The Dead Bride- Escape (Teen Wolf FF Cz)

9. Together

Z pohledu Blair:

"Takže...zmeškala jsem toho doma hodně?" Zeptala jsem se Scotta, když jsme všichni tři kráčeli tou dlouhou podzemní chodbou. "No...dá se to tak říct. Máme Kiru, z naší učitelky se stal zkažený druid, ve městě byla smečka alf, já jsem alfa, tvůj bratr má holku a..."

Nenechala jsem ho to doříct a skočila jsem mu do řeči, protože mě to poslední více než zaujalo. "Cože? Stiles má holku?" Zněla jsem víc než jen překvapeně. "Jo, jmenuje se Malia a je kojotodlak."
"Wow...nestačím se divit. Ona nemůže být psychicky v pořádku, když chodí s ním." Zasmála jsem se, protože jsem to ve skutečnosti nemyslela zle.

"Uvidíš sama až ji poznáš. Ale ona s náma nejela. Ještě se učí pořádně se ovládat. Nějakou dobu žila jen ve své zvířecí podobě." Vysvětlil mi Scott a já už se vážně těšila až se vrátím domů. Tolik se toho tam změnilo.

"Slyšíte to?" Vyrušil naší debatu Jackson, na kterého jsme skoro zapomněli. "Slyším." Odpověděl Scott, ale já to neslyšela, takže mi došlo, že to nebude sahat do lidských možností.

"Někdo nad námi křičí." Objasnil mi Jackson, když si všiml, že jsem mimo hru.

"Pane bože. Je to někdo z našich?" Ptala jsem se, ale díky bohu odpověď zněla negativně.

Z pohledu Isaaca:

Když jsem se konečně probudil, bylo to jinak než jsem si představoval. Myslel jsem si, že budu zavřený v nějaké cele nebo v malé místnosti, ale nebylo to tak. Byl jsem v nějaké laboratoři,ležel jsem na chladné zemi a nohy i ruce jsem měl okovy přivázané k zemi. Vedle mě v úplně stejné pozici byla Lydia, akorát ta už byla vzhůru a seděla.

"Isaacu? Konečně!" Šeptla směrem ke mě, když si všimla, že jsem při smyslech. "Kde to jsme?" Ptal jsem se ihned a pomalu se posadil.

"No je to nějaká laboratoř, myslím, že se na nás chystají dělat pokusy."

Snažil jsem se se vší silou škubat s řetězy, ale nemělo to cenu.

"Na mě ani nešáhnou!" Zvýšil jsem hlas, když mě to lomcováni s řetězy omrzelo. "Isaacu, ticho!" Okřikla mě Lydia jako matka neposlušného syna.

"Mám plán." Snažila se mě uklidnit. "Oni nevědí, co jsem zač. Můžu použít svůj křik."

Byl to dobrý nápad. Lydia sice svůj křik Benshee zatím neuměla používat jinak než aby to způsobilo prasknutí ušních bubínků, ale i to by melo stačit. Jenže než jsme si stihli domluvit něco víc, dveře ve velké bílé místnosti se otevřeli a vešli do ni dva muži v bílých pláštích. Rychlými kroky směřovali k nám. "Konečně jste vzhůru." Řekl jeden z nich.

"Tak který z vás půjde první?" Zamyslel se ten druhy a sjížděl je pohledem. "Vezmeme zrzku, nejdříve zjistíme, co je zač." Rozhodl na konec a oba se k ní sehnuli. "Nešahejte na ní! Vezměte mě!" Křičel jsem na ně, protože jsem věděl, že má Lydia plán, ale nebyl jsem si jistý, jestli vyjde. Ona zcela ještě neumí svůj křik ovládat. Nebylo jisté, jestli ji to půjde.

Oba muži mě ignorovali a i když se jim Lydia vzpírala, odpoutali ji a postavili ji na nohy. Samozřejmě jí pevně drželi a pomalu jí táhli k lehátku nedaleko od nich. Lydia mlčela a po celou dobu mela zavřené oči. Moc dobře jsem věděl, co dělá a tak jsem si dlaněmi přikryl obě uši. Díky bohu mi to řetězi dovolily. I tak se ke mě roznesl ten silný křik Benshee, který by určitě dokázal i zabíjet,ale tak silný ho Lydia ještě neměla. Ale bohatě to stačilo na to, aby oba dva muži kvůli té bolesti padli na kolena a z uší jim tekly pramínky krve. Netrvalo dlouho a oba upadli do bezvědomí. Mě díky tomu sice hlava třeštila, ale na vlkodlaky to působí jinak než na lidi. Lydia ihned běžela ke mě a hledala něco, čím rozbije okovy.