Reason To Live A|B|O || Larry

7.

Louis

Musím ho nějak dostat, tak strašně ho potřebuju vlastnit až se bojím, že se neovládnu a zajdu do extrémů. Neříkám že bych mu ublížil...ne teď, ale moje trpělivost přetéká a to se stane málo kdy.

Snažil jsem se být milý, dokonce jsem řekl že chci aby miloval mě a ne Juniora. Lži, lži, lži, popravdě bych si to vzal i silou. Trochu pochybuju zda bych toho byl schopný, protože pokaždé když se na něj podívám mě všechny nekalé myšlenky přejdou.

Kdyby nás ti idioti nevyrušili, mohli jsme být spolu a já si mohl rut pořádně užít. Být zavřený v pokoji a šíleně vzrušený není dvakrát nejlepší. Kurva mohl jsem si s ním užít, ne na to jen myslet.

Vrátíme se k plánu co jsem vymyslel teď....pozvu Harryho na rande, ale bez těch dvou. Pokud nevyjde ani tohle tak už nevím. Jenže kam jít? London Eye, někde si dát nějaké občerstvení a nakonec procházka parkem. Jo to by šlo.

Ještě mu zavolat a domluvit to, snad řekne ano a snad půjdeme už dnes večer. Chci ho co nejdřív. Vezmu mobil a najedu na kontakt s jeho jménem. Po chvíli pípání se ozve "Co potřebuješ Louisi?" rád bych odpověděl Tebe nahého v mé ložnici, ale takhle se na rande nezve.

"Chtěl jsem tě někam pozvat, jako na rande." řeknu, není to originální jenže to nechci pokazit už teď. Uslyším povzdechnutí.

"Vím že se tě jinak nezbavím a proto přijímám." "Jo!" zaraduju se "Ale mám pár podmínek. ach jo, mohl jsem to čekat. "Tak povídej." řeknu a tentokrát si povzdechnu já.

"Takže..." začne svůj douhýýýýý seznam podmínek "První, nebudeš říkat žádné otřesné balící hlášky. Druhá podmínka, nejdeme do kina ani do nějakého klubu. Třetí, před půlnocí mě odvezeš domů, ale ke mě ne k tobě. Čtvrtá, pokud se budeš chovat jako úchyl nic se nekoná. Pátá, chci normální rande takže se nesnaž o blbosti. Jo a nečekej že se dostaneš na další 'metu'." vždyť já si to ani nepamatuju.

"Dobře,vyzvednu tě za hodinu." řeknu a usměju se když vykřikne "Cože?! Jak se mám stihnout připravit?" "Ty máš milión podmínek a já jen vyzvednout tě v devět. Ahoj." zavěsím.

Teď se musím připravit já. Ze skříně vytáhnu černé skinny džíny, černé tričko, černou koženou budnu a boty jak jinak než černé značky Vans. Teď jdeme na účes. Nanesu si do vlasů trochu tužidla a učešu si je nahoru. Perfektní.

Dejedu k němu přesně za dvě minuty devět a Harry vyjde ven v devět. Skousnu si ret a nesmím myslet na nic co by probudilo kamaráda k životu. Jenže ono to nejde. Jako já má skinny džíny, jenže bílé a černou volnou košili. Wow.

"Budeš na mě jen civět nebo někam pojedeme jak jsi chtěl?" zašklebí se a já mu jako džentlmen otevřu dveře auta.

Dojdeme na místo a nikdo celou dobu nic neřekne, dokud nekoupím lístky. Sedneme si na místa a on řekne "Popravdě jsem tu byl naposledy když mi byli tři, i když je to kousek od bytu." rozhlédne se a úžasem vydechne "Je to nádherné." "To je, ale není nic hezčího než ty."  "Právě jsi porušil první pravidlo." usměje se.

"Neporušil. Řekl jsi otřesné, toto bylo nádherné." mile se usměju a stále pozoruji Londýn. Po chvíli se na něj otočím a zpříma si koukáme do očí. Jsou nádherné, jako dva smaragdy. Začnu se k němu naklánět a on ke mě. Po chvíli už jsme oba v dlouhém prvním polibku.