Město Přítomné Minulosti (TMI ff)

Prolog

Clary a Jace vešli do klubu.
„Jsme tady abychom se bavili nebo máme práci." odvětila Clary s úsměvem.
„Co myslíš?" zeptal se Jace.
Než stačila Clary odpovědět, všimla si Izabely vcházející do klubu.
Znenadání se tu objevil Simon, od doby, kdy byl upírem vynikal v plížení se a tiché chůzi, objal Clary kolem ramen a zašeptal „Izzy má narozeniny."
Clary přikývla „Myslela jsem že lovci stínů neslaví narozeniny"
„Nedal si to vymluvit" přidal se Alec v závěsu s Magnusem Banem, Simon jen pokřtil rameny a usmál se.
Magnus jako jediný ve skupince vyčuhoval. Clary na sobě měla jednoduché oblečení, pro ni tak typické, Jace měl bojovou zbroj, ale Clary měla podezdění, že si vzal méně zbraní. Alec byl oblečený ve sepraném svetru, Izzy si jako správná oslavenkyně na sebe vzala šaty, které toho více odhalovaly než skrývaly. Simon byl v černé. Nejpodivnější z celé skupinky byl určitě Magnus Bane. Černé vlasy měl vyčesané do bodlinek, měl nakreslené oční linky a jeho lahvově zelený kabát se podivně leskl.
„Tahle podsvěťanská párty vstoupí do dějin" vykřikl Magnus a někam zmizel, Alec pokrčil rameny a šel za ním. Jace natáhl ruku a řekl: „Smím prosit?"
Izzy a Simon už stáli na tanečním parketu a kroutili se v rytmu dunící hudby.

***

„No tak neříkej mi že sis to neužil" usmála se Clary zatímco Jacovi kreslila runu Iratze na ruku.
„Nechtěl jsem Izzy kazit párty." odvětil Jace „A co dělat s načatým večerem? Dobrá párty, skvělé jídlo, úžasné pití a nakonec bitka s démony, kdo by si přál víc?"
„Já nevím obyčejná holka by nezabíjela ty démony." odpověděla Clary a snažila se nečervenat. Jace na sobě neměl tričko a to v Clary probouzelo touhu se ho dotýkat.
„Ale ty nejsi obyčejná, ukaž mi ty záda." přikázal jí Jace
„Ne to je dobrý." Démonovi se něak podařilo ji zranit do zad aniž by ji otrávil, patřilo se mu ovšem zničit další šaty. Ale co, Izzy to přežije. Od té doby co Clary bydlela v Institutu, přes velkou nevoli její matky, chodila z Izzy pravidelně nakupovat někdy s nimi šel Jace nebo Simon, ti to nesnášeli, a proto jim dělal společnost nejčastěji Magnus. Byl podivně znalý ve věcech módy, měl tendenci Clary a Izzy nabízet hodně třpytivé topy.
„Ne není." hádal se Jace „Podej mi stélu."
Clary mu podala stélu a zatnula zuby, když ucítila pálení na bedrech. Ze začátku jí bolest vadila, ale teď v pálení bylo něco uklidňujícího.

***

„Je škoda že ti ten démon zkazil párty." poznamenal Simon.
„Ale prosím tě, riziko povolání." mávla rukou Isabela.
Seděli v kuchyni na stole, Simon vzpomínal na dobu, kdy tady potkal Izzy poprvé. Tenkrát netušil že se stane lovcem stínů. Izzy jim už nanesla léčivé runy, Simonovi runy nešly, chápal jejich logiku, poznal je, ale neuměl je nakreslit, neměl Claryin talent. Izzy ho políbila a zašeptala „Mě démoni na oslavách nevadí."
„No, ale mě jo. Jsou děsivý, otravní a smrdí." odporoval Simon a zašklebil se.
Izzy chtěla něco namítnout, ale to už do kuchyně vešel Jace a Clary.
„U anděla, zapomněla jsem zavolat mamce. Bude strachem bez sebe." plácla se do čela Clary.Když Jocelyn souhlasila s Claryným pobytem v Institutu, jednou z jejích mnoha podmínek bylo, že jí Clary každý den zavolá.
„Jsou dvě ráno, zabije tě" trefně poznamenal Simon „ale neboj půjdu ti na pohřeb."
Clary se na něj podívala pohledem, který by dokázal zabíjet a s povzdechem vyšla na chodbu.

***

Clary se podívala na mobil. Osmdesát nepřijatých hovorů, skvělé. Mobil se zuřivě rozezvonil, zvedla ho a rychle řekla: „Mami, neboj jsem v pohodě, klid."
„Proč jsi nezvedala mobil? Kde jsi byla?" z telefonu se vyvalil proud otázek a Clary ho podvědomě oddálila pod ucha.
„Volám tu snad po osmdesáté" ozvala se výtka.
„Osmdesáté prvé" Clary si nemohla odpustit poznámku.
Claryina matka se znovu ozvala: „Tak mladá dámo, máš zaracha. Jeď okamžitě domů"
„Mami máš o mě starost ale necháš mě jet samotnou přes celý New York." pohotově podporovala Clary „A navíc Zita konečně přijede ten odborník na runy."
„Mám o tebe jenom starost." povzdechla si Jocelyn
„Já vím mami." řekla Clary.
„No dobře," hlas v telefonu zněl vyrovnaněji „a běž už spát."
„Už jdu. Pozdravuj Luka. Pa."
Odvětila Clary a položila telefon.
Opěla se o zeď. Její život byl ideální, nikdy si ho tak nepředstavovala, ale líbil se jí.