Cizinci (Pozastaveno)

11. Pokračujeme

Owen

Zíral jsem na tu divnou holku, div mi čelist neupadla. S očima vyhulenýma jsem na ni hleděl a nevěřícně zakroutil hlavou. Počkat, cože právě řekla? Že chce zabít Gwen?

Můj úžas najednou vystřídal prudný nával vzteku. Tohle přece nemůže myslet vážně. Nemůže chtít zabít Gwenii. Prostě nemůže.

To jí teda nedovolím!

"Nikoho zabíjet nebudeš! Zvlášť ji ne, " zavrčel jsem na ni. Byl jsem na sebe pyšný, protože jelikož mě ta divožka děsila, nedal jsem najevo strach. Teda alespoň ne moc.

"Vážně? " odpověděla přiškrceně. Vložila do toho tolik sarkasmu a cynismu, jak jen to bylo možné. Měl jsem pocit, že jí obočí zmizelo v jejích hustých vlasech. Tma mi ale umožňovala jen omezené množství světla.

"Neviděli jsme se naposledy Owene Butlere," přihmouřila oči.

"Jak víš, že se jme-"

Než jsem ale ztihl vyslovit svůj dotaz celý, posměšně se uculila a otočila. Elegantním krokem se nesla na opačnou stranu uličky.

"Později..." ozvěna bičovala okolní zdi a polorozbitá okna.

Pak už byla pryč.

************************************
Gwendolyn

"Tak kde je? Panebože, nestalo se mu nic? "

Mia rázovala po chodníku sem a tam. Neustále opakovala tyhle věty do kolečka a prohrabávala si u toho flustrovaně vlasy. Stály jsme u vchodu do nákupního střediska v centru Portlandu a netrpělivě vyhlížely svého nejlepšího kamaráda. Měl celkem velký zpoždění. No, teda alespoň pro Miu. Ona vždycky příjde všude přesně na čas a má k tomu pravidelně ještě desetiminutovou rezervu. Owen mešká jenom čtvrt hodinku a ta už jančí. Jak to tak vidím, za chvilku začne plánovat výzdobu na jeho hrob.

Zmoteně jsem ji pozorovala a mnula si ruce. Bylo sice už jen chvilku před prázdninami, ale počasí se řídí svýma hodinkama a tak jsem se třásla pěed rozlehlým obchoďákem jen v kožené bundě a tenkých džínsách. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, takže určitě musely ostře kontrastovat s tmavou bundou. Po mém 'pádu ze schodů' mi zesvětlaly ještě víc, takže teď barvou připomínaly čerstvě napadlý sníh.

"...už tady měl dávno být," nervovala se Mia hlasitěji. Rozhlédla jsem se po areálu a zrak mi padl na vzdálenou postavu v zelené fleesové bundě a děravých kalhotách.

"Ale Mio, vždyť jde támhle."