It's Our Beginning, Elena... » Damon & Elena (TVD) /✓/

14. Kapitola

,,Hledám tu..." nedořekla, když doběhli i Stefan s Damonem. Oba na ni zůstali koukat.
,,Katherine?" zeptali se jednohlasně.
,,Nazdárek," zapředla a přešla přese mě k nim. Narovnala jsem hlavu. No vážně! Něco jiného je fotka, ale skutečnost?
,,Ty nejsi v hrobce?" zaironizoval Damon. Zřejmě se měl ke slovu jako první.
,,Podplatila jsem někoho, že mě dostal z kostela dřív, než je to kouzlo uvěznilo dole." Odfrkla si.
,,Budu hádat... George?" zeptal se Stefan. Já zatím pomalu a po špičkách šla k východu.
,,Samozřejmě, že George," uchechtla se. ,,Byl jako cvičená opička." Zachichotala se zvonivě. Polkla jsem a dál šla. To se ale přede mnou zjevil Damon a chytil mě povzbudivě za ruku. Pousmála jsem se.
,,Vypadni, Katherine. Nikdo tu o tebe nestojí," zavrčel Damon.
,,Nejspíš proto, protože jste si vzali do domu mou podobiznu." Usmála se a otočila na nás.
,,Ne, je to proto, že jsi mrcha." Odpověděl Stefan. Tak nějak instinktivně jsem se přitiskla k Damonovi.
,,Ano, to nezapírám, ale kdo by nebyl, kdyby si prožil můj život?" zeptala se nevinně a zmizela. Svobodně jsem se nadechla. I když jsem dýchat nepotřebovala, tak jsem nádech potřebovala.
,,Není v hrobce," zachraplala jsem a odkašlala si.
,,Vypadá to tak," vydechl Damon a ještě víc si mě k sobě přitisknul.
,,A chce vás," špitla jsem.
,,Chtít může, my ji nechceme." Odpověděl mi Stefan a Damon přikývl.
,,Pane Bože!" uvědomění mě praštilo okamžitě. ,,Jenna!" řekla jsem. Hoši pochopili celkem rychle a hned jsme přeběhli k nám domů, kde jsem rozrazila dveře a pozorovala mou tetu na zemi. Přeběhla jsem k ní a sledovala nůž v jejím břiše. Cítila jsem krev. Stefan mě odtáhl od mé tety a držel mě pevně v objetí, zatímco jí Damon vytáhnul nůž z břicha a dal jí napít své krve. Sledovala jsem, jak se jí rána hojí a rychle nechala nastoupit na povrch svůj lidský obličej.
,,Co se stalo?!" zeptala se Jenna, jen co si sedla a zmateně na nás koukala.
,,Jenno!" Přeběhla jsem k ní a klekla si. Rychle jsem ji objala a držela ji u sebe. Byla vyděšená k smrti a já se jí nedivím. Bože..
,,Eleno... ty... ty jsi mi bodla nůž do břicha!" odskočila ode mě a já na ni zmateně hleděla, než mi to došlo.
,,Ne... já to neudělala!" vstala jsem rychle a chtěla jít za ní, ale Damon mě chytil do objetí a držel od mé tety dál. Pak mě předal, jako nějakou věc, Stefanovi a přešel k Jenně. Pozorovala jsem, jak ji ovlivnil, že si nic nebude pamatovat, a že se nic nestalo. Aby si šla lehnout a nechala nás tady. Aby usnula a spala. Zabořila jsem z toho tvář do Stefanovy košile a zkroušeně jsem oddychovala. Opravdu, poslední dny se mi fakt daří!
,,To bude v pořádku," pohladil mě Stefan po vlasech, ale to mě už vzal Damon do náruče.
,,Stefane ukliď to tu, prosím. Vezmu ji do penzionu, aby se nám tu nervově nezhroutila." Řekl svému bratrovi. Zamrkala jsem překvapená tím jediným slůvkem. Prosím. Jako kdyby to bylo bůhvíco. Jenže to řekl Damon a to už je terno! Ten přece většinou jen rozkazuje.
,,Děkuju, Stefane," šeptla jsem, než nás Damon přenesl do penzionu. Přesněji do mého pokoje, kde jsem si sedla na postel a on nám nalil po sklence whiskey. Vděčně jsem ji vypila.
,,To bude v pořádku, Eleno, neboj se. Najdeme způsob, jak ji zastavit." Pousmál se a nalil mi další. Ihned jsem ji vypila.
,,Jaký způsob, Damone? Je starší a tak má větší sílu," zavrtěla jsem hlavou a nechala si nalít další sklenku.
,,V první řadě musíme tvou tetu dostat do bezpečí a, dřív než přijede Jeremy, chytit Katherine." Pokrčil rameny. Fakt jednoduchý plán, génie! Jak chce dostat tuhle ženskou, která vypadá jako já? Komu dalšímu, na kom mi záleží, ještě mohla ublížit? Rychle jsem vstala.
,,Jdu se projít a to tvé NE si nech od cesty," varovala jsem ho a prošla kolem něj. Svou novou, upíří rychlostí jsem se přemístila k Bonnie před dům. S nádechem jsem zaklepala a čekala. Z domu se nic neozývalo a já dostala strach. Přece jen to je neobvyklé. Ani jsem nedostala nějakou sms, že by odjížděla. Zavrtěla jsem hlavou a zmizela za Caroline. Zazvonila jsem a zase čekala. Nervózně jsem podupávala nohou a civěla dovnitř přes prosklenou část dveří.
,,Jdu otevřít!" uslyšela jsem Caroline a usmála jsem se. Ale z jejího pokoje vykoukla hlava mé snědé kamarádky a já se usmála víc. Byly v pořádku! Obě dvě. Projel mnou záchvěv úlevy a usmála jsem se na Caroline, která mi otevřela.
,,Ahoj, smím dál?" zeptala jsem se mile. Caroline se usmála a pozvala mne dovnitř.
,,Eleno!" zasmála se má kamarádka čarodějka. Objaly jsme se všechny tři.
,,Co budeme dělat? Nebo mám odejít?" zeptala jsem se nejistě.
,,Zbláznila jsi se? Právě jsme ti chtěly volat!" zašvitořila Caroline vesele a zatočila se. Vypadala šťastně. Nejspíš si na žádného Damona nepamatuje.
,,Dobře." Usmála jsem se veseleji a pak jsme všechny odhopkaly do kuchyně, kde Caroline do skleniček nalila nějakou zlatavou tekutinu.
,,Dáme si dámskou jízdu!" zasmála se.
,,A zapomeneme na hrůzné věci, co se staly!" zvolala Bonnie s úsměvem.
,,Zapomeneme," přikývla jsem. Kéž by!

,,Jsem namol!" zvolala má blonďatá kamarádka se smíchem. Hrála nám do toho svižná hudba a před námi bylo už pět vypitých láhví alkoholu, nejčastěji whiskey. No... asi jsme hodně pily.
,,Já taky!" zasmála se Bonnie a já je pozorovala. Byla jsem opilá, ale ne tolik, jako ony. Zdá se, že upíří metabolismus toho vydrží víc, než ten lidský. Proč se divím?
,,Dobře, já taky!" zasmála jsem se spolu s nimi.
,,Dojdu otevřít," škytla Caroline, když se ozval zvonek ode dveří.
,,Já tam dojdu. Nemotám se tolik, jako vy dvě." Mrkla jsem na ně povzbudivě a přešla ke dveřím. Prosklenou částí jsem viděla Damona a Stefana. Povzdychla jsem si. Otevřela jsem dveře a pozorovala ty dva.
,,Konečně jsme tě našli." Zamručel Damon naštvaně a chtěl se vydat dovnitř, ale asi zapomněl na bariéru, která brání vstupu upírů do domu, protože zaklel, když se do ní tak směšně naplácnul. Můj podnapilý mozek se musel zachichotat.
,,Nic mi není a máme dámskou jízdu, takže vy sem nesmíte." Uculila jsem se a chtěla zavřít, ale to už u mě byly mé kamarádky a zvědavě se koukaly na dva hezouny za dveřmi.
,,Hmm... ahoj Stefane," zapředla Caroline s úsměvem a Bonnie jenom mávla na pozdrav rukou.
,,Ahoj holky," usmál se Stefan nervózně. Usmála jsem se.
,,Jsem Damon, jeho bratr, jen tak mimochodem." Usmál se Damon šišatě. Má opravdu krásný úsměv, to se musí uznat. Bože, nemůžu být v jeho blízkosti opilá!
,,Těší mě," culila se Caroline jako nějaká sladkost. Protočila jsem oči. Ta opravdu, když je opilá, vyjede po každým. Damon se usmál na Caroline a pak pohledem zkoumal mou tvář.
,,Právě jsem jim říkala, že máme dámskou jízdu." Řekla jsem, aby řeč nestála.
,,Klidně pojďte dál, kluci. My vás neukousneme," zachichotala se Caroline a s Bonnie odhopsaly zpátky do obýváku. Já jenom něco zamumlala na adresu Salvatorových a následovala je.
,,Jsi pryč skoro celý den, aspoň párkrát by ses mohla ohlásit, když se tady pohybuje tvá psychopatická předchůdkyně." Zavrčel Damon.
,,Tak počkat! Předchůdkyně? Vždyť se nejmenuje Gilbertová, ne?" znejistila jsem. Do téhle doby mě tohle tak nějak vůbec nezajímalo.
,,Tohle není to správné místo na řešení problémů." Zamumlal Stefan.
,,Tvá teta odjela do Denveru za rodinou. Do konce týdne. Takže bude v bezpečí." Změnil Damon téma rozhovoru.
,,To je dobře, ale jak jste to mysleli s tou předchůdkyní?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Tak kde jste? Eleno, že ty si je tam zase zabíráš pro sebe?" zavolala Caroline se smíchem. Damon se pobaveně uculil. Stefan zrovna tak.
,,Zase?" optali se ti dva naráz.
,,Nevím, o čem to mluví," zavrtěla jsem hlavou.
,,Eleno! Žádná trojka nebude! Poděl se!" chichotaly se ty dvě v obýváku a já nabírala ve tvářích rudou barvu. To jim nedaruju!
,,Tak trojka?" řehtali se ti dva jako koně. Odfrkla jsem si.
,,Ani za milión," odsekla jsem. Ty dvě v obýváku se tam svíjely smíchy. Tihle dva zase smíchem padali do kolen. No jistě, jen ať je ta Gilbertová pro smích všem!
,,Hele... stejně by to nešlo. Bojím se, že bych oněměl hrůzou, kdybych viděl Stefana nahého!" smál se Damon dál. Já jsem se zamračením odkráčela do pokoje.
,,Vy jste mi daly! Teď jsem pro smích všem." Šlehla jsem po nich pohledem. Nepomohlo to, ty dvě se začaly řehtat jako ti dva. No skvělý!
,,Ale Eleno, je to sranda! Stejně všichni vědí, že ty jsi na klasickou vanilku." Culila se Caroline. Plácla jsem sebou do křesla.
,,Snad opravdu nechcete řešit mě v posteli!" uchechtla jsem se.
,,Byla by to sranda. Já už to přece jednou, skoro, zažil." Postavil se Damon vedle křesla, ve kterém jsem byla. Všichni ztichli a dívali se na nás dva. Do háje!
,,Dělal si legraci," mávla jsem na to rukou a vstala. ,,Musím jít domů. Mějte se, bylo to fajn, holky." Usmála jsem se a vydala se pryč. Samozřejmě, na potvrzení "trojky" šli bratři se mnou. Což vyvolalo u holek záchvat smíchu.