The Dead Bride- Escape (Teen Wolf FF Cz)

3. Don't be a jerk

Londýn
Z pohledu Isaaca:

"Náš hotel je nedaleko odsud, jsme tam za chvilku." Oznámil nám Lydia, když jsme se už skoro hodinu táhli po Londýně. "Hele, já nemám čas hledat hotel, jdu najít to blbí centrum" Pronesl jsem celkem otráveně a už jsem se chystal vydat se jiným směrem.

"Klid, vlku. Já chci jít pro Blair stejně jako ty, je to moje sestra, ale musíme si nejdřív odnést věci a pak přijít na to, co se vůbec děje. Tak se uklidni, tvoje nudný stěžování, že poslouchám celou cestu sem a už toho mám dost. Nejsi jedinej, do se o Blair bojí, ale my ostatní se umíme krotit." Stiles mě okřikl jako nějaké malé dítě a já hned na odhodil svůj batoh na zem a udělal pár velkých kroků směrem k němu. "Hele, já si nenechám poroučet zrovna od někoho, kvůli komu Blair už jednou umřela!" Křikl jsem na něj rozzuřeně a doplnil to strčením do jeho hrudi. Klopýtl o pár kroků dozadu a pak mi chtěl strčení oplatit, ale zarazil ho Scott, který se postavil mezi nás a oběma nám přiložil dlaň na hruď. Cítil jsem jak mi pomalu začínalo v očích pálit, kdyby mě Scott nezarazil nejspíš by už zářili zlatavou barvou.

"Uklidněte se oba, jasný?!" Křikl na nás a když se obrátil na mě, rozsvítili se mu oči zářivě rudou barvou, která patří jedině Alfám. Věděl, že to na mě jako na beta vlkodlaka platí.

"Nepotřebujeme abys to neuhlídal a tady uprostřed Londýnské ulice se proměnil!" Řekl přísným hlasem směrem ke mě a červená barva z jeho očí vyhasla a nahradila ji typická hnědá. Chvíli se pak rozhlídl jestli nás někdo neposlouchá.Chvíli jsem na něj nesouhlasně zíral a pak nakonec kývl a jeho ruku ze sebe setřásl. Scott se pak otočil na toho druhého trotla a stejně přísně pronesl k němu. "A ty se nechovej jak blbec, musíme držet spolu."

Stiles protočil oči a pak kývl. "Ano tati." Odvětil suše, setřásl ze sebe jeho ruku a vrátil se zpět Lydii.

Lidi na ulicích se za námi otáčeli, ale mě to bylo upřímně fuk. Chci jen najít ten stupidní hotel a pak jít pro Blair. Nic víc.

Opět jsme se vydali na cestu. Jako první šla Lydie s mapou ruce a vedle ní kráčel jak jinak než Stiles, který nesl na zádech svůj batoh a nabídl se, že ponese jednu z těch "mála" tašek co si vezla Lyd. Za nimi se nesl Scott, který měl také na zádech batoh a v levé ruce držel cestovní tašku, která patřila jeho holce, Kiře. Kira je tmavovlasá asiatka, která k nám před pár měsíci nastoupila do školy a se Scottem si hned padli do oka. Blair bude překvapená až se s ní seznámí, protože Kira není obyčejná holka. Je to Kitsune, což je liška. Už se těším na Blaiřin výraz až jí s Kirou seznámíme. 

Jako poslední jsem se samozřejmě táhl já. Nejradši bych se od nich odpojil a vydal se ihned hledat to zázračné centrum, kde je moje holka, ale nebudu pak poslouchat kecy od pana Alfy. Ano, myslím Scotta. 

Z kapsy jsem si vytáhl telefon, protože jsem měl nutkání podívat se kolik je hodin, ale ve skutečnosti to byla je záminka abych se mohl podívat na tapetu, kde jsem měl právě její fotku, kde se na mě tak zářivě usmívala.

***

Z pohledu Blair: 

Už jsem v téhle cele více jak 24 hodin. Mám to snad za trest? Co jsem komu udělala? Dobře, párkrát jsem se pokusila zabít Petera, ale ten tohle na svědomí nemá. Tedy aspoň doufám. 

Včera večer a dnes ráno sem přišla nějaká žena a dala mě i Jacksonovi nějaké jídlo a pití. Ale nic nám neřekli. Dokola jsem se jí ptala, co tohle má znamenat, ale ona dělala, že mě neslyší. Jen nám dala stravu a s kamenným výrazem odešla. Měla na sobě bíle oblečení, jako kdyby byla pracovník v nemocnici nebo v nějaké laboratoři. Dost jsem na ní ječela a tím myslím i sprostě, ale i tak mi na nic neodpověděla. 

Seděla jsem na posteli, tedy pokud se tomu dalo říkat postel a přemýšlela. Jackson nejspíš dělal to samé, protože taky mlčel. No v tu chvíli jsem ucítila jemné šimrání na spáncích.  Ani jsem dlouho nemusela hledat příčinu, věděla jsem, že je to díky mému spojení s Isaacem. 

"Jsou tady." Pronesla jsem do ticha. "Cože?" Ozvalo se z vedlejší cely. "Cítím, že mám silnější pouto s Isaacem, jsou tady v Londýně." Musela jsem se pousmát. "No to jim to trvalo." Odfrkl Jackson a já nad ním jen obrátila oči v sloup. "Jdu se s ním hned spojit." Oznámila jsem a zavřela jsem oči za účelem, že se s Isaacem spojím pomocí mysle a seznámím ho se situací, ale v tu chvíli se skřípavě otevřeli dveře, které vedou sem do tohoto sklepa a ozval se mužský hrubý hlas při kterém snad každému člověku musí naskočit husí kůže po celém těle.

"Tak tady tě musím zarazit." Pronesl chladně a já sebou trhla. Otevřela jsem oči zvedla jsem se z postele abych mohla přejít k mřížím. Neviděla jsem mu do obličeje, ale viděla jsem jeho vysokou mužskou postavu a podle hlasu ho typuju na 40 až 50 let. "Kdo jste?" Sebral mi Jackson z úst otázku. 

"Myslím, že ještě není vhodný čas abych se představil, pane Whittemore."  Zasmál se muž chraplavě. 

"Upřímně, mně je jedno, kdo jste, ale co po nás chcete? Držíte nás tu jako nějakou zvěř." Sykla jsem na něj a oběma rukami se chytila mříží. "Ale to nejste daleko od pravdy. Váš soused tak trochu mezi zvěř patří, že ano?" Opět se vydal do chůze a šoupavými kroky přešel přímo před naše mříže a my mohli vidět jeho obličej. Byl to muž ve věku přesně jak jsem typovala okolo 40 až 50 let. Krátké hnědé vlasy mu na pár místech už pokrývaly šediny a v obličeji, který se skládal z ostrých rysů se mu vyskytovalo několik vrásek. Jeho oči byli tmavé skoro jako noc. Vůbec do nich nebyl příjemný pohled. Na první pohled suché rty se mu vlnily do potěšeného úsměvu. 

Nedůvěřivě jsem si ho prohlížela a on těkal pohledem měli mou celou a celou Jacksona. "Já vás zabiju." Sykl Jackson nenávistně a já nemohla nic jiného než souhlasit. "Oh, jistě. To mi říkalo už více lidí před vámi, takže si nemyslím, že tento slib zrovna vy splníte." Zasmál se a pomalu přešel přímo přede mě. Nechtěla jsem dát najevo svůj strach a tak jsem od mříží ani o milimetr neodstoupila.

"Slečno Stilinski, určitě vám nebude vadit jedno z mých opatření. " Předstíraně mile se usmál a naklonil hlavu na stranu. "Jaké opatření?" Ale sotva jsem to dořekla už je mě přes mříže natáhl jednu ruku a přitáhl si mě k sobě blíž za vlasy. Vyjekla jsem a to vyvolalo ve vedlejší cele hlasité pohyby, jak se Jackson snažil zjistit, co se děje. Snažila jsme se od něj odtáhnout, ale než jsem stihla nějak vyvolat svou sílu, krkem mi projela ostrá bolest, kterou způsobovala jehla zarytá přímo do mé kůže a následně jsem v krku cítila tlak látky, kterou do mě píchl. Pak mě trhnutím pustil a já spadla na kolena. Reflexně jsem si stlačila ránu na krku a pak si mnula spánky, protože mě přistihla prudká bolest hlavy. 

"Co jste mi to udělal?" Vyjekla jsem celkem nahlas, ale on se jen zasmál. "Vím toho o bytostech jako jste vy hodně, takže vím, že máte někde druhou polovinu. Nemůžu dovolit abyste mu vylíčila přesně kde jste a o co jde, takže ta látka co máte teď v sobě vám zabrání s ním komunikovat. Chytré, že?" Zazubil se na mě a tím ukázal na svůj věk až moc rovné zářivě bíle zuby. Zakroutila jsem hlavou a pak si jí vložila do dlaní. "Ale žádný strach. On vás i jistě tak najde, ale to nevadí, chytí se do mojí pasti, protože i jeho potřebuju. Jen musím zjistit, kdo to asi je." Dodal zamyšleně a stále mě pozoroval. Sebrala jsem síly a postavila se na nohy. Postavila jsem se přímo před něj abych mu viděla do očí a pak jsem pevným hlasem pronesla. 

"Jeho jen tak nedostanete. Je chytřejší než si můžete myslet. Není tak naivní, aby dělal blbosti jen kvůli mojí záchraně."

***