KITSUNE NO SHISON

16. Není to tvá chyba

Doktor usoudil že je Naruto v šoku a že by měl zůstat doma. Naruto, ale nechtěl jíst, pít a ani mluvit, proto ho vzal stařík k psychoterapeutovi. Ten mu řekl že je Naruto tak zvaně 'citově prázdný' což znamená že všechny své emoce uzavřel do sebe a nehodlá je pustit ven.

Hissu

Poslední 3 týdny byli hrozné. Jak pro mě tak pro Naruta. I když on na tom byl znatelně hůř. Snažil jsem se k němu nějak dostat, ale je jak zamčená schránka. Sice už jsem ho donutil jíst, ale myslím že to nic neznamená, když si za pár dní dáte jablko.
Zrovna jsem ležel na terase, když jsem uslyšel klepání. Přišel jsem ke dveřím a otevřel. Stál tam Aiko. Jen jsem tam tak stál a nezmohl se na nejmenší pohyb. Byl jiný.
,,Ahoj, Hissu. Slyšel jsem co se stalo" odmlčel se. Šlo vidět jak hodně ho to zasáhlo. Najednou se sehnul a objal mě. Neměl jsem nikoho kdo by mě takhle objal. Někoho kdo ví jak se cítím. Naruto se mnou vůbec nemluví, je mu jedno jak se cítím já. Rozbrečel jsem se. Muselo to ven.
,,Tak je to dobře, jen se vybreč. Já vím že je to teď s Kitsunem špatné, ale nevěřil jsem že až tak aby zapomněl i na tebe. Můžu jít nahoru?" jen jsem lehce přikývl a ustoupil na stranu.

Naruto

Ležím na své posteli a houpu si náhrdelníkem nad obličejem, když uslyším kroky po schodech a na to zaklepání. Nemám chuť povídat si s někým, takže jsem zamkl. Osoba se snažila otevřít, ale nešlo jí to. Nijak nevnímám hlas který zřejmě mluví na mě. PRÁSK! Dveře se rozletěly a místo nich tam byl naštvaný Aiko. Najednou mě zatížila vina. Začaly mi téct slzy. ,,P-promiň..nedokázal jsem ji ochránit". Položil jsem si obličej do dlaní. Aiko přešel ke mě, posadil mě a objal. Položil jsem mu hlavu na hruď a nechal se hladit po zádech. Chvíli jsme tam jen tak seděli. ,,Proč mě tu objímáš? Nemáš na mě být naštvaný?" už jsem nebrečel.

,,Nechápu proč bych měl být na tebe naštvaný"

,,Nedokázal jsem jí ochránit" šeptl jsem mu do hrudi. Odtáhl mě od sebe a upřímně se mi podíval do očí ,,Nebyla to tvoje chyba" tato slova jako by mi na okamžik pomohla, ale byl to jen opravdu malý okamžik. Stiskl jsem k sobě víčka, abych se zase nerozbrečel. ,,Však já jsem ji vzal na staveniště. To kvůli mě-" ,,Dost!" vzhlédl jsem. Aiko...brečel a byl naštvaný. ,,Její smrt už nevrátíš! Nemáš důvod se obviňovat, nikdo za to nemůže! A to že je Naomi pryč znamená že zanedbáš ostatní? Že všechny budeš od sebe odhánět do konce svého života?" 

,,N-ne, já..jen." neměl jsem slov. Nikdy na mě Aiko nekřičel.

,,Co třeba? Hissu?" už byl v klidu ,,toho to trápí stejně jako tebe, ale on se místo smutku snaží postarat o tebe. Kolikrát myslíš že od té události brečel? Jednou. A to teď když jsem přišel." až teď jsem si uvědomil že jsem s Hissu od té doby ani nepromluvil. Koukl jsem se ke dveřím a on tam stál. Vstal jsem a pomalým krokem šel k němu. Nemusel jsem si ani klekat, byl vyšší jak já.

Ty si vstal?

,,Vím že jsem si tě měl více všímat, ale mě se zatemnilo před očima a na všechno kromě Naomi jsem zapomněl. Myslel jsem si že bez ní už nikdy nebudu moct být šťastný. Promiň."

,,Dokud budeš se mnou budu šťastný." tvá slova, Naruto. (kapitola č.7). Bodlo mě u srdce. Vím jak trpí. Cítím to...ale až teď. Skočil jsem mu po krku ,,A taky jsem to myslel vážně. Omlouvám se ti." najednou jsem ucítil jak se uvolnil a objetí mi opětoval.

Sedíme s Aikem, Ichibim a Hissu v kuchyni, když uslyším klíče. ,,Jsem doma" řekl potichu stařík ,,Vítej doma!" zavolal jsem na něj. Přiběhl hned do kuchyně a zaraženě se na mě a Aika koukal. Najednou se pousmál ,,Takže se to povedlo?" teď jsem byl zaskočený já, co se povedlo? ,,Masamune zavolal našim zda bychom mohli přijet. Řekl mi všechno co se stalo a poprosil mě zda bych se nemohl stavit a promluvit si s tebou." řekl klidně Aiko. ,,Jsem rád že jsi přijel" řekl jsem jen, ale v tom mi něco došlo.

,,Kdy jedeš zpět?"

,,Nejedu"pohladil s úsměvem Ichibiho.

,,Jak to myslíš? Co tvoje babička? Neříkej že.."

,,Nene, neboj, je v pořádku, ale rodiče prodali její dům a přestěhovali jí sem, takže nemáme důvod jet pryč" teď se s úsměvem podíval na mě. Zrudly mi tváře, a proto jsem odvrátil pohled aby si toho nevšiml.Byl jsem tak rád, ale bylo mi divné tu teď začít vyvádět jako nějaká holka. Přesto jsem se musel usmát.

,,Sakra! Jak to děláš?!" byl jsem naštvaný že vyhrál už třetí kolo. Je to důstojný protivník. Jen se povrchně usmál a koukl se na hodiny, v tom zazvonil zvonek a on vyletěl ke dveřím. Vydal jsem se za ním. Když jsem nakoukl do chodby bylo tam spoustu lidí od nás ze školy. ,,Naruto, nevadí když tu všichni dnes přespíme?" usmál se na mě Ryuu. Zčervenal jsem a jen si odfrkl ,,je mi to jedno" odešel jsem do obýváku a všichni mě následovali. Všiml jsem si že tu chybí Kiba, bylo mi to docela líto. ,,Promiň, Kitsu, ale ostatní nemohli" připomenul mi Aiko.

Shikamaru hned usnul. Co od něj taky čekat, že? S ostatními jsme se ještě chvíli dívali na televizi a potom jsme všichni usnuly tam kde bylo místo. 

Tak snad už bude Naruto v pořádku.:P

-Pett82