Padlá Naděje

Kapitola XIX.Cesty různých konců

Princ procházel táborem. Dával pozor na to aby jeho muži splnili rozkazy. Dal svým mužům totiž rozkazy aby vybudovali základní obranu na straně k městu. Pochyboval, že je armádu takové to velikosti by někdo přepadl ze dne na den. Možná zítra by bylo dobré udělat obranu kolem celého tábora, aby muži nezaháleli. Ovšem prozatím je nechá aby si odpočli.

Jen co postaví obrany proti městu. Neměl z Glena dobrý pocit. připadal mu příliš úskočný a slizký. Bál se, že poruší dohodu, kterou si dali a zradí je. nebo si překroutí dohodu dle svého.

Přesně z toho důvodu se vydal zkontrolovat jídlo, které jim dal. Přišel k velkému stanu, který byl vztyčen jako jeden z prvních. Měl na sobě červené pruhy. Tento stan na sobě neměl žádnou vlajku, takže neměl příslušnost k nějakému oddílu, ale k celé armádě. A červená měla povzbudit chuť k jídlu, aby muži byli silní. Princ věděl, že hladová armáda je špatná armáda. Slabá, s nízkou morálku. Zatím co dobře nakrmená armáda je s vysokou morálkou a sílí každým dnem.

Proto si dal záležet aby vždy sehnal dost, minimálně, poživatelného jídla pro své muže.

"Dobrý brzo večer vaše veličenstvo" Pověděl jeden  muž v bílé zástěře, jeho vlasy byli prorostlé šedí.

"Dobrý večer i tobě Mefile. Jak je na tom proviant, který jsme dostali od Radního?" Optal se princ okamžitě. Normálně by si s ním předtím popovídal, ale teď měl opravdu starosti.

"Není to nějak kvalitní, ale dá se to. Nějaké ryby a obilí. Něco z toho s chlapama uděláme."  Řekl Mefile, vzal do svých mohutných a drsných dlaní bylinky, které za rozmluvy krájel a udělal s nimi několik kroků, aby se dostal ze stanu. Princ ho následoval.

Venku bylo několik velkých kotlů a pod nimi byl založený oheň. Několik desítek kuchařů běhalo po prostranství určenému pro vaření.

"Tíží vás něco vaše veličenstvo?" Otázal se Mefil, sypajíc bylinky do jednoho z kotlů.

"Ano tíží. Ale snad jsem pouze paranoidní..." Pronesl zamyšleně Ilbred a sledoval své muže při práci.

*

Princezna zrovna pomáhala v ošetřovacím stanu. Spousta ze stříbrných jestřábů byli ženy, což bylo v armádě neobvyklé. Ovšem byli to ty nejlepší z nejlepších a také díky tomu měli velikou ranhojičskou základnu. Tudíž princ pověřil princeznu Aylin aby byli stříbrní jestřábi v dispozici jako ochrana jejich tábořiště a dal jí na starost hlavní ranhojičský stan. Z boje s dračími rody měli stále spoustu zraněných. Převážně spáleniny a tržné rány. Ovšem byli tu i zranění, které nečekala. Jednomu z mužů se proměnila noha na zlato. Jinému kolovala žilami dračí krev. Svíjel se v obrovských bolestech a vydechoval kouř. Snažili se mu pomoci, ale šlo to těžko. Kategastské jednotky neměli příliš čarodějů a ti, kteří tu byli nebyli zběhlí v umění léčení.

Princezna si sice u otce vydupala výcvik několika specializovaných lékařů-kouzelníků ovšem většina byla ve výcviku. A jediná, která tu byla na zkouškách dělala co mohla. Ovšem byla sama a její schopnosti nebyli ani zdaleka tak rozsáhlé jak byli potřeba. Přesto dělala co mohla.

Princezna zrovna převázala obvaz jednomu z mužů, když za ní přišel posel.

"Vaše výsosti, princezno z Kategatu, přináším vás zprávu od Radního Talara Glena."

Pronesl posel, byl vyhublí a jeho boty byli špinavé a páchli od splašků.

"Pojďme ven, ať nerušíme ty co odpočívají." Pronesla a vyvedla ho ze stanu. Nechtěla aby někdo od něho něco chytil. Vždy si zakládala na čistotě jejího stanu a všech lékařských nástrojů.  On tomu zrovna dvakrát nenapomáhal.