It's Our Beginning, Elena... » Damon & Elena (TVD) /✓/

10. Kapitola

Tak takové to je být mrtvá? Čekání v nicotě? Všude jenom černá tma a nic víc? Tak to jsem skončila velice pěkně. Nuda po zbytek věčnosti. Nabručeně jsem si kecla na zadek a dívala se kolem. Pěkná otrava! Nikde ani noha, ani ti pitomoučcí andělíčci s křidélky, bílými hábity a svítivou svatozáří. Ani ten ďábel nikde. Jenže v tom se objevil záblesk světla a celou mě pohltil...

S hlasitým nádechem, kdy jsem do sebe potřebovala dostat kyslík, jsem se posadila a pozorovala místnost kolem mě. Ležela jsem na posteli o velikosti mého pokoje a kolem mě byla jen obrovská, prostorná místnost s krbem, velkým průchodem do koupelny a skříněmi. A s ještě dost velkou sbírkou knih. Pomalu jsem se vyhrabala z té postele. Žaludek mi zmučeně zakručel, že má hlad. To bylo pochopitelné, vždyť jsem nejedla od rána. Přešla jsem do koupelny. Skoro nic jsem si nepamatovala. A to jsem si ani nepamatovala, jak jsem se octla tady. U umyvadla jsem si opláchla obličej a podívala se na sebe. Byla jsem bílá jako stěna, můj sporýšový náhrdelník byl fuč a jako kdyby do mě najel náklaďák jsem si vzpomněla na všechno.
,,Pane bože!" křikla jsem vystrašeně a uskočila od zrcadla, jako by mi to mohlo pomoct!
,,Děje se něco?" optal se vlastník hrudi, do které jsem narazila. Usmíval se od ucha k uchu. Odskočila jsem i od něj.
,,Co jsi mi to provedl?" zeptala jsem se vystrašeně a pozorovala ho. Přešel ke mně a pohladil mě po tváři.
,,Jistě máš hlad, dáme si svačinku." Mrknul na mě a šel pryč. Nezbylo mi nic jiného než ho následovat.
,,Damone, okamžitě mi řekni, co jsi mi provedl a kde to jsem!" zamračila jsem se a šla dál za ním. V obývacím pokoji stálo děvče a nějaký kluk. Překvapeně jsem se podívala na Damona.
,,Přeměnil jsem tě, mimochodem, ten hezký prstýnek bych nesundával." Upozornil mě jakoby nic. Překvapeně jsem se nadechla a pohlédla na svou ruku. Leskl se tam stříbrný prsten, na kterém byl fialový kamínek. Mám fialovou moc ráda. Pak jsem zatřepala hlavou a zamračila se.
,,Ty jsi ze mě udělal stejné monstrum, jako jsi ty?!" vřískla jsem, měla jsem sto chutí brečet.
,,Ne, ještě se musíš napít krve." Odtušil poklidně a blýsknul po mně upířím pohledem. Pak se přemístil k tomu klukovi a kousnul ho do krku. Vůně krve se donesla až ke mně. Polkla jsem a tak nějak instinktivně jsem se začala přibližovat k nim. Pak mi vše docvaklo a usmála jsem se.
,,Sbohem!" řekla jsem mu, když se skláněl k dívce, aby si dal oběd, nebo bůh ví co. Pak jsem se rozešla rychle ke dveřím. To však stál hned přede mnou a nevraživým pohledem mě pozoroval. Zamračila jsem se a založila ruce na prsou.
,,Ty nikam nejdeš," zamumlal hrozivě, až jsem se otřásla. Polkla jsem a vztyčila hrdě bradu.
,,Jdu domů. Nestanu se tímhle. Sbohem, díky tobě zemřu už ve svých sedmnácti. Fakt skvělý," zavrčela jsem a obešla ho. Možná pak uvidím ty zpropadený anděly! Chytil mne za nadloktí a přitiskl k sobě, políbil mě. Zmateně jsem zamrkala, a když jsem ucítila na svých rtech krev, tak jsem od něj couvla tak, že jsem spadla na zem a pozorovala ho. Měl vítězný úsměv a já chápala proč. On mi dal ochutnat krev. I to malé množství... měla jsem mnohem větší hlad než předtím. Stoupla jsem si s až moc velkou rychlostí. Nejspíš tou upíří, ale nevnímala jsem to. Jediné, co jsem chtěla, byla krev. Ta sladká, opojná tekutina a já ji musela mít! Přemístila jsem se k tomu mladíkovi a oblízla mu ránu na krku. Olízla jsem si rty a zapředla. Mé uši zaznamenaly pohyb, a když jsem se podívala vedle sebe, tak mě Damon pozoroval. Měl něžný pohled, milý pohled.
,,Chutná?" optal se a usmál.
,,Udělal jsi ze mě monstrum," šeptla jsem smutně a sedla si. I přes to přese všechno, jsem se nedokázala napít, nebo zranit toho mladíka. Sedl si vedle mě a přitáhnul do objetí. Nic jsem nedělala, nechala ho, ať mě objímá.
,,Bude to lepší, uvidíš." Pohladil mě po vlasech. Zavrtěla jsem hlavou a pak si přitiskla dlaň ke rtům. Dásně mě plály pod vlnou bolesti. Cítila jsem, jak mi rostou špičáky. Tlumeně jsem vykřikla. Damon se odtáhl a pohlédl do mého obličeje, který teď určitě vypadal jako ten jeho upíří. Pohladil mne po tváři a znovu mě políbil na rty. Nechala jsem se a po chvilce jsem mu polibek opětovala. Přemístil se s mou maličkostí do pokoje, kde jsem se probudila, a položil mne na postel. Laskal mé rty, dobýval se jazykem do mých úst, líbali jsme se, hladili.
,,Co to děláš?" zamumlala jsem do polibků a mé ruce samovolně vyhledaly knoflíčky jeho košile, které pečlivě a pomalu rozepínaly.
,,Děláme," opravil mne a mé tričko, roztržené ve dví, odletělo někam na zem. Pak následovala i jeho košile a mé rifle.
,,Lepší otázkou je, proč to děláme." Zamumlala jsem a rozepnula mu rifle. Nejspíš jsem na něj byla moc pomalá, protože si je sám rychle sundal a podíval se na mě.
,,Protože chceme, protože můžeme. A navíc je nám to souzeno," zamumlal do mého krku a zuby mne lehce kousnul. Pak začal rty putovat po celém mém těle. Při cestě nezapomněl sundat mou podprsenku a polaskat polibky má ňadra. Slastně jsem si povzdychla, když obkroužil jazykem můj pupík a chopil se sundávání mých kalhotek. To jsem ho však přetočila pod sebe a sklonila se k jeho krku. Drobně jsem ho kousla, jako on mě, a potom ho líbala na hrudi. S úsměvem jsem sjela rty až k lemu jeho boxerek. Sundala mu je a uculila se. Byl připravený a to dost. Jeho doutnající, studánkový pohled mě opravdu dost hypnotizoval. Jen jsem se usmála, ňafla ho lidskými zoubky do boku a svým super rychlým, upířím během jsem se přemístila už oblečená k našemu domu. Rychle jsem tam zabouchala naléhavě na dveře. Otevřela mi Jenna, která se usmívala jako sluníčko.
,,Nazdárek, Eleno," škytla. No jistě, pár skleniček. Stefan říkal.. Stefan! Kde asi je? No nic. Říkal, že upír nemůže do domu bez pozvání. Aha!
,,Ahoj, Jenno. Pustíš mě dál?" zeptala jsem se nadějně.
,,No jistě. Jen pojď dál. Kde je Jeremy, kde jsi byla ty, to teď nehodlám řešit. Musím jít na pokec se záchodovou mísou." Řekla a odeběhla rychle nahoru. Tak to asi nebylo jen pár skleniček. Zavřela jsem dveře a opřela se o ně. Se zájmem jsem si prohlížela ten prsten. Jsem teď upírka, slunce mi nemůže ublížit. Tak to nejspíš bude tím prstenem. Mé úvahy přerušilo zaklepání na dveře. Ani jsem se nehnula a naslouchala.
,,Eleno, jsi tam?" křikl mi tak dobře známý hlas. Otevřela jsem a podívala se s provinilým výrazem na Stefana.
,,Ahoj, Stefane," špitla jsem a nechala ho vstoupit. Samozřejmě vycítil, že je něco jinak.
,,Co se děje?" zeptal se.
,,Udělal jsem z ní upíra," odpověděl místo mě Damon a usmál se. Vešel dovnitř a postavil se po mém boku.