Lev řve: Do boje!

Duben 1942

Proč to vlastně píšu? Chtěla jsem si to všechno urovnat. Povím vám i jak jsem se vlastně dostala sem. Kam sem? Je to místo klidu, úžasu a jediné místo, kde mě konvenčně nikdo nezničí, protože sedím na lavičce v bílých trenýrkách a volné košili. Je to už více než rok a čtvrt, co tu jsem a zlepšuji svou fyzickou kondici. Díky jednomu ukecanému důstojníkovi v německé armádě jsem se dostala sem. Do USA, kde vzniká tato speciální jednotka. Zvláštní na ní je to, že se tu cvičí jak dívky tak chlapci a absolutně stejně tvrdě. V současné době mám na nohách tisíc modřin, ale zase se tam udržují silné svaly. Jsem nejrychlejší v naší četě. Jsem rychlejší než kluci! Ale nemám takovou sílu... Před pár měsíci přišel ještě jeden problém. Oficiálně se ze mě stala žena, ale sestřičky mi tady v táboře poradily recept, díky kterému to není až taková otrava a trvá to pouhé tři dny! Přiznávám, že teď kdybych se ostříhala, tak každý pozná, že jsem dívka. Musím si prsa obvazovat plátnem, ale to mi nijak nevadí.  Už jsem si na tohle všechno zvykla. Na křik, dřinu, spěch, nástupy, učení, málo spánku a hlavně na brutální armádní dril, který neměl s nikým slitování. Co mělo být vlastně naším úkolem? Tahle jednotka vznikla po dohodě Spojenců a měla tvořit skupiny vojáků, kteří budou schopni rychle pracovat a rozhodovat se. Lidí, kteří se budou moci i velmi lehce vmísit mezi civilní obyvatelstvo a zjišťovat informace. Budou umět všechno a kdykoliv přispěchat na pomoc Spojenecké armádě, ať svými znalostmi nebo informacemi a to buď jako jednotlivec nebo skupina. A co je vlastně hlavní silou této jednotky? Především to byla motivace, protože každý měl s říší nějaké problémky. A druhá věc? To už měla každá rota určené. Byli tu lékaři, spojaři, ženisté... A já patřila do roty, kde největší zbraní bylo to, že nikdo z nás neměl nijak extrémní pud sebezáchovy.

      Myslím, že kapitán Floid mě nenávidí. Opravdu! Dostávám dvakrát více zabrat než všichni ostatní v naší rotě, což je někdy opravdu bolestivé. Chci jenom dodat, že jsem jediná holka v celé skupině. Přesto vytrvávám, i když mě nechal běžet několik mil bez bot nebo mě hodinu nechal stát v ledové vodě. Díky bože, že moje pohlavní orgány zatím žijí. Desetkrát mě nechal před celou četou složit a rozložit zbraň M1. Někdy v noci přemýšlím nad způsoby, jak ho zabít. Teď něco pozitivního. Rota se skládá ze pěti čet. Patřím k třetí četě, kde jsou všichni Čechoslováci. Dveře našeho srubu jsou vyzdobeny lipovými lístky a vlajkou Československa. Bydlím s 11 kluky a věřte mi, nikdy mi nebylo líp. Velitelem naší čety se pravděpodobně stane Kryštof nebo už spíše stal a také se stal mým nejlepším přítelem. Vzhledem k tomu, že jsem v četě nejrychlejší, a zrovna naše rota je vytvořena spíše k tomu, aby pracovaly jako skupiny, stal se ze mě zdravotník čety. Společně s dalšími čtyřmi lidmi mívám hodiny zdravotnictví, první pomoci a při výcviku tahám brašnu s lékárničkou. Navíc jsem se musela naučit pracovat se zásobami a znát dokonale všechny problémy, co by mohly nastat. Ovšem od povinností vojáka - jako střelce mě to nijak neuvolňuje. Tréninky mám stejné a musím chodit s ostatními na taktiku a učit se se zbraněmi. Oproti ostatním mám však jednu velkou výhodu. Mluvím plynně anglicky, což mi všichni velmi závidí. Moc nás není, jen pár vyjímek, takže v tu dobu, co mají oni ráno hodinu angličtiny, spím. Nebo taky dělám to, co jsem nestihla předcházející den. Jinak jazyk byl i jeden z dalších důvodů, proč dali holku do této roty. Jak jsem už jednou řekla, učila jsem se německy, anglicky, francouzsky, řecky a latinsky a uměla jsem češtinu. Co může být lepšího, když tuhle rotu chcete poslat do Evropy?

      Jedna skupina už nasazena byla a dopadlo to prý bravurně. Rusáci se před námi nakrucovali skrze to, že byli při obraně Moskvy a prý jenom díky nim se všechno povedlo. Shodli jsme se na tom, že jsou to kecy a to se všemi zbylými četami. 

     Jenom pro doplnění informací... Jediný důvod, proč jsme právě v USA je to, že konečně i ona vstoupila do války a to před několika měsíci, takže bylo výhodnější nás cvičit někde, kde není problém s nálety jako v Anglii.

    No, pokusím se vám trochu přiblížit, jak jsem se sem vlastně dostala...