Jsou to myšlenky, co ovládají tento svět. Myšlenky a city, co nás dostávají dál či nás ničí. Pouštíš-li se do čtení, objevíš tím vnitřní Já jedné komplikované holky. Jak lásku, tak nenávist. Jak štěstí, tak smutek. Jak naději, tak zoufalství. Jak mi...
Znáte ten pocit, kdy jenom sedíte v lavici ve škole a přemýšlíte? Jistě že ano, všichni to děláte a i ti, o kterých si myslíte, že toho nejsou schopní, neboť jsou to tací šprti, že to k nim prostě nejde. Jenže škola je místo, kde se přemýšlí dobře. Co také jiného dělat, když se nudíte při učení matiky, kterou stejně nechápete? Co jiného dělat, když máte předmět, který ovládáte natolik, že víte, že i když budete dělat něco jiného, nic vám neuteče?
Sleduji nápisy na zdi a v lavicích v různých třídách. Výkřiky do prázdna, prosby o ukončení tohohle mučení, žádosti o odchod domů nebo jenom nesmyslné blbosti napsané z nudy. To vše je ale v myslích lidí, kteří sedí v těch starých, pomalovaných lavicích a vnímají, že to školství stojí za houby.
Nestěžuji si, já osobně mám školu vcelku ráda, ale chápejte, člověk potom zjistí, že ho škola vůbec nepřipravila na realitu. Na starosti, problémy, na bolest a na smutek. Škola je fajn, ale něco jí chybí.
Proč jsem tohle nazvala bouře, když zatím píši o škole, nebojte se, brzy to vysvětlím. Nebo taky ne. Co já vím, co píši? Prostě píši, prsty se mi hýbají po klávesnici (docela rychle, díky psaní všemi deseti) a poslouchám písničky.
Bouře. Ano, bouře pocitů. Znáte to, problémy se na vás sypou a vy v té škole prostě nedokážete přemýšlet, ale i tak chcete mít dobré známky, ale i tak se snažíte mít lepší budoucnost (někteří). Ten pocit, když se smějete, přitom chcete brečet. Ten moment, když přikládáte ke rtům flašku nějakého hnusu, zapalujete si cigaretu (či další věci), jenom aby jste utopili ty záporné emoce. Smutek, bolest, osamělost, beznaděj ..... podívejte se do svého srdce, něco z toho tam každý z nás najde. Takže, jaký je smysl života? Uff, tak to by mi taky zajímalo.
Chtěla jsem ale říci, že člověk vidí většinou hlavně to špatné. Ale podívejte se pořádně. Vnímejte ty maličkosti, co vám dokážou vykouzlit úsměv na tváři. Ta bouře pocitů se utiší, i když ano, vrátí se. Jestli jste jedním z těch, komu něco hodně ublížilo, víte o čem mluvím. Ale i přesto, život je krásný. Vykašlete se na všechny, co vám říkají, že na to nemáte, že to nezvládnete. Je to váš život. Jděte si za tím, co chcete vy. Bude to těžké, budete to chtít vzdát, budete pochybovat, ale o tom to všechno je. Vydržíš to? Řekneš si, ale proč bych měl tohle všechno překonat? K čemu mi to bude? Lehčí je jen proplouvat životem. Ale vzpomeňte si, jak jste si představovali, jaké to bude, až budete mít splněný ten svůj sen. Až budete umět plynule anglicky, budete hubení či silní. Až se budete koupat v moři či šplhat po horách. Je to jen na vás.
Život je těžký. Lidi umí být svině, ale i tak má cenu aby jste žili. Nikdy si neříkejte opak.
.....................................
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takže lidi, tadyhle máte trošku mých úvah ze školy :D
Budu ráda, jestli si někdo tuhle oji prkotinu přečte, chápejte, prostě každá část bude jiná. Takže jedna se vám nemusí líbit, druhá třeba jo.
