stoupat ve spirále. Pořád kolem ní, aby mu nemohla utéci. Pomalu, ale jistě ji zatlačoval ke skále. Letěla stále výš a výš, když najednou proti ní nečekaně vyrazil. Vychrlila ptoti němu modrý plamen. Proletěl jím, jako by to byla osvěžující sprška vody, blížil se k ní.

Věděla, že nestihne uhnout. Byla totiž jednou stranou téměř přitisknutá ke skále, která vedla vodorovně až nad mraky. Najednou se ozval řev, oteplilo se a do boha narazila obří ohnivá koule. Sirath se chtěla odrazit od skály, aby utekla bohovi, ovšem z kouře a hromady ohně vylétl zlatý paprsek, který ji zasáhl a otupil, naštěstí se jí podařilo zachytit o stěnu skály dříve než spadla do hlubin. Podívala se na toho, kdo ji nejspíše na pár vteřin zachránil život. Byl to Razeth. Zaradovala se. Razeth žil a byl tu, aby jí pomohl. Aby ji zachránil. Vychrlila na boha opět plamen. Razeth taktéž. Když se jejich plameny setkali. Razethův pekelně rudý a Sirathiň safírově modrý se spojili a stal se z nich purpurový plamen. Jak se bůh náhle zjevil, tak také zmizel. Sirath se opět zaradovala.

Podívala se znovu na tu krásu, co ona a Razeth dokázali vytvořil, ovšem její oko upoutal zlatý záblesk uprostřed toho purpurového pekla.

"Razethe, žije!" Křikla na něj. Jen co to dořekla, z kouře se vynořilo dvakrát tak velké kančí spřežení.

"Dobrá práce, mladý draku, máš mocný plamen, škoda že jej budu muset uhasit!" zařval svou výzvu Kikaldir. Razeth se rozletěl proti němu. Bůh vyrazil plným tryskem svých kanců proti Razethovi.

"My bohové všem uděláme velkou službu, až vás všechny vymýtím bestie, " křičel Kikaldir do větru, když najížděl proti Razethovi. Razeth na to odpověděl mocným zařváním a náhlým vzplanutím v mocnou rudou výheň. Čas jako by se zpomalil. Dračí magie je nestálá a to, že se dokázal Razeth zapálit bylo úchvatné.

Blížili se proti sobě, už od sebe byli jen kousek. Vypadalo to, jako kdyby se Kikaldir rozjel proti středu vulkánu jménem Razeth.

Náhle se srazili a ozvala se obří rána.

Sirath sebou cukala, aby si pročistila hlavu. Vzlétla, aby nebyla snadný cíl.

Kouř se začal rozptylovat. Pak se ozval hromový smích.

Uviděla, co se stalo. Kikaldir Se držel za kolo svého spřežení a smál se, strašně se smál. Razeth jen visel ve vzduchu, sotva mával křídly. Z jeho hrudi totiž čouhal kus zlatého kopí. Mávnul křídly naposled.

Podíval se na Sirath a zašeptal.

"Sirath."

"Razethe!" zařvala a trhla sebou.

Razeth zrychloval ve svém pádu a jeho krev padala za ním. Kikaldir se mezitím přitáhl na vůz. A pronesl

"Říkal jsem to. " Sirath se s věčným vztekem a nenávistí odrazila od skály proti němu. Nezáleželo ji na tom, že ji zabije. Chtěla pomstu za Razetha. Najednou uslyšela prasknutí a uviděla, jak se za Kikaldirem objevila obří loď. A z ní vystřelilo něco podobného tomu co zabilo Deneth. Myslela si, že je po ní. Ovšem něco ji místo toho pevně spoutalo tak, že nemohla mávat křídly, překvapeně začala padat. Zjistila, že je to řetěz s velkými železnými koulemi na koncích. Také si uvědomila, že toto nejspíš nepřežije.

Napnula se a bezmocně zařvala do prostoru.