Mé vnitřní Já

Démon noci

PS: než začnete číst, je to taková snaha o strašidelný příběh. Ovšem nejedná se o nějaká slova, ale zkuste v tom hledat hlubší význam (po čas četby). Je to vesměs metafora, jen tak pro začátek :)

Je to napsáno na rychlo ve škole, takže se omlouvám za chyby a nezapomeňte si pustit video :)

Přeji pěkné čtení :)

Míváš strach se podívat sama na sebe. Bojíš se, že neuvidíš svoji tvář, ale tvář netvora. Možná i tvář té malé nevinné a hloupé dívky. Obě dvě tvé tváře tě děsí ve spánku. Nemůžeš spát. Nekrade ti jen minuty, ale i hodiny odpočinku a ty se díváš na tmavý strop a snažíš se ignorovat ty stíny kolem sebe.

Vidíš to? Tu dlouhou kostnatou ruku, co se po tobě natahuje? Ty dlouhé špičaté drápy, kterými ti vyškrábe ty tvé krásné zeleno hnědé oči, na které jsi tak hrdá? A tím to neskončí. V bolesti se budeš svíjet na zemi a krev ti bude stékat po tváři. Bude jí nasáklý i ten hloupý polštář. Neuvidíš. Jen budeš slyšet. Slyšet svůj urputný křik, který dere se ti z hrdla. RUkami budeš máchat kolem sebe, ale ničemu to nepomůže. Ty dlouhé špičaté drápy lesknoucí se tvojí krví z očí, se ti přesunou po tváři na krk. Zanechají za sebou hluboké krvavé šrámy. Krev bobtná v masité ráně a ty křičíš. Ach, tak zoufale křičíš, ale k čemu to všechno? Nevyhraješ.

Zastaví se u tvého jemného krku a zadívá se na vystouplou modrou žílu, pohladí ji špičkou nehtu a zasměje se. Slzy stékají si vesele a ve tváři se ti zračí šokovaný výraz. Prosíš.

Krev z očí, rudá a lepkavá, zašpínila ti dlouhé zlatavé vlasy, zaschla ti na tváři a slastná bolest tě ovládla. Nelíbí se ti to, ale mě to těší. Těší mě sledovat tvoje svíjející se tělo, poslechnout tvoje výkřiky a vnímat tvé vystrašené srdce.

Jemně přitlačím na modrou pulzující žilku a z úst ti unikne další výkřik. Kůže se prohne pod mým dotykem, ale neodolá. Roztrhne se a odhalí mi tu úchvatnou žilku, v níž porudí tvá krev.

Tak mladá a krásná. Tak hloupá a naivní. Rychlým a bezohledným pohybem ti zarazím svůj ostrý nehet do krku a protnu žílu v půli. TEplá kapalina potřísní moji tvář, moji neviditelnou tvář a ty přestáváš křičet. Přestaneš se hýbat, chytáš se za krk.

"Prosím," unikne ti ze rtů, ale to už se tvé srdce zastavuje. Tvoje ochablá ruka padá do prázdna a tvůj duch opouští tvé tělo.

Marně jsi se snažil bojovat. Já říkal ti, že nade mnou nevyhraješ. Jmenuji se Strach. Tvůj vnitřní strach. To já ničím lidi. To já jsem tvůj největší nepřítel.